Nemocný

22

Alex
Ráno jsem se probral celkem brzo. Vycházelo zrovna sluníčko a tak jsem se rozhodl že se půjdu projít. Uvědomil jsem si že mě někdo drží. Otočil jsem se a uviděl spícího Kentara. Má tak klidný obličej když spí. Chtěl jsem ho jemně pohladit po tváři, ale vzpomněl jsem si na minulou noc. S rudou tváří jsem se zpět otočil a vymanil z jeho sevření. Rychle jsem se převlékl a vyšel z pokoje. Koru se rozhodl jít se mnou. Vzal jsem tedy vodítko a vyšel z domu. Kentaro bydlí úplně jinde než já. „Tak to tu prozkoumané co?" Řekl jsem koruovi. Jak bylo ještě šero a chlad, tak se všude krásné rozlehlá zpěv ptáků. Je asi tak půl 5 nebo 5. Vylezl jsem na jakýsi kopeček z kterého šlo krásně vidět na ještě osvětlené město. Je tohle vůbec město? Lidi se tu chovají úplně stejně jak na vesnici, je to tu docela malé, ale ani je velké. No v každém případě je to tu krásné. Sedl jsem si na lavičku co tu někdo dal. Kupodivu jsem se dneska dobře vyspal a to jsem ani nespal hodně. Maximálně 6 až 7 hodin. Sluníčko vycházelo a vše se začalo zbarvovat do žluto oranžové zářivé barvy. Koru vyskočil na lavičku a položil si hlavu s předními packami na mě. Hladil jsem ho a různě drbal za ušima. Škoda že jsou východy a západy slunce tak krátké. Zvedl jsem se a snažil se najít cestu kudy jsem se sem dostal. Naštěstí koru to tu asi zná a tak mě celou cestu táhl. Vrátil jsem se domů a nejspíš mě postihl infarkt. Doslova jsem vyletěl z kůže. Hned před dvěma stál Nathan a taky se mě lekl. Koru stékal jak blázen a na schodech se objevil kentaro. „co to kurva děláte. Já asi dostal infarkt." Smál se Kentaro. Začal jsem se taky smát. „no to říkej mě. Já se málem posral. On tady prostě stojí před dvěma a asi čeká na moje zjevení, ale pak se mě lekne a já se leknu jeho." Vysvětlil jsem Kentarovy. „no já za to nemůžu já nejsem ten kdo se jen tak z ničeho nic vypaří ještě takhle po ránu a nikomu nic neřekne." „hihi. Ale když on byl pěknej východ slunce." Bránil jsem se. „ no tak se pojďte najíst. Nedělal jsem se s tím jen tak. "Řekl Nathan a táhl mě s kentarem do kuchyně. Jelikož jsem už nějakou tu dobu vzhůru tak by mi teoreticky soten být nemělo, takže let's go. „a kde jsi byl?" Zeptal se kemtaro. „ani nevím. Někde mimo na nějakým kopečku byla tam lavička a koru to tam nejspíš zná protože mi pomohl najít cestu zpátky." „jojo. Tam se chodíme projít. Je to tam pěkný." „nathane? Jak moc vadí když to jedním? Ono to je dobrý ale já už nemůžu." „tak to nech to je v pořádku. Něco jsi snědl." Poděkoval jsem mu a talíř přitáhl k němu, aby to dojedl a nevyhazovalo se to. „a jinka všechno okay? Neboli tě něco?"  Zavrtěl jsem hlavou. „nene. Je mi fajn. V pondělí bych mohl jít normálně do školy." Kentaro se na mě podíval vražedným pohledem „alexi je ti jasný že jestli to zjistí máma tak si pro tebe osobně přijde a odtáhne tě zpátky do nemocnice." „heh. Asi jo." Usmál jsem se jako demnet. Uklidli jsme mezitím nádobí. Šel jsem do svého pokoje a přemýšlel co budu dělat. Vytáhl jsem si skicář a začal něco čmárat. V hlavě jsem měl ale jen kentara. Haha jak primitivní když si vzpomenu na včerejší noc. Podle toho se také odbijeli moje kresby. Různé postavy s kentarovo obličejem pózující na mém papíře jen přibývali. Ani nevím jak dlouho jsem toto praktikoval, ale když mi došlo co dělám už ve dveřích někdo stál. Rychle jsem zaklapl skicář a s rudým obličejem to hodně nenápadně schoval.

Kentaro
Opřel jsem se o futra a sledoval Alexe. Něco si kreslil do sešitu, ale když si mě všimnul hned to schoval. Přišel jsem k němu a zezadu ho objal. „copak to kreslíš?" Zeptal jsem se a políbil ho na krk. Zčervenal a zvedl ramena na náznak že neví. „nevíš? Tak mi to ukážeš?" Dál jsem ho provokoval. „ne neukažu… radši." Zasmál se. „radši?" Zopakoval jsem po něm. Zakýval hlavou na souhlas. Přemlouval jsem ho ještě chvíli až mi to nakonec ukázal. Kreslil mě. Musí mít dobrou paměť a fantazii, protože tyhle pohyby jsem v životě snad neudělal. Vychvaloval jsem mu to protože to bylo opravdu do detailů přesné. Zavřel sešit a otočil se na mě. Ještě stále jsem ho zezadu objímal a jak se otočil tak se na mě natiskl. Klečel na židli a objímal mě. „nepujdeme se projít? Můžeme jen mi dva nebo můžeme vzít koruna, Nathan nebo miku." „nebo všechny." Usmal se na mě. „tak dobrá tedy." Vzal jsem ho za ruku a šel jsem nathanovi a Mice oznámit že jdeme ven. „no ahoj strýčku. Copak copak?" Ptala se debilně Mika. „ no co by co by. Jdeš ven? Něco podnikneme. Uděláme takovou menší partu o 4 lidech s tím že jdu já, Nathan Alex a ty." „hej tak jo. To zní jak prdel. Můžu dyztak vzít pár lidí z mojí skupiny jestli budou chtít?"„ asi jo." „dobře dobře. Tak já se zeptám a pak k tobě dojdu." „oka. My se zabalíme a půjdem ti naproti. Prostě se někde sejdeme. Čau" „čágo."  Típl jsem hovor a šel to říct klukům. Ne o spíš Alexovi. „tak jdeme my čtyří a ona prej vezme pár lidí z její skupiny. Který budou chtít." Oznámil jsem. „ a to je tak přibližně kolik?" Zeptal se vyděšeně Alex. „no to nevím." Řekl jsme popravdě. „ a musím se se všema seznamovat?" „ja si myslím že ne protože její skupina se skládá z aspoň Tak poloviny z lidí ze třídy takže je budeš aspoň trochu znát."  Odpověděl jsem mu a rozhrabal mu vlasy. „ tak jo tak jdeme?" Zacelil Nathan. Všichni jsme kyvli a vydali se naproti Mice. Asi za polovinou cesty jsem ji už v dáli vyděl a za ní se táhl docela solidní štrůdl lidí. Alex ji též spatřil a vystrašené se na mě podíval. Vím je to hnusný ale neubránil jsem se malému pousmátí. „klid jsou to fajn lidi. Ber je jako psy. Jen si tě očichají a pak tě nechají si je pohladit jestli rozumíš jak to myslím." Zakýval že rozumí, přidali jsme do kroku aby jsme dohonily Nathana a došli za Mikou. Pozdravili jsme se a Alex si podal pozdrav s Mikou která ho to doslova donutila se naučit když byl Alex ještě v nemocnici. „tak co chceme dělat?" Řekl jeden z party. „no to je na vás." Odpověděl jsem. „ můžeme jít třeba do sportovního centra. Tam je dost věcí co dělat. Hlavně v tyhle hodiny tam nikdo nic moc nedělá, vlastně  je tam vždycky úplně prázdno, takže by jsme mohli něco podniknout tam." Řekl Alex polohlasně a trochu zamýšleně. Všichni se na něj podívali a to Alex úplně ztuhnul. „hej ty se takhle význam kde kdo kdy je ? To je dobrý to se hodí. Navrhuji ho přijmout do party."  „tak jseš Kretén? Alex patří do tyhle party už od ty doby co jsem ho poznala. Možná tak nevypadá, ale je to docela kus vandala. Například sprejuje nebo leze na různý obchody že-" řekla Mika, ale Alex ji hned zacpaval pusu a nechtěl aby dál říkala věcí co rád Alex dělá a nejsou úplně správné. Jen jsem se tomu zasmál protože to bylo dot komické. Nathan se jen zmateně díval a nemohl uvěřit co prvé slyší a nebyl jediný, ještě k tomu jak Alex stál na špičkách aby na ní vůbec dosáhl. Je fakt strašně malinký. „hustý vítej do rodiny brácho. Někdy mě musím naučit sprejovat. To jsem věžičky chtěl umět." „ uhmm. Dobře, ale nejdřív se prosím tolik na mě nelep. Dost respektují osobní prostor." Ohnal se Alex když se na něj ten klučina mačkal a neustále dával jeho ruku okolo Alexovo krku, což se mi nelíbilo. Když se ten kluk teda přestal mačkat na Alexe vzal jsem si ho na druhou stranu a na chvíli se zastavil. Když trochu poposli znovu jsem se rozešel. Alex vypadal trochu klidnější. Byl nervózní a vystresovaný v ty velký skupině. Šli jsme jako poslední. Opatrně jsem nastavil Alexovi ruku. Přijmul ji a tak jsme ruka v ruce šli směrem do sportovního centra.

∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆
Hihi^^
Trochu mi nějaká blbnul wattped a nešel mi zapnout ale už je vše v pořádku(snad) takže můžu dál v klidu psát. No já vám děkuji za čtení a u další kapitoly ahoj😇