Nemocný

16

Alex
Probudil jsem se v nemocnici. Bylo mi straně špatně, špatně se mi dýchalo, viděl jsem rozmazaně a bolelo mě celé tělo v četné hlavy. Venku bylo celkem světlo. Podle hodin naproti bylo něco okolo 3 opoledne. Všiml jsem si že mám v ruce plyšáka od mamky. Musel tu být Nathan víc jsem se do něj zachumlal a snažil se znovu usnout. Strašně mi vadí že se mi špatne dýchá. Chvíli jsem se trochu převaloval. Dokonce se mi podařilo najít polohu v který jsem se dokázal plně nadechnout. Byl jsem moc unavený a usnul tak.

Nathan
Lidí jak nasráno deska. Kentaro říkal že radši počká na mě..jo jestli se dneska dočká. Naštěstí už je víc jak polovina směny za mnou.
Nějak jsem to přetrpět a jdu za kentarem domu ho vyzvednout. Cestou jsem si moc nepovídali. V nemocnici jsme se oznámili na recepci a šli za Alexem. Ležel nějak úplně jinak a divně. Celej schoulenej v klubíčku a objímal plyšáka, jednu ruku měl za sebou kvůli kanyle a narovnaná záda s krkem. Nejspíš se mu tak líp dýchá. No prostě to bylo celý roztomilý. Sedl jsem si na židli vedle postele a chytil ho za volnou ruku. Už nebyl tak bledý. Přišla sestřička. Nevypadala moc nadšeně když se podívala na Alexovu polohu. Trochu ho srovnala a vyměnila kapačky a kanyly. Rovnou jsem se jí zeptal co všechno alexovi je. „zlomene pravé horní žebro a na levé straně snad všechny naražené a jedno nakřupl, jemný otřes mozku, naražena pravá ruka, pohmožděným krk - trochu narušený hrtan. A pak samozřejmě modřiny a řezné nebo tržně rány. Díky znásilnění i trochu narušené orgány ale nic vážného." Odpověděla mi mile sestřička. Usmála se na mě a odešla. Ve dveřích se ještě zeptala jestli něco nepotřebujeme. Já i kentaro jsme řekli že nic že je vše v pořádku. Kývla a odešla. Zavřeli se dveře a Alex trochu začal vnímat. Probudil se a zmateně na mě koukal těma modrohnědyma očima s utrápeným výrazem. Zvedl jsem se a pohladil ho po vlasech. „ahoj Alexi. Jak to je? " Ptal jsem se ho. „uplne na piču."zachraptil a naklonil hlavu do strany.

Alex
Trochu jsem se lekl jak na mě začal Nathan mluvit. Nečekal jsem že tady bude. Bože mě je fakt zle. Byl jsem úplně jinak poskládanej než předtím, ale pořád se mi dobře dýchalo. Dokonce jsem si všiml že tu je i kentaro. Co tu zase dělá. No I když vlastně ho strašně rád vidím. Je to fajn člověk. Staroslivej a vlastně i pěknej......cože? Alexi kurva! Přestaň! Je to nechutný. Je to tvůj učitel! Cítil jsem jak mám růžovou tvář. Hlavu jsem zase položil na stranu. Je mi smutno. Nevím proč. Prostě jen tak. Z ničeho nic jako vždycky. Natáhl jsem ruku k Nathanovy. Pochopil a jemně mě objal. Znovu jsem se na něj nasákl jak voda do houbičky na nádobí. Je to fajn pocit. Takhle je mi dobře. Mohl bych takhle zůstat celej život. Viděl jsem jak na nás kentaro kouká. Byl mj ho celkem líto. Taky jsem ho objal a hlavně mu poděkoval. To kvůli němu je mi teď fajn, to kvůli němu jsem znovu našel Nathana, to kvůli němu jsem teď volný a prostě jsem mu za to všechno strašně vděčný.

Kentaro
Začal mi strašně děkovat. Nevěděl jsem co na to říct, jen jsem ho hladil po zádech a trochu s ním houpal. Je roztomilý. Po chvíli se odpojil a znovu si nějak lehl. Celý tělo ho u toho strašně bolelo. Zeptal se jestli může dostat vodu. Na stolku u okna ležela velká baňka. Zvedl jsem se a podal mu hrníček a vodou. Sundal si dýchací masku. Podržel jsem mu ji a klepavyma rukama si převzal hrníček. Nějak se nepil podal mi skleničku. Proč se mu tak klepu ruce? „alexi dobrý? Strašně se ti klepou ruce." Musel jsem se ho zeptat. Jen nervózně pozvedl ramena. Moc se mi to nelíbilo ale asi je jen ve stresu z ty nemocnice. Ani se mu nedivím já bych taky byl. Radši jsem to nechal a snažil se ho nějak dostat zpět do jeho komfortní zóny. Začal jsem se ptát na různý otázky někdy odpovídal dlouuze, někdy jen zakýval a někdy neodpověděl vůbec. Zjistil jsem pár věcí co má rád a co nemá rád. Třeba po kafi se může utlouct ale to mi bylo jasný už dávno. Taky kočky a celkově zvířata jsou pro něj fajn a podle jeho slov jsou i neuvěřitelně hustý a zajímavý. Líbí se mi jeho mluva. Je roztomilý jak se nedokáže plně vyjádřit a tak se to snaží nejak popsat nebo si vymyslí svoje slovo co to popisuje. Nedalo mi to a pohladil jsem ho po vlasech. Znovu se na mě podíval tím divnim pohledem s úsměvem od ucha k uchu. „mas strašně jemný a hebký vlasy." Nějak jsem to zakecal.

Alex
Kentaro se chová fakt divně. Ale nevadí mi to je to vtipný. Po dlouhý době se zase dokážu smát a je to víc než příjemný. Jsem stasnej. Hodně šťastnej. A taky unavenej. Ale nechci aby šli pryč. Když půjdou pryč tak zase budu smutnej a osamělej. Zjistil jsem že být sám je fakt na piču. Někdy to jako je fajn ale být celej život sám už asi nedám. Hej tak momen. Fakt jsem po něm myslel jako o kentarovy a ne jako o panu učiteli?! Teď jsem zmatený. Chovám se divně já nebo on? Nebo oba? Uch zaklepal jsem hlavou abych vyklepal ty divný myšlenky. Najednou se zde objevil nathan. Tyjo ani jsem si nevšiml že by odešel. V ruce měl dva kelímky. Jeden podal mě a druhej kentarovy. Ooooohhh yes kafeeeeee! Asi třikrát jsem mu za to poděkoval. To je teď snad to nejlepší co si můžu přát. Hlavně je to teplý narozdíl od ty duchny zde. Chtěl jsem se napít ale já mám vlastně ten debilní přístroj na hubě. „oouu" vydechl jsem zklamaně. Začali se mi smát a já je napůl uraženě komandoval svými větami že za to nemůžu. A je to pravda. Sundal jsem si to a napil se. Vlastně se mi dýchá dobře i bez tý ptákoviny. „nasad si to pak."  Opomenul mě Nathan „ale mě se dýchá dobře i bez toho." Bránil jsem se. „no to je možný ale za chvíli ne. Prosím Alexi. Nebude to trvat dlouho a nebudeš to muset mít vůbec Hmm?"  S zahučenim jsem si tu kravinu nasadil. Do pokoje vešla paní Hirijama s doktorským pláštěm. Ehhjaj. Věděl jsem že je doktorka ale nevěděl jsem že zde a že o mě ví. „ahoj Alexi. Budu tvoje doktorka takže se nemusís bát že to bude nikdo cizí. Domluvili jsem se tak aby to bylo pro tebe lepší."  Oznámila mi. „ooff díky bohu! Aspoň že tak!" Stleskl jsem ruce k sobě a poděkoval jim. Kentarova matka u nás chvíli seděla a povídala si s náma. Bylo to strašně fajn. Pak ale odešla. Nějak jsem se trochu posadil a povadli jsem si ještě nějakou tu hodinu. Bylo už konec návštěvních hodina oni museli odejít. Nějak se mi podařilo si kleknout. Natiskl jsem se na Nathana a prosil je aby tu se mnou zůstali. Nemůžou je mi to jasný ale i tak je tu chci. Pustil jsem je jen s jednou podmínkou. Budou tu zítra. Až se probudím tak tady budou semnou. A jestli ne tak je něčím podkosim. Ještě jsem obejmul kentara a sledoval jak jdou ven. Lehl jsem si zpět do postele a snažil se unsout. Jsem až moc unavený.

∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆

Hehe🥲. To mi nikdo nemohl říct že 20. Bylo před 2. Dny😭?

! Pořád mi nikdo nenapsal jestli chcete vánoční speciál !
Takže By bylo fajn to napsat. Prosím. Abych věděla že se s tím popřípadě neseru jen tak🥹