Nemocný

12

(pohled kentara)
Dneska je teprve středa. Sice středy utíkají rychle, ale už teď je ten týden dlouhý. Venku už začíná být pořádná zima a mě se nic nechce. Jako každou zimu. Ve škole se nic nedělo. Žáci mi spali v hodinách, ale neřešil jsem to, protože jsem taky pospával. Naštěstí to uteklo rychle a já už konečně pádim domu. Doma jsme sebou s koruem jen flákly do peřin. Vykašlal jsem se na všechno a usnul.

(Pohled Alexe)
Otevřel jsem oči. Cítil jsem jak jsem úplně mimo. Rozmazaný a dvojitý vidění, bolest celého těla, totální dezorientace. Asi půl hodinu jsem tam tak ležel a dával se dohromady. Většina přešla a já se pokusil sednout. Můj tlak to nedával. Cítil jsem jak se houpe ze shora dolů a naopak. Jak na horské dráze. Zázrakem jsem došel do kuchyně. Vypil jsem asi tři skleničky vody, doplazil se zpět do postele a nechal tělo aby se znovu regenerovalo. Usnul jsem rychle a to je fajn. Většinou mám totiž plnou hlavu myšlenek nebo toho vnitřního hlasu nebo co to je, ale teď nic. Ticho. Bylo to zvláštní, popravdě nevím jestli to bylo fajn nebo ne.

(Pohled Kentara)
Vzbudil jsem se a byl čtvrtek. Nevím jak se mi to povedlo. Hodil jsem si rychlou sprchu a vyrazil do práce. Dnešek je o něco lepší. Přemýšlel jsem nad tím jestli se Mika bude bavit s Alexem a jestli to vůbec půjde tak jak doufám. Alex se tu prostě nemá s kým bavit. Je úplně sám. Ani doma si podle všeho s nikým nepovídá. Ten kluk je chudák. Je mi ho líto. V pátek za ním dojdu a dám mu úkoly.

(Pohled Alexe)
Probudil jsem se. Podíval jsem se na mobil. Byl čtvrtek devět ráno. Cítil jsem se trochu líp. Šel jsem do koupelny a napustil si vanu. Potřebuju se umýt. Všude zaschlá krev a špína. Vyklopil jsem se do vany. Čistá voda se během chvíle proměnila v barvu krve. Miluju když se můžu takhle naložit do horké vody. Ležel jsem tam dokud voda nebyla studená takže asi hodinu možná hodinu a půl. Nějak jsem se z vany přemístil před zrcadlo. Vypadám ještě hůř než neživý přísahám. Ani vlasy jsem si neumeju když jsem tam ležel. Rozhodl jsem se to napravit ať vypadám aspoň trochu k světu. Naklonil jsem se nad vanu a umyl si ty vlasy. S těží jsem se zvedl a osušil se. Ručník jsem nechal ležet na hlavě a šel znovu před zrcadlo. No ty kráso. Tmavé kruhy pod očima, bledá kůže a ten můj typický výraz. Ani nevím co má představovat, ale nemůžu se ho zbavit. K tomu ty jizvy po celém těle taky nejsou nejhezčí. A čerstvé rány z kterých momentálně vytékají pramínky krve jsou ještě větší bomba. Kdyby sem někdo teď přišel tak dostane infarkt. Sedl jsem si na zem i s krabičkou plnou obvazu samích takovyhlech dost užitečných věcí kterou jsem si před tím vzal z poličky. Vydezinfikoval jsem si rány a obvázal je. Pálilo to jak svině, ale nemá smysl brečet nad věcí co jsem si úmyslně způsobil sám. Oblékl jsem se a ještě se napil. Jsem nějaký dehydratovaný nebo co pořád teď musím pít. Vyrazil jsem na statek za jednou starší paní. Mám u ní docela dobrou brigádu.
Hlavě u ní pracuji už dlouho a donutila mě ji většinu vyklopit, takže mi někdy pomáhá a podporuje mě abych zůstal stále na živu. Je to moc milá a hodná paní mám ji rád. Je to jediný člověk se kterým se tak nějak bavím a můžu mu věřit. Zatím nic z toho co jsem jí řekl nikomu neřekla. Mám ještě čas tak jsem zašel do té uličky nakrmit toulavé kočky. Chvíli jsem je hladil a pak šel přes celé město na statek.

(Pohled kentara)
Ve škole se nic moc nedělo jen jsem obešel učitele aby mi dali nějaký papíry pro Alexe. Ještě jsem došel za Mikou jestli mi v pátek na konci dne půjčí všechny sešity se zapiskama z celého týdne. Řekla že jo a já šel domů. Dneska se chci ještě zastavit k mamce. Dlouho jsme spolu teď nebyli a ani jeden jsem neměli čas tak teď ji chci udělat radost. S mamkou máme moc dobrý vztah.

(Pohled Alexe)
Na statku mě přivítala paní Hirijama. Nejdříve se vyptávala jaktoze jdu takhle brzo a že bych měl být ve škole. Řekl jsem že mi včera nebylo dobře a tak jsem radši zůstal doma a teď už mi je dobře. Vím že ví že lžu, ale naštěstí to dál neprobírala. Donutila mě něco sníst. Jako neříkám nic ale vaří fakt dobře. Něco jsem snědl a vydal se za zvířaty. Má tu snad všechny zvířata co se dá. Koně, prasata, krávy, slepice, kozy, králíky,ovce, kočky a jednu starší fenu. Vypadá skoro stejně jako ten učitelův pes. Nejdřív jsem se došel podívat za koňma. Dal jsem jim žrádlo a vykartáčovat jsem je. Přišla paní Hirijama a dovolila mi zaplést jednomu koní hřívu i ocas. Vždycky ví že mi to udělá radost, protože to dělám rád. Potom jsem došel za slepicema. Vybral jsem vajíčka a je tam jedna která nemůže moc dobře běhat protože má něco s nohou pochoval jsem si ji. Slepice jsou fajn zvířata. Takhle jsem obešel všechny zvířata. Zabralo mi to docela dlouho. Až do večera. Nakonec jsem zůstal venku u koček. Kočky mám rád. Paní Hirijama mi říkala že kdykoliv si můžu vzít domů kolik koček budu chtít. Jenže vysvětlovat jí že to nejde je docela náročný. Táta by tu kočku ještě uvařil a donutil mě to sníst. To je radši nechám tady. Tady si žijou dobře.

(Pohled kentara)
Dosel jsem k mamce. Říkala že má nějakýho brigádníka to je dobře, už takhle toho má dost ještě když pořád chodí do práce tak nemá čas se starat o statek. Neví o tom že se mám dnes stavit, takže to bude aspoň hezké přivítání. Vešel jsem a mamka nejdřív jen koukala a pak mě objala. „Ahoj mami." Pozdravil jsem ji a ona mě také. Hned jako vždy mě táhla ke stolu. Narvala do mě snad celej oběd co navařila. „Tak co je novýho? Jaktože jsi přišel nečekala jsem tě tu." Začala se hned vyptávat. Povídali jsme si takhle docela dlouho. „Jo já ti musím ukázat toho brigádníka." Řekla nadšeně a táhla mě na zahradu. Zdá se mi to nebo to je Alex. Stál u koní a hladil je, když se o jeho nohy otřela kočka vzal si ji do náruče. „Alexi." Zavolala na něj mamka. Otočila se a přiběhl k nám. Všiml si mě a ztuhnul. „Tohle je můj syn jak jsem ti říkala." Usmála se a ukázala na mě. „Mamiiiii." Řekl jsem trapně a dal si ruku na čelo. No jo! Když já si tě nemůžu vynachválit ty můj maličký." Zasmála se a zatáhla za tvář jak dělají klasický babičky. „mami prosimtě už mi není pět!" Trochu jsem ji odtahnul protože to bolelo. „nemel by jste se takhle chovat ke své mamince" zašeptal Alex se sklopenou hlavou. Má pravdu. Dal jsme to radši nikdo neřešili.

(Pohled Alexe)
Tak tohle jsem fakt nečekal. Zůstal jsem stát jako sloup a nevěděl co mám dělat. Docela mě zarazilo jak se k ní kentaro zachoval. Paní Hirijama řekla že máme jít dovnitř. „No tak já se s Alexem znám. Je to můj žák." Řekl najednou učitel když jsme šli. Jen jsem zakýval hlavou. „Prosimte Alexi kolik máš ještě těch brigád?" Zeptal se mě. „Jen dvě." Odpověděl jsem mu. „No tak vidíte aspoň vás nemusím více představovat." Řekla paní Hirijama.
Jen jsem zakýval hlavou a upil z hrnku kafe co nám udělala. Vypil jsem ho a řekl že ještě musím dělat nějakou práci venku že to všechno nemám hotové. Teď lžu protože se mi nechce s nima povídat. Ještě bych musel říkat něco co nechci. Doslova jsem běžel ven. Sedl jsem si do stáje za jednou klisnou. Je hodná nekope a je klidná. Ležela na zemi a já se k ní přidal. Leželi jsme tedy oba na měkké a teplé slámě hlavu jsem měl opřenou o její hruď a v klíně hladil kočičku co za mnou šla celou dobu.

/\|/\|/\|/\|/\|/\|/\|/\|/\|/\|/\|/\|/\|/\|/\|/\|/\|/\|/\|/\|/\|/\|/\|
Tak joooo. Vítám vás u další kapitoly. Doufám že se líbí :3. 

!spoiler!

Já doufám že se v příští kapitolce už konečně dozvíme něco o Nathanovy. Bylo by to třeba. Jelikož toto je momentálně takový největší problém. Když už konečně zakonponuju nathana tak se děj konečně posune a posune se tím i vztah našich dvou hrdliček, které o tom ještě neví 🤭.

Tam zatím papá. Těším se na vás u další kapitoly
🤗.