Nemocný

24

Alex
Flaška se se zastavila na mě. Moc se mi nechtělo. Nevím co od toho očekávat jelikož vím že to je Kentaro, ale i tak. Vešel jsem dovnitř a nevedl co dělat. Moje tělo se automaticky rozklepalo. Vůbec se necítím dobře, je to strašně nepříjemný a vybavují se mi vzpomínky, které úplně nemám rád. Cítím slzy V očích a zároveň něčí ruku na moji. Znechuceně uhnu a coucam do té dobrý než narazím na zeď. „alexi..?" Uslyším kentarovo hlas. „k..kemtaro?" Vypadne ze mě rozklepaně. Pomaličku jde dopředu a slepé šmátrám do nicoty za kentarem. Narazím na něj a upnu se na něj. Jeho obří ruce mi jezdí po zádech za účelem mě uklidnit. Moje rozrušené srdce přešlo z rychlého pulsu do klidného vteřinu na to co jsem ucítil jeho měkkou mikinu a uklidňující vůni. Pomalými kroky jsem přešli k jakési posteli a on si mě posadil na jeho kolena. „ Alexi? Proč se tak klepeš? Jsi vystrašený..." Víc jsme se do něj zachumlal. „je to tu nekomfortní." Posteskl jsem si. Ucítil jsem jeho rty na mém čele. Nejistě pokračovali níž a níž. Nechal jsem své tělo vyhrát nad mozkem. Otřel jsme se svými rty o jeho. Moje srdce se zase rozpumpovalo, ale tělo zůstávalo klidné. Jeho měkké rty. Tak měkké a mužské ale zároveň sladké a jemné. Myslel jsem že se z toho zblázním. Neuvěřitelně příjemný, šimravý pocit v podbřišku mě hřál po celém těle. Omotal jsem své ruce okolo jeho krku. Nevěděl jsme co dělat a tak jsem jen opakoval jeho pohyby. Jeho ruce zabloudili do mích vlasů a tím si mě trochu víc přimáčkl k sobě. Byl jsme nucen se odtáhnout, jelikož jsem už cítil jak pomalu omdlívám z nedostatku vzduchu. Zběsile jsem dýchal a svou sytě rudou tvář si schoval do jeho krku. Taky zběsile oddychoval. „v pořádku?" Zeptal se starostlivě. Odkýval jsme mu to, ale v mé hlavě se jen neustále přehrávala tato jedna scénka. Ležel jsme na jeho hrudi a snažil se dýchat klidně jako on. „alexi?...... Já tě tak strašně miluju." Řekl mi do ucha. Skoro až jsme vzdychl. Více jsem se na něj namáčkl a podíval se na něj. „ja tebe taky." Usmál jsme se na něj s pořád rudou tváří. Škubnul jsme sebou a podíval se směrem kde by měla být klika. Někdo zběsile klepal a tím oznamoval konec této úžasné chvíle. Byl jsme ještě chvilku zmatený ale to už mě kemtaro táhl ven. Trochu jsme posmutněl že to skončilo. Po zbytek večera jsme myslel jen na ty jeho rty chutnající alkoholem, malinami, jahodami a lehce skořicí. Vedle mě seděl Nathan. Položil jsem si hlavu na jeho koleno a koukal na kentara. Občas se na mě usmál. Moje srdce se roztéká více a více za každým jeho úsměvem.

Kentaro
Hrálo se dál. Očkem jsem pozoroval Alexe. Vypadal dost unaveně. Tváře mu hořeli, oči stále jakoby přisáklé na mě, ale jeho tělo bylo unavené a osláblé. Jeho pohled, se ale ve vteřině změnil. Očima mu projel záblesk chtivé jiskřički a já hned věděl že tahle noc neskončí jen jediným polibkem. Vymluvil jsem se, že jsem unavený a půjdu už spát. Vzal jsem s sebou Alexe a šli jsme domů. Cestou se mu trochu zamotaly nohy. „Ale ale. Vždyť jsi ani tolik nepil." Rýpnul jsem si. Vzal jsem si ho do náruče a šel dál. Přitiskl se mi ke krku a znovu se snažil srovnat jeho rozhozený dech s tím mým. Líbal jsem ho na krku a ve vlasech. Během chvilku jsme byli doma. Vzal jsme to rovnou do ložnice a položil ho na postel. Vypadal trošku nejistě. Pomohl jsem mu z bundy a sobě taky. Sedl jsem si vedle něho a hlavu si položil na jeho klín. Usmál jsem se a pohladil ho po sametově hebké tváři. „kentaro?...... Můžeš mě ještě políbit?" Zašeptal. Zvedl jsem se a přitáhl se ho blíž. Chytl jsem si ho pod bradou a přitiskl jeho rty na moje. Okamžitě mi povolil vstup dál. Líbal jsem více vášnivěji. Nestíhal a tak se o mě jen jemně otíral jazykem. „jseš roztomilý." Řekl jsem když se odtáhl. Políbil jsem ho na nos a opřel se o postel. Přitáhl jsem si ho na sebe. „a kentarooo?..........já........eh.... No.. nemůžeme zůstat jen u líbání? Já se asi bojím jít dál." Vykoktal ze sebe. Zasmál jsem se. „popravdě jsem neměl v úmyslu zajít dál než objímání, takže se nemusíš bát že bych se pokoušel o něco jiného. Navíc jsem to neměl v plánu protože jsme předpokládal že se decentně opiju a to by pak nebylo zodpovědné. Hlavně jsem oba aspoň trošičku pod vlivem a to by se pak mohlo zvrtnout, protože až by jsme vystřízlivěli, tak by si to někdo mohl převzít trošku jinak." Povyprávěl jsem mu svůj původní plán. Koukal na mě s úsměvem. Víc jsem ho objal. „nooooo. Ty můj čumáčku." Nemohl jsem si odpustit. „půjdeme spát ju?" Zakýval na souhlas. „kolik je?" „za chvilku půl druhý ráno." Vyvalil oči. „už!?" Odkýval jsem mu to. „tyyyjo. To je snad můj rekord. Já jsme snad nikdo ještě nebyl vzhůru v půl druhý ráno-.......i když vlastně jo." Poslední větu řekl zaraženě a smutně. Hned mi došlo o čem mluví. „pšššššš. To je dobrý. Pojď spinkat." Uklidňoval jsem ho a mezitím nás přikryl. Do vteřinky byl tuhej.

;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;

Jupí 🥳
Hej dečka já se k tomu dokopala😻
Tuto kapitolu ale věnují Ananasikojdek1 protože teď nemá úplně nejlehčí období 🥹🫂🫶🏻

(Omlouvám se za chyby a překližky a random slova😭)