Nepenthe: věc/osoba, která vám pomůže zapomenout na smutek, nebo utrpení.
Voldemort byl pryč. Vyhráli. Ovšem Hermiona si jako vítěz nepřipadala, ba naopak. I když vyhráli, z války vyšla jako poražená. A kdyby ještě měla obraceč času, vrátila by se...
Hermiona položila na stůl krabici s posledními věcmi, které tomuhle místu dodají přesně to, co si představovala. Dva měsíce tu na tom pracovala téměř nepřetržitě, takže už se jednalo jen o pár knih, svíček a květin. Rozhodla se, že si to tady udělá ve stylu hygge, nejspíš z toho důvodu, že se o Dánech mluvilo jako o nejšťastnějších lidech na světě, a ona by teď alespoň nějaký malý pocit štěstí uvítala.
S menším povzdechnutím zařadila knihy do polic k ostatním, které už přinesla v průběhu týdne, načež svíčky rozmístila po stolech a květiny položila na okenní parapet. Krabici odhodila na zem za pult a připravila si kávu, se kterou se posadila k jednomu ze stolů.
Musela uznat, že to tu vypadalo opravdu pěkně. Do otevíračky jí zbývalo ještě několik dní a jediné, co musela doladit byla nabídka nápojů a drobného občerstvení, ale jinak byla více než připravená spustit tuto novou etapu svého života. I když ji to stále převelice bolelo, nemohla se dočkat až tento rok skončí. S nedočkavostí odpočítávala poslední prosincové dny, jako kdyby to něco změnilo. Jako kdyby s novým rokem a otevřením kavárny měla všechna ta bolest a utrpení zmizet.
Byl to přesně rok od doby, co odešla z Bradavic a pohádala se s Ronem. Rok od toho, co ztratila svou nalezenou rodinu. Ani dnes nemohla pochopit, co přesně se stalo. Nebojovali snad za to, aby všichni v kouzelnickém i mudlovském světě mohli žít poklidný život? Čistokrevní, namíchané rodiny, motáci, mudlovští kouzelníci, mudlové. Myslela si, že přesně za to bojují, ale možná za to bojovala jen ona.
Se zamlženým pohledem od slz, které se v jejích očích hromadily, pohlédla z okna ven na zasněženou ulici. Neprocházela se tam ani jedna osoba, čemuž se příliš nedivila. Byly svátky, a tak si všichni nejspíše užívali čas, který mohli trávit doma s rodinou. Ona mohla jen doufat, že si její rodiče v Austrálii užívají Vánoce tak, jako si je kdysi užívali společně. S touto vzpomínkou na rodiče, kteří ani nevěděli, že mají dceru, už slzy neudržela a nechala je stéct po tváři dolů.
Bylo malinko překvapená, že v sobě ještě nějaké slzy má, když poslední rok nedělala nic jiného, než jen brečela. Samu sebe ale přesvědčila, že s tím bude v novém roce konec. Udělá za minulostí tlustou čáru. Jednou pro vždy zapomene na Bradavice. Zapomene na to, že existuje kouzelnický svět. Zapomene na své bývalé přátele. Zapomene na své rodiče stejně jako oni zapomněli na ni. Nejradši by byla, kdyby mohla použít obliviate, aby se ujistila, že na vše opravdu zapomene, jenže to nešlo, a tak musela použít jen sílu vůle.
Nezbývalo jí nic jiného, než doufat, že na to všechno dokáže zapomenout, protože jestli ne, nevěděla, zda by takhle zvládla žít.
•••
Tadá!
V říjnu jsem překládala Pavučinu a nějak jsem se zas dostala na vlnu Blaise s Hermionou👀. A tak jsem se rozhodla pro adventní kalendář, jupí! Ale rozhodla jsem se pozdě, takže ještě není dopsaný a já jen doufám v nějaký vánoční zázrak, že to stihnu dopsat, abyste opravdu měli každý den jednu kapitolku. 🤍
Přiznávám se bez mučení, že zatím se mi do něj mnoho vánoční atmosféry propašovat nepodařilo, ale tak nějak doufám, že to nevadí. Prvních 12 kapitol se bude odehrávat během celého roku a dalších 12 bych jich mělo být už čistě podzimních/zimních. A předem varuji, že to nebude úplně holly jolly, ale pevně věřím, že i tak se snad někomu zalíbí.
Na naladění přikládám Pinterest board a budu se na Vás těšit 1.prosince! 😇
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
