Nepenthe

7.kapitola

„Jsi si jistý, že to patří vaší rodině?" zeptala se malinko skepticky Hermiona, když jí Blaise udělal prohlídku malého domku, který v Cambridgi vlastnili.

Blaise se neubránil úšklebku. „Přiznávám, že od našich dalších nemovitostí to vypadá úplně jinak, ale i tak je to naše. Matka to tu zde využívá jen jako odkladiště pro své nálezy z cest. Některé jsou spojeny s magií, a některé ne," vysvětlil.

Hnědovláska nepřítomně přikývla. Absolutně jí to k Blaisovi nesedělo, ale velmi se jí tu líbilo. Dokázala si představit, že by v nějakém takovémto domku bydlela.

„Mluvila tvá matka s radou?" vyhrkla, když si uvědomila, co přesně řekl.

„To netuším, jen mě sem občas pro něco pošle," odpověděl s pokrčením ramen.

Hermiona znovu přikývla a posadila se do křesla. Blaise seděl na pohovce a ona od něj potřebovala držet určitý odstup, neboť se jejich vztah začal nebezpečně měnit. Tvrdila mu, že se po válce změnila, že tu s ní jen marní čas. A myslela to vážně. Jenže nyní si ona byla vědoma malých změn, které se u ní začaly projevovat.

„O jaké radě je vůbec řeč? Souvisí to s jedním z příběhům o tom, proč tu kouzelníci nesmí čarovat?" vyzvídal. Vždycky ho zajímalo, co je na tom pravdy, ale nikdy neměl čas se tím do detailu zaobírat.

„V radě zasedají dvě rodiny, jejíž předkové tu žili v době, kdy se uzavřela dohoda mezi mudli a kouzelníky. Tvá matka s nimi velmi pravděpodobně musela jednat. I já jsem s nimi mluvila, když jsem se rozhodla si tu otevřít kavárnu," řekla, ale o ten příběh se s ním nepodělila, jak by udělala kdysi. Tentokrát to pro ni ale bylo těžší než předchozí měsíce. Tentokrát mu chtěla okamžitě odvyprávět, co o té legendě ví, a musela se kousnout do jazyku, aby si v tom zabránila. Nemohla mu dovolit vidět, že čas stráveným s ním ji pomalu, ale skoro jistě měnil zpět v tu starou nebelvírku.

„Který ten příběh je pravdivý? Určitě ho znáš," vyptával se dál.

„Nikdo neví, jak přesně se to odehrálo a jaké jsou podmínky dohody. Dokonce ani ty dvě rodiny. Každá z nich zná jen část, aby se eliminovala hrozba, že to někomu prozradí. Pointa je taková, že tu Merlin bojoval s něčím, nebo někým, velmi temným a ke svému vítězství potřeboval pomoc zdejšího lidu. Ti mu pomohli, ale když bylo zlo poraženo, trvali na tom, že už se tu nikdy nic podobného nestane. Merlin, který byl vděčný za jejich pomoc, jim vyhověl. Říká se, že jim daroval něco s kusem jeho magie. Pokud se nějaký kouzelník rozhodne na jejich území čarovat, ten předmět je na to upozorní a údajně dokáže dotyčnou osobu nějakým způsobem zastavit. Nevím jak, ani jestli je to vůbec možné, ale Merlin byl velký čaroděj, takže tomu všichni věří a radši se Cambridgi vyhýbají," odvyprávěla mu, co věděla.

„Je to zvláštní, nemyslíš? Myslíme si, že jsme neporazitelní, a pak nás vyděsí historka, která ani nemusí být pravdivá," zamumlal Blaise zamyšleně.

„To teď mluvíš o zmijozelech?" dobírala si ho hned Hermiona a neubránila se malému úsměvu.

„Samozřejmě, to my přece jsme, ne? Neporazitelní zmijozelové, tedy do té doby, než se nám jedna třeťačka rozhodne dát pěstí," uchechtl se.

Po jeho odpovědi se stalo něco, co ani jeden z nich nečekal. Hermiona se rozesmála. Už si nemohla pomoc. Netušila, jak o tom Blaise věděl, ale jakmile se jí ta vzpomínka ukázala před očima, nevydržela to.

„Omlouvám se," vysoukala ze sebe mezi smíchem, načež se zhluboka nadechla, aby alespoň trochu popadla dech. „Vím, že je to tvůj kamarád, ale kdybys tenkrát viděl ten jeho výraz!" vyprskla znovu smíchy.

Blaise na ni jen v tichosti hleděl. Byl naprosto šokovaný tím, co vidí. Bál se i nadechnout, aby tento vzácný jev nezničil. Za těch pár měsíců, co sem jezdil, už se mu párkrát na pár vteřin podařilo zahlédnout něco ze staré Hermiony, ale tohle bylo něco naprosto výjimečného. Většinou používala úsměv, o kterém věděl, že má nacvičený pro své hosty, takže fakt, že se nejenom usmála, ale dokonce propukla v smích, byl zkrátka neuvěřitelný.

„To se neomlouvej, my jsme se mu smáli v jednom kuse. Stejně jako on nám," ušklíbl se.

„Dokážu si to představit," řekla a konečně svůj záchvat smíchu dostala pod kontrolu.

„Chybělo mi to," zašeptal Blaise, který by si neodpustil, kdyby něco neřekl.

Hermiona na něj pohlédla, což nebyl dobrý nápad. I za normálních okolností měla problém se od jeho indigových očí odtrhnout, a nyní, když na ni hleděl s čímsi, co sice neuměla popsat, ale hřálo ji to u srdce, se zdálo zcela nemožné jeho pohledu uniknout.

„Co?" hlesla tak tiše, že to ani skoro sama neslyšela.

„Tvůj smích," řekl bez mrknutí oka, čímž ji vrátil vrátil do reality.

„Blaisi..." vydechla a sklopila pohled. „Nic se nezměnilo."

Nadechoval se, aby tohle její tvrzení popřel, ale na polsední chvíli si to rozmyslel. „Máš pravdu, nic se nezměnilo. Trávil jsem s tebou čas rád v šestém ročníku a trávím s tebou čas rád i teď."

„Přemýšlel jsi o tom, co se stane, až budou Vánoce a ty do té doby nenajdeš, co hledáš?" zeptala se a znovu na něj pohlédla.

„Co tím myslíš?" nechápal její otázku.

„Myslím tím to, že jsi po mně žádal, abych ti dala čas do Vánoc. Sama si nejsem jistá na co přesně. Takže se tě ptám teď. Co se stane, až budou Vánoce, a ty do té doby nenajdeš, co hledáš?"

„Popravdě jsem o tom nepřemýšlel, ale jestli si myslíš, že za tebou pak přestanu jezdit, pleteš se. Nezáleží mi na tom, co se stane. Jsme přátelé, a ať se ti to líbí, nebo ne, hraješ v mém životě důležitou roli, takže se mě jen tak nezbavíš," oznámil jí a poposedl si na pohovce víc ke kraji, aby k ní byl blíž.

Hnědovláska znovu zvažovala možnost říct mu pravdu. Na to už sice bylo pozdě, ale pořád bylo lepší mu to říct teď, než až za půl roku. Mohla mu to říct sama, než aby čekala, až se to dozví od někoho jiného. Jenže pak si vybavila moment, kdy to řekla Ronovi a jak reagoval.

„Slibuješ?" vyhrkla dřív, než si to stihla pořádně rozmyslet.

„Slibuju," řekl upřímně a naklonil se k ní, aby ji mohl obejmout.

A jak ji Blaise držel u sebe v náručí, uvědomil si, jak pravdivá jeho slova byla. Jedna jeho část stále chtěla vědět, co se jí stalo, ale v tuto chvíli mu došlo, že i kdyby se to nikdy nedozvěděl, nezáleželo na tom. Záleželo pouze na tom, že ji bude mít ve svém životě.