Nepenthe

4.kapitola

O víkendu na Hermionu čekalo další překvapení. A bylo ještě větší, než to, že se tu Blaise před víc jak měsícem zčistajasna objevil. Po jejich pátečním rozhovoru totiž v sobotu nepřišel. A neukázal se ani v neděli. V pondělí už byla značně nervózní, protože nebylo možné, aby ji poslechl. Tak snadno se nevzdával. Neměl to v povaze. Jediné vysvětlení bylo, že něco chystal, a to se jí ani trošičku nezamlouvalo.

Hermiona zrovna dočistila kávovar, když se otevřely dveře, které kvůli myšlenkám o tom, co na ni Blaise asi chystá, zapomněla zamknout.

„Omlouvám se, ale už máme zavřeno," řekla omluvně dřív, než zvedla hlavu.

„S tím počítám," řekl přesně v moment, kdy se konečně podívala jeho směrem a jejich pohledy se střetly.

„Věděla jsem, že máš něco v plánu, když ses tři dny neukázal," zamumlala.

„Musel jsem se vrátit do Londýna za matkou. Řekl jsem jí, že budu pryč jen pár dní a pak jsem se jí celý měsíc neozval," vysvětlil.

Hermiona tentokrát nedokázala ovládnout svůj výraz, a tak se jí v obličeji odráželo, jak moc šokovaná byla. „Počkej, to mi chceš říct, že jsi tu celou tu dobu zůstával?"

„Samozřejmě, přece nebudu každý den jezdit sem a tam vlakem," odfrkl si.

„Stačilo by, kdybys se přemístil za hranice území Cambridge," poukázala na fakt, což ji poněkud zaskočilo, neboť ona už taková nebyla. „Nicméně, to jsi tu vážně žil jako mudla? Není to pod tvou úroveň?"

Blaise jen pokrčil rameny. „Myslel jsem, že bych tě mohl doprovodit domů."

„Nezlob se, ale byla bych radši, kdybys nevěděl, kde bydlím. Jediné na co mohu přistoupit je procházka po okolí, pokud na tom trváš," navrhla kompromis. Stejně chtěla využít toho, že zrovna nepršelo a jít se projít kolem univerzity. Trochu jí to tady připomínalo Bradavice, takže se po práci vždy ráda procházela.

„Vzhledem k okolnostem beru vše, co mi nabídneš," souhlasil rychle, aby si to nestihla rozmyslet.

Hermiona přikývla a došla si pro věci, než společně opustili kavárnu. Tentokrát nezapomněla zamknout, i přes fakt, že se její myšlenky točily jen kolem toho, jestli byl dobrý nápad s ním trávit tolik času. Jedna věc jí totiž nešla do hlavy. Proč tu byl? Předpokládala, že po jejím odchodu se celý kouzelnický svět dozví pravdu o jejím zmizení, jenže Blaise byl tu, a to znamenalo, že to nevěděl. A pokud to tak doopravdy bylo, Hermiona nechtěla, aby se pravdu dozvěděl. Nechtěla vidět, jak se v jeho očích změní, až to zjistí. Dodnes má před sebou Ronův pohled, když mu to řekla.

„Takže, co se stalo?" zeptal se po chvíli, kdy vedle sebe jen kráčeli v tichosti.

„Už jsem ti řekla, že o tom nebudu mluvit," připomněla mu.

„Moje chyba, myslel jsem tím, co se stalo mezi tebou a Weasleym. Byl jsem dost dlouho pryč, do Londýna jsem se vrátil teprve loni na Vánoce. Trochu jsem předpokládal, že tě na plese uvidím po boku Weasleyho, ale nestalo se tak. Vlastně jsem tě neviděl vůbec, a dovol mi ti říct, jak tato skutečnost zkazila celý večer," vysvětlil.

Hnědovláska ignorovala pocit štěstí, který se jí na pár vteřin rozlil po tělě. Věděla, že to nemyslel tak, jak by si ona přála. 

„Ron neunesl odmítnutí," svěřila se alespoň s částí toho, co se po válce stalo.

„Odmítla jsi ho?" vyhrkl překvapeně.

Hermiona se na malý moment zamračila. Zjevně tehdy celé Bradavice věděli, že Rona milovala. Jenže co Blaise netušil, bylo to, že čím víc času s ním trávila, tím víc se její city k Ronovi vytrácely. Doufala, že ani tuto skutečnost se nikdy nedozví.