Nepenthe

23.kapitola

Emily nervózně přešlapovala před budovou radnice, zatímco čekala na svou kamarádku. Původně s ní byla uvnitř, ale protože až moc zasahovala do konverzace, která tam probíhala, její otec ji požádal, aby odešla. Chvíli se s ním hádala, než byla vykázaná ven.

„Abys tady nevystála důlek," řekla pobaveně hnědovláska, když po dlouhém jednání s radou, konečně opustila budovu.

„Jak to dopadlo?" vyhrkla nedočkavě Emily.

Hermiona si povzdechla. „Povím ti to v kavárně."

„Takže to dopadlo špatně, že?! Já věděla, že tam mám zůstat," řekla Emily, přičemž jí koutky rtů značně povadly a vypadalo to, že se každou chvílí rozbrečí.

„Nějak to vyřešíme, Emily," ujistila ji Hermiona, která si ani nebyla jistá, jak ty novinky přijmout.

V posledních dnech už se jí život několikrát obrátil o sto osmdesát stupňů a nějak ty změny nestíhala vstřebávat. Nebyla z aktuální situace příliš nadšená, ale na druhou stranu věděla, že to usnadní spoustu věcí s Blaisem.

„Kde jste byly?!" dožadoval se odpovědi Blaise, který podobně jako Emily u radnice, nervózně přešlapoval před kavárnou, která byla k jeho překvapení zavřená.

„Musely jsme něco zařídit," odpověděla Hermiona a odemkla dveře do kterých opatrně strčila blondýnku, která byla podezřele potichu.

„Je všechno v pořádku?" zeptal se, když je následoval dovnitř.

„Jak se to vezme," odpověděla neurčitě a zamířila si to rovnou za pult, aby mohla Emily uvařit jeden ze svých bylinkových čajů. „Dáš si s námi čaj, nebo bys raději kávu?"

„Víš, že kávu nikdy neodmítnu," řekl s menším úsměvem a vydal se k ní za pult, aby jí pomohl.

A zatímco Hermiona připravovala čaj, Blaise se vrhl na přípravu kávy. Hermiona si nemohla pomoc a po očku jej sledovala. Opět zůstával v jejich rodinné chaloupce, takže teď spolu trávili téměř každý den. Krom toho, že spolu probrali, jak to mezi nimi bude dál, vyjasnili si i jejich chování v posledních dnech. Blaise ji převážně ujišťoval, že kdyby o Ronovi věděl, nikdy by ji do Doupěte nepřemístil, ale že se nemohl dál koukat, jak si myslela, že ji ostatní nechtějí vidět, když to bylo právě naopak. Pak se taky ještě jednou sešla s jeho matkou, aby více do detailu probraly vše, co se týkalo té kletby.

Blaise si vzal šálek hotové kávy a přesunul se blíž k hnědovlásce. „Hotovo?" chtěl vědět, přičemž jí věnoval polibek na tvář.

Hermiona přikývla a nechala jej, aby ji chytil kolem pasu, načež se společně odebrali zpátky ke stolu, kde seděla Emily. Tam se posadili vedle sebe, což byla další věc, která se v posledních dnech změnila. Neustále byli v blízkosti toho druhého.

„Tvůj oblíbený," řekla Hermiona s menším úsměvem, když své kamarádce podala čaj, který jí vařila vždy, když byla ve stresu ze školy.

Blondýnka se na ni vděčně usmála, ale nic neřekla.

„Začínám se vážně bát toho, co se mi chystáte sdělit," zamumlal Blaise, když je obě pozoroval.

„Ono to vlastně není nic tak hrozného," ujistila jej Hermiona. „Vzhledem k tomu, že se mi moje magie začíná vracet, museli jsme se domluvit, co se bude dít dál. Byl to dlouhý rozhovor, ale dopadlo to tak, že se budu muset odstěhovat pryč," obeznámila je konečně s verdiktem, který rada vynesla.

„Ale vždyť je to tvůj domov!" vyhrkl šokovaně Blaise a chytil ji za ruku, aby jí vyjádřil, alespoň trochu podpory.

„To je tak nefér, to ti přece nemůžou udělat!" přidala se Emily.