Nepenthe

22.kapitola

Hermiona byla na cestě do knihovny, když vtom byla někým trochu hrubě zatažena do prázdné třídy. Už chtěla začít křičet, ale naštěstí zahlédla známé oxfordky, které ji uklidnily, a tak se Blaisovi jen vytrhla ze sevření.

„Co to děláš?" sykla nechápavě a věnovala mu velmi naštvaný pohled.

„Měla bys tento rok odjet o něco dřív," oznámil jí.

„Cože?" vyhrkla. Jak ho tak sledovala, něco na něm bylo jinak. Skoro by i řekla, že působil nervózně, což bylo zvláštní, neboť Blaise nikdy nebyl z ničeho nervózní.

Blaise rozhlédl kolem třídy, jako kdyby tam nebyli jediní, a pak k ní přešel blíž. „Nevím přesně kdy, ale brzy se tu objeví smrtijedi. Já mizím, ty bys měla taky," varoval ji tiše.

„Jak to víš?" chtěla vědět.

Odpovědi se jí však nedostalo. Nebylo to ovšem ani potřeba. Nebylo těžké si dát dvě a dvě dohromady. Harry měl pravdu. Malfoy byl smrtijed a teď sem přivede i ostatní. Všichni studenti budou v nebezpečí, a to rozhodně nemohli dovolit.

„Kam jdeš?" zeptal se, když se kolem něj prosmýkla a zamířila ke dveřím.

„Postarat se o to, aby byli ostatní v bezpečí," odsekla, ale zastavila se.

„V bezpečí? Zbláznilas se? Nikdo nebude v bezpečí a zvláště ne ty."

„Já se nebojím. Klidně si zbaběle uteč, ale já zůstávám," řekla tvrdohlavě.

Blaise si odfrkl. „Není to útěk, ale zdravý rozum. Co si myslíš, že se stane? Nebudou dvakrát váhat použít jednu z kleteb, které se nepromíjejí. Nevím, jestli to chápeš, ale tohle není žádná hra."

„Neboj se, chápu to moc dobře. Umím se o sebe postarat. A postarám se i o ostatní, já totiž nemyslím jen sama na sebe," vyštěkla. Kdo si myslel, že byl, aby jí mohl říkat, že neví do čeho jde?

„Těžko se o ostatní postaráš, když budeš mrtvá," řekl chladně.

„To tebe trápit nemusí, tobě přece stejně na nikom nezáleží, ne? Jsi přece velký Blaise Zabini, který je lepší než ostatní, ale víš ty co? Nejsi! Nikdy jsi neudělal nic pro to, aby to byla pravda," sykla, přičemž moc dobře věděla, že mu tím chtěla ublížit, a ani nevěděla proč. Proč se vlastně v prvé řadě hádali? Svým způsobem od něj bylo hezké, že ji chtěl varovat. Měla jeho varování přijmout a nechat to být, jenže taková ona nebyla. Ve všem se vždycky musela šťourat.

Blaise ji probodl pohledem. „A co má být? Ty jsi zas jen obyčejná malá holka mudlovského původu, která tu ani nemá, co dělat!" vrátil jí úder.

Hermiona věděla, že Blaise nikdy v životě nikomu nenadával do mudlovských šmejdů, ale tímhle svým prohlášením dal jasně najevo, co si o ní myslí. A taky věděla, že jí tím chtěl ublížit, přesně jako ona ublížila jemu.

„Sbohem, Blaisi," řekla jen a tentokrát doopravdy odešla.

Tehdy si myslela, že jejich podivné přátelství tímto momentem skončilo, jenže Blaise se pak spojil s Harrym a nabídl mu svou pomoc, což by od něj nikdy nečekala. Nicméně, pak už se viděli jen jednou, než se jejich cesty na pár let rozdělily. Pak se tu musel objevit a urputně trvat na tom, že ji bude navštěvovat. Hermiona se stále nemohla rozhodnout, jestli za to byla ve finále ráda, nebo ne. Nejspíš nakonec byla, i když to nerada přiznávala. Sice ho ztratila, jak přesně věděla, že se stane, ale na druhou stranu měla spousty nových vzpomínek, které mohla uchovávat v srdci. A i když ji to velmi bolelo, cítila se lépe, než když prvně opustila kouzelnický svět a nechala vše za sebou.