Nepenthe

12.kapitola

„Víš, že o víkendu hrajeme zápas?" zeptala se Emily Mii, když se vrátila za pult.

Hnědovlásce se na čele objevila menší vráska. „Myslela jsem, že ti škola začíná až na konci měsíce."

„To ano, tohle je jen nějaký přátelský zápas, ani nevím s kým hrajeme," vysvětlila.

„Takže potřebuješ volno," vydedukovala Hermiona a snažila se nebýt příliš zklamaná, že se nebude moci Blaisovi věnovat naplno. I když možná by ho mohla přemluvit, aby jí tu pomohl. S kávovarem už mu to šlo docela dobře.

Blondýnka zavrtěla hlavou. „Ani ne, nemusím přece vidět každý zápas, zas tak moc mě ragby nebere. Spíš jsem myslela, že byste mohli zajít s Blaisem, pokud už nemáte program."

„To vlastně není vůbec špatný nápad," řekla uznale. Netušila, zda se Blaise orientoval v mudlovském sportovním světě, ale když ho baví famfrpál, určitě mu nebude vadit ani ragby.

„Pracuji tu už rok, takže bys mohla vědět, že já špatné nápady nemívám," ušklíbla se Emily.

Hermiona nad tím hravě protočila očima. „Vždycky jsem si říkala, že mi připomínáš jednu moji dřívější kamarádku, ale občas v tobě zahlédnu sama sebe," svěřila se jí, čímž ji šokovala, protože to bylo úplně prvně, co dobrovolně mluvila o své minulosti.

Emily jí věnovala malý úsměv. „Neber to jako urážku, ale nedokážu si představit, že jsme si my dvě v něčem podobné."

„Nejsem vždycky jenom nudná knihomolka," zasmála se Hermiona, která se po jejím prohlášení ani trochu neurazila. Chápala, proč si to Emily myslela, koneckonců, jen teprve nedávno se začala alespoň trochu cítit opět sama sebou. Blondýnka ji převážně znala jen jako osamělou majitelku kavárny.

„Ha! Nenech se ošálit, ona jen chce, aby si všichni mysleli, že je nudná knimolka, ale jakmile ji poznáš trochu víc, zjistíš, že je to pěkná rebelka," uchechtl se Blaise, čímž upozornil na svou přítomnost.

Obě dívky se na něj překvapeně podívaly. Byly tolik zabrané do konverazce, že si ani nevšimly, kdy přišel. To by se jim stávat nemělo, bylo to velmi neprofesionální, a kdyby to byl jiný zákazník, už by se Hermiona omlouvala, jenže to byl Blaise a ona momentálně měla na mysli jiné věci, než omluvu.

„Co tady děláš? Dneska je středa," pronesla nechápavě, zatímco si v hlavě znovu urovnala dny, aby se ujsitila, že je doopravdy středa a ne pátek.

Blaise se na ni zazubil a pozvedl o něco výše krabici, kterou držel v ruce a které si ani jedna z dívek do této doby nevšimla. „Myslel jsem, že tě překvapím a oplatím ti tvou laskavost."

„To nemuselo být," vyhrkla hned rozpačitě. Přesně tomuhle se chtěla vyhnout. Co se sem přistěhovala, narozeniny už neslavila. Neměla je s kým slavit.

„Nesmysl. Všechno nejlepší," popřál jí a strčil ji krabici s mašlí na víku do ruky co nejrychleji, aby nestihla protestovat.

„Miono! Ty máš dneska narozeniny a neřekla jsi mi to?!" zalapala po dechu Emily.

Hermiona probodla Blaise pohledem, než se s omluvným úsměvem otočila na blondýnku. „To protože narozeniny neslavím," vysvětlila.

„Tak teď začneš! Do toho rozbal si dárek, a pak se vydejte někam slavit, já to tady sama zvládnu," Hermiona se nadechovala k protestu. „Žádné námitky, ber to jako můj dárek k narozeninám," dodala s vítězným úšklebkem.

Hnědovláska si poraženě povzdechla. Věděla, že si mohla trvat na svém, ale jakou to mělo pointu? Místo protestování se raději zaměřila na krabici, kterou držela v rukách. Byla poněkud lehká a jelikož byla od přírody zvědavá, netrvalo jí dlouho, než ji oteřvela. Pohled se jí naskytl na krásný kašmírový svetr světle hnědé barvy. Opatrně se ho dotkla a ihned se jí zachtělo si ho obléct, jak měkoučký byl.