Nepenthe

1.kapitola

Blaise se neochotně zastavil, když za sebou slyšel Pottera. Nechtěl se tu zdržovat déle, než bylo nutné, ale nemohl ho jen tak ignorovat. Teď už ne.

„Proč to děláš?" zeptal se jeho černovlasý spolužák, když se k němu Blaise otočil čelem.

Na konci chodby zaskřípaly dveře. Blaise se neubránil tím směrem pohlédnout, a i když tam byla tma, přesně věděl kdo k nim míří.

„Bylo mi naznačeno, že když mám o sobě tak vysoké mínění, mohl bych udělat něco, aby to mínění bylo oprávněné," odpověděl neochotně.

Neměl z toho radost. I nyní si velmi živě vybavoval jejich hádku. Z obou stran padlo pár nepěkných slov. Blaise časem přijal fakt, že se mezi nimi vytvořilo jakési přátelství, ale to neznamenalo, že se změnil jeho postoj. Nebylo to osobní. Nějak moc si toho nemyslel ani o svých zmijozelských spolužácích, které považoval za přátele. Nerozděloval, jestli byl někdo čistokrevný, nebo mudlovského původu. Zkrátka se považoval za lepšího než byli ostatní. Věděl to o sobě a nevadilo mu to. Jenže pak ho přesně takhle popsala ona a jemu to z nějakého nepochopitelného důvodu ublížilo.

„Jen se chci ujistit, že víš, co děláš, protože jakmile začneš, bude příliš pozdě na to si to rozmyslet," řekl Potter, jako kdyby to snad Blaise nevěděl.

„Vím, co dělám. Jak jsem řekl uvnitř, máme nemovitosti po celé Evropě a ani jedna z nich nevede k jménu Zabini, takže nebudou nic tušit. Výjimka je Francie a Itálie, tam nebudu moc posloužit, ale jinak slibuji, že se pokusím dostat do bezpečí, co nejvíce lidí, stačí?" zeptal se malinko otráveně.

Černovlasý čaroděj přikývl. „Budeme ve spojení."

„Potřebují tě tam," oznámila svému kamarádovi dívka, která k nim konečně došla.

Harry si je oba přeměřil pohledem a kývl Blaiseovi na rozloučenou, než odešel zpět za ostatními.

Blaise se otočil na odchod, ale ruka na jeho zápěstí mu v tom zabránila. Věnoval Hermioně tázavý pohled. Opravdu se tu nemohl zdržovat dlouho. Bylo to příliš nebezpečné.

„Děkuji," řekla s menším úsměvem.

„Nemusíš. Taky chci mít budoucnost, a věř nebo ne, ale pokud Voldy vyhraje, tak mě nečeká nic příjmeného ani s mým jménem a postavením. Pokud nejsi s ním, jsi automaticky proti němu. Mám velké plány, takže by bylo fajn, kdybych měl alespoň šanci se je pokusit uskutečnit," vysvětlil, přičemž ignoroval, jak mu srdce vynechalo pár úderů po jejím úsměvu.

Hermiona si stoupla na špičky a letmo ho políbila na tvář. „Hlavně buď opatrný," zašeptala, a než se stihl vzpamatovat, vrátila se k ostatním členům řádu.

To bylo naposledy, co ji viděl. Celé tři roky cestoval po Evropě, aby zajistil bezpečí lidem, které si ho nemohli zajistit sami. Voldemort byl poražen pár měsíců po jejich setkání, ale tím Blaisova práce neskončila. Na svobodě bylo stále příliš mnoho smrtijedů a on nehodlal všechny ty lidi vyhnat z míst, kde byli relativně v bezpečí. A tak ustavičně cestoval z místa na místo, aby se ujistil, že mají vše, co potřebují. Aby je ujistil, že mohou zůstat, jak dlouho budou potřebovat.

Do Londýna se vrátil před měsícem, akorát včas na Vánoční ples na ministerstvu. Nechtěl to přiznat, ale těšil se až uvidí staré známé tváře. A už vůbec si nechtěl přiznat, že tu byla jedna tvář, na kterou se těšil víc než na ostatní. O to větší však bylo zklamaní, když ji na plese nezahlédl.