Nepenthe

15.kapitola

„Nemyslím si, že bys potřebovala další dýně," zabrblal Blaise poté, co jednu z těch oranžových koulí málem upustil.

„To říkáš teď, ale počkej až ochutnáš všechny ty dobroty, které mám v plánu udělat. Dýňový koláč, chlebíček a určitě nesmí chybět ani polévka," řekla Hermiona, která šla před ním a rozhlížela se, co by ještě mohla koupit.

„Nepřeháníš to trochu?" zeptal se opatrně, i když se mu i nad pouhou představou dýňových jídel sbíhaly sliny. Netušil, kde se Hermiona naučila tak dobře péct a vařit, ale byl si jistý, že by klidně mohla dělat šéfkuchaře.

Hnědovláska ho ovšem neslyšela, neboť zahlédla něco, co upoutalo její pozornost, a tak Blaisovi nezbývalo nic jiného, než ji s menším povzdechnutím následovat. Byl velmi překvapený, že se na trhu nacházeli převážně lidi v jejich věku. Moc o tom sice nevěděl, ale předpokládal, že tu narazí spíše na starší lidi.

A jak tam tak stál, došlo mu, jak absurdní to bylo. Nikdy by si nepomyslel, že se někdy v životě dostane do takovéto situace, ale tady byl. Na farmářském trhu v městečku, kde se nesmělo kouzlit, a sloužil Hermioně Grangerové jako osobní nosič dýní. Při této myšlence se neubránil uchechnutí.

„Co tě tak pobavilo?" chtěla vědět Hermiona, která už nakoupila, co potřebovala.

„Napadlo by tě někdy během našich školních let, že se někdy ocitneme v této chvíli? Protože kdybys mi tehdy řekla, že se tohle stane, strašně bych se ti vysmál a nejspíš tě nechal odletaxovat do blázince," zasmál se.

„Kdybych ti tohle řekla, nejspíš bych se do toho blázince nechala odvést sama," odfrkla si, ale na tváři se jí taktéž mihlo pobavení. „No nic, nebudu tě déle vystavovat tomuto mučení, už máme vše, co potřebuji, takže můžeme jít," dodala a natáhla k němu ruce.

Blaise se na ni zamračil. „Co to děláš?"

„Chci si vzít jednu dýni," odpověděla tónem hlasu, kterým mu sdělovala, že je to ta nejjasnější věc na světě. Tónem, který kdysi tolik nenáviděl, neboť mu tím dávala najevo, že by měl vědět věci, které nevěděl. Jenže nyní mu to ani trochu nevadilo, protože tím byl zase o krok blíž k dívce, kterou chtěl znovu spatřit.

„Jsem mnohem víc než schopný unést dvě dýně, děkuji pěkně," oznámil jí a rozešel se z trhu pryč, aby nemohla začít protestovat.

Hermiona ho rychlým krokem dohnala, ale nic neřekla a jen vedle něj v tichosti kráčela. Potají si užívala, že nemusí nést ty dvě těžké zeleniny. Při myšlence, jaký byl Blaise gentleman jí zahřálo u srdce. A s každou další takovou myšlenkou bylo mnohem těžší ignorovat city, které jen sílily.

Kdyby k sobě byla upřímná, přiznala by, že se dnešního výletu na trh poněkud obávala. Přece jen pořád to byl Blaise, a některé věci se nedají změnit. Ale on to zvládl zcela výborně a ani si tak moc nestěžoval. Proto se rozhodla, že by si zasloužil nějakou odměnu, a tak už si v hlavě začala skládat recept na tu dýňovou polévku.

Blaise na druhou stranu využil tuto chvíli k přemýšlení o tom, zda by ji měl informovat o tom, co se děje se životy jejích přátel. Věděl, že jednou bude muset. Nemohli se její minulosti vyhýbat navěky. Potřebovala to s někým probrat, jinak se nad ní ten šedý mrak bude táhnout celý život, a to by byl nerad. Tolik si přál, aby byla šťastná.

„Dostaly se ke mně zprávy, o kterých bych se s tebou rád podělil, ale nejsem si jistý, jestli smím," začal opatrně.

Hnědovláska na něj pohlédla koutkem oka. „Jestli si nejsi jistý, tak bys si to spíš měl nechat pro sebe."