Nepenthe

11.kapitola

„Myslím, že si ani neuvědomuješ jakou důvěru v tebe vkládám," utrousil Blaise, když se nechal Hermionou vést Merlin ví kam. Když vešel do kavárny, donutila jej si zavázat oči, protože pro něj údajně měla nějaké překvapení. Tak trochu tušil, že to bude souviset s jeho včerejšími narozeninami.

„Ty i já moc dobře víme, že jsi nikdy nebyl v lepších rukách," dobírala si ho hnědovláska, zatímco jej vedla do kuchyně, kde pro něj měla přichystaný dort, na kterém pracovala celý včerejší den.

Blaise se chystal dodat poznámku o tom, jak vždy očekával, že pokud bude mít někdy v životě zavázané oči, bude to souviset s trochu jinými aktivitami, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a zůstal mlčet. Po jejich výletu se to zdálo být na lepší cestě. Jejich přátelství zesilovalo, ale nebyl si jistý, že bylo na úrovni, aby mohl vtipkovat o sexu. Až příliš si cenil jejího upřímného úsměvu, kterému byl posledních pár víkendů svědkem.

I přes to se nemohl zbavit pocitu, že jí něco chybělo. Nemohl se zbavit toho otravného hlasu uvnitř jeho hlavy, který mu neustále našeptával, že přesně ví, co hnědovláska postrádala. Jenže Blaise neměl nejmenší tušení, co by to mělo být. Byl ale přesvědčený, že do Vánoc bude Hermiona připravená na to, aby se znovu setkala se svými přáteli.

„Všechno nejlepší k narozeninám!" popřála mu hlasitě, když se zastavili a sundala mu šátek z očí.

Blaise musel párkrát zamrkat, aby si zvykl na náhlý příval světla, ale když se rozkoukal, zjistil, že byli v relativně malé kuchyni, kterou už párkrát během svých návštěv viděl. Na jednom ze stolů ležel menší dort smaragdově zelené barvy se zlatými ozdobami a nápisem. Nemusel ani chodit blíž, aby věděl, že odstín barvy přesně odpovídal barvě jeho rodu.

„Děkuji, to jsi nemusela," zachraptěl po chvíli ticha a odkašlal si, aby se mu vrátil jeho ztracený hlas.

Hermiona nad tím mávla rukou. „Pojď sfouknout svíčky a nezapomeň si něco přát," popohnala jej, načež zapálila zlaté svíčky, které už měla v dortu zapíchnuté.

Blaise přešel ke stolu a rychle sfoukl svíčky. S přáním se příliš nezaobíral, přišlo mu to zbytečné, když se v mudlovském světě nikdy narozeninová přání nesplní, ale o tento svůj názor se samozřejmě nehodlal s Hermionou podělit.

„A teď dárek!" vyhrkla natěšeně a podala mu podlouhlou zlatou krabičku.

„To jsi vážně nemusela," trval na svém Blaise, který byl poněkud tímto vším zaskočený. Popravdě si myslel, že ani Hermiona nebude datum jeho narozenin znát, natožpak že mu upeče dort a dá dárek.

„Není to nic extra, tak se v tom zbytečně nešťourej," odbyla ho, ale hleděla na něj s očekáváním v očích.

„Je to víc, než dost," ujistil ji a začal rozbalovat dárek, neboť tak nějak tušil, že právě na to hnědovláska čeká. Pod víkem se ukrýval hedvábný papír, ale i tak už Blaise poznal, co se v krabici nacházelo, takže nebyl příliš překvapený, když papír odendal a našel tmavě zelenou kravatu. Čím rozhodně překvapený byl, byla její kvalita. Blaise uměl rozeznat kvalitní kousek, když nějaký viděl, a o to víc tyto kousky uměl ocenit.

„Moc děkuji," poděkoval jí znovu a než si stihl uvědomit, co dělá, tak ji sevřel v objetí.

Hermiona tím byla zaskočená, ale i tak mu objetí opětovala. Po jejím rozhovoru s Emily byla odhodlaná všechny nevítané myšlenky vytěsnit z hlavy, přesně jako to dělala, než se tu Blaise začátkem roku objevil. A docela se jí to dařilo, takže si plně mohla užívat jejich společné chvíle, aniž by se musela neustále strachovat o tom, co se stane, až se její minulost vyplaví na povrch. Jediné, co zůstalo stejné, bylo to, že se mezi nimi snažila držet určitý odstup. Což nebylo zas tak těžké, poněvadž nikdy nebyli ten typ přátel, který se objímal a tak.