Nepenthe

5.kapitola

Dokud Blaise učil Grangerovou o kouzelnickém světě a jejich tradicích, všechno se zdálo být v pohodě. Ani mu nevadilo, že s ní trávil tolik času. Dalo by se říct, že byla vlastně dobrým společníkem, neboť s ní Blaise mohl vést smysluplnou konverzaci a neměl pocit, že mluví jen s dalším idiotem.

Problém nastal, když se jejich role obrátily. Blaise nikdy dobře nenesl, když ho někdo poučoval a od mudlorozené nebelvírky se to poučování snášelo ještě hůř. Neustále se musel snažit, aby neřekl nic příliš hrubého, protože ačkoliv to nechtěl přiznat, její znalosti mudlovského života potřeboval. Majetky Zabiniů sahaly až za hranice jejich světa a on se tak potřeboval perfektně orientovat v mudlovských věcech, i přes fakt, že těmito věcmi opovrhoval.

„Posloucháš mě vůbec?" povzdechla si hnědovláska, když si všimla, že je Blaise myšlenkami jinde.

„Ovšem, že ano," bránil se a věnoval jí pohled, kterým jí jasně dával najevo, ať to přijme, jenže to ona samozřejmě neměla v povaze.

„Tak mi zopakuj, co jsem právě říkala," vyzvala jej, přičemž se neubránila vítěznému úsměvu, neboť věděla, že jí to nezopakuje.

A taky, že nezopakoval. Pouze se na ni chladně podíval, čímž se nenechala rozhodit. Už si na ty jeho chladné pohledy zvykla.

„Podívej se, chápu, že nejsi zrovna dvakrát nadšený z toho, že ti musím něco vysvětlovat, ale to ty jsi přišel za mnou. Pokud v tom nechceš pokračovat, nemusíme," povzdechla si. Volný čas navíc by se jí hodil, ale zrovna si poněkud jejich doučovací schůzky začala užívat. Ani nevěděla proč, protože Blaise Zabini nebyl žádný milý kouzelník, ba naopak.

„Pokračuj," řekl jen.

Hermiona se usmála a znovu mu začala vysvětlovat rozdíly mezi základní elektronikou, jako například mobil, počítač, televize...

Blaise jí tentokrát věnoval plnou pozornost a nemohl si nevšimout jiskřiček, které se odrážely v jejích očích. Neměl sice rád, když ho někdo musel něco doučovat, ale neměl ani nutkání předhazovat své vědomosti ostatním. Připadalo mu to zbytečné. Proč by se měl namáhat, když byl po většinu času obklopen hlupáky? Jak se ale zdálo, Grangerová si poučování ostatních velmi užívala.

Po uzavření jejich dohody se Blaise vrátil do Londýna, protože jedna z Hermioniných podmínek byla ta, že do Cambridge bude jezdit jen na víkend a v týdnu se bude věnovat své práci. Souhlasil s tím, ale zatím se ani sekundu nevěnoval plánu, jak rozjet výrobnu na lektvary. Místo toho celý týden usilovně přemýšlel, jak by jí mohl do očí vrátit jiskřičky štěstí. Líbilo se mu, když její oči díky tomu nabraly jemnější odstín.

„Jako obvykle?" zeptala se ho blonďatá dívka, jejíž jméno nepostřehl, když vešel do kavárny.

„Vlastně, mohla byste mi zavolat Hermionu?" poprosil ji, ale blondýnka se na něj jen tázavě podívala. „Myslím Miu, paní majitelku," dodal, když si vzpomněl na svou první návštěvu kavárny.

Dívka přikývla a zmizela ve dveřích za pultem. Blaise měl mezitím trochu času přemýšlet o tom, jak by měl svůj plán zpraktikovat. Doma jej nic nenapadlo, ale když tu teď takhle stál, dostal perfektní nápad.

„Budeš si chtít dát kávu, než půjdeme?" vytrhla ho z přemýšlení Hermiona, která náhle stála vedle něj.

„Než půjdeme kam?" nechápal. Byl tolik zabraný do vymýšlení strategie, jak získat zpátky starou Hermionu, že ani neuvažoval nad tím, co budou vlastně o těch jejich víkendech dělat. Asi tak nějak předpokládal, že je budou trávit u ní v kavárně.

„Myslela jsem, že bychom mohli zajít do Laboratoře ginu, vím, že výroba ginu a příprava lektvarů není to samé, ale pořád je to druh chemie," podělila se s ním o svůj záměr. Potřebovala ho zabavit, aby se tolik nesoustředil na ni. Nechápala, proč mu ten jeho hloupý plán odsouhlasila.

„To zní dobře. A ano, dal bych si kávu, než půjdeme, ale měl bych na tebe menší prosbu. Myslíš, že bych si to mohl vyzkoušet?"

„Vyzkoušet co přesně?" zeptala se nechápavě.

„Uvařit si kávu," upřesnil a věnoval jí jeden ze svých neodolatelných úsměvů.

Hnědovláska pokrčila rameny. „Pokud po tom tak toužíš," souhlasila a naznačila mu, ať ji následuje za pult.

Podala mu do ruky páku a začala mu postupně vysvětlovat, jak se to dělá, přičemž mu to zároveň ukazovala. Blaise musel uznat, že jakožto milovník toho mudlovského nápoje, si to docela užíval. Nebylo na tom nic těžkého. Jen ho trochu zamrzelo, že i když mu Hermiona zdůrazňovala pár důležitých bodů, chyběla jí ta jiskra, kterou chtěl tolik vidět. Nesměl, ale zoufat, protože věděl, že jen čas dokáže přinést to, co hledal.

„Hm, skoro stejně dobré jako od tebe," vydechl, když se napil své první vlastnoručně připravené kávy.

Hermiona nad tím protočila oči. „Dávej si pozor, čím víc času tu strávíš, tím víc se začneš podobat mudlům," varovala ho trochu škádlivě.

Ani jeden si nevšímal Emily, která byla z jejich rozhovoru poněkud zmatená. Tak nějak už si domyslela, že se znají z dřívějška, ale co myslela Mia když zmínila lektvary, a nebo kdo to byl mudla, to netušila. Nezbývalo jí nic jiného, než předpokládat, že je to jejich tajný jazyk. A to by znamenalo, že se kdysi museli znát velmi důvěrně. Emily se už měsíce snažila zjistit něco o její minulosti, ale Mia se tomu vždy úspěšně vyhýbala. Jenže tento cizince byl nyní jejím esem v rukávu. Od jejich prvního setkání věděla, že je mezi nimi nějaká chemie, ale taky věděla, že bude muset svou kamarádku a nadřízenou trochu popostrčit.

„Tak už běžte, vy dva, ten gin se sám neochutná," pobídla je, když tam jen tak v tichosti stáli. „Navíc mi blokujete kávovar a já musím pracovat, víte?" dodala a vyhnala je pryč.

„Vidíš, jak jsem dopadla? Vyhání mě moji vlastní zaměstnanci," odfrkla si žertovně tak, aby to Emily slyšela, a pak spolu s Blaisem odešli.

Blaise si zvolený program velmu užil. Vždycky byl zastáncem ohnivé whiskey, ale to se po dnešním dni velmi pravděpodobně rychle změní. Netušil, že gin mohl chutnat až tak dobře. Bohužel měl tento den i stinné stránky. Nemohl si nevšimout, že ačkoliv Hermiona dávala pozor, nějak zvlášť ji to nezajímalo. A když si vzpomněl na její slova v kavárně, uvědomil si, že tento program zvolila jen kvůli němu. Chtěla ho zaměstnat. Musel si začít klást otázku, jestli by minulost přece jen neměl nechat jít. Jedna jeho malá část se možná i minulosti začínala bát. Jenže Blaise byl odjakživa zvídavý a věděl, že i když ta minulost bude jakkoliv hrozná, potřeboval ji znát.

Nicméně se rozhodl, že zůstane trpělivým, a nebude tlačit na pilu. V neděli přemluvil Hermionu, aby mu ukázala další přípravy kávy, přičemž museli brzy přejít na bezkofeinovou, jinak by s tím množstvím, které ten den vypili, večer neusnuli.

Další víkend bylo překvapivě slunečné počasí, a tak se rozhodli projít si několik univerzitních kampusů. Blaise musel dát Hermioně za pravdu. Opravdu lehce připomínaly Bradavice. Následující víkend je čekala botanická zahrada a muzeum technologie a vědy, kde si Blaise mohl procvičit své mudlovské znalosti. Pak je čekalo ještě víc procházek po okolí, a jelikož Cambridge nebylo žádné velké město, ke konci dubna už se jejich možnosti, jak strávit víkend značně ztenčily.

Za ty skoro dva měsíce neudělali téměř žádný pokrok. Občas se mu na pár minut podařilo zahlédnout Hermionu, kterou si pamatoval z jejich školních let, ale to bylo vše. Nebyl o nic blíž k nalezení pravdy o důvodu jejího odchodu. A i když ho tato skutečnost dokázala dostat do nepohody, stále věřil, že to chce jen víc času.