Nepenthe

Epilog

Emily zvažovala, jestli se má pustit do úklidu, nebo se na to pro dnešní den vykašlat. Koneckonců byl Štědrý den a ačkoli se rozhodla mít dopoledne otevřeno, už se nemohla dočkat, až se přidá k rodině.

Než se však stihla rozmyslet, dveře od kavárny se prudce otevřely. „Tak jsme tady!" prohlásil Blaise dřív, než se vůbec stihla podívat, kdo tu dělá takový povyk.

„Cože?" vyhrkla překvapeně blondýnka, když zahlédla Blaise a za ním smějící se Miu. „Co tady děláte?" nechápala.

„Mysleli jsme si, že tě překvapíme," odpověděla Hermiona a sevřela svou kamarádku v objetí.

„To jste mě tedy opravdu překvapili!"

„Ale jen v dobrém, že?" zazubil se na blondýnku Blaise, když se dívky přestaly objímat.

„Jinak to ani nejde," zasmála se Emily, která byla šťastná z toho, že skoro po třech měsících vidí své přátelé. Navíc se oba zdáli být ve velmi dobré náladě, a toho byla vždy ráda svědkem.

„Nechceme tě zdržovat dlouho, jen jsme ti chtěli popřát krásné Vánoce, a dát si s tebou kávu, pokud máš chvíli času," vysvětlila hnědovláska důvod jejich návštěvy. Obdrželi dobré zprávy a tak se rozhodli narychlo zajet do Cambridge, než půjdu večer k Harrymu s Ginny slavit Vánoce.

„Na vás mám čas vždy," ujistila je a rozešla se zpátky za pult, aby jim mohla připravit kávu.

Hermiona se začala rozhlížet po kavárně, která jí stále neskutečně moc chyběla, i když už tu nebydlela celé dva roky. A zatímco se ona nechala unášet vzpomínkami, jako to dělávala vždy, když přijela na návštěvu, Blaise se nenápadně přiblížil k pultu.

„Máš ten hrníček, co jsem tu minule nechal?" zašeptal směrem k blondýnce.

„Ano, je schovaný přesně podle tvých instrukcí," řekla tiše. Blaise jí nechtěl říct o co šlo, ale když tu v září byli, nechal jí tu hrníček zabalený v krabičce a trval na tom, že ho tu musí schovat.

„A můžeš Hermioninu kávu udělat do něj?"

Emily jen přikývla, a když připravila kávu pro sebe a Blaise, vyndala ze skřínky krabičku s tím tajemným hrnkem. Opatrně ho vybalila a rychle si jej prohlédla, aby zjistila, co na něm bylo tak speciálního, ale byl to jen obyčejný bílý hrníček podobný těm, které tu měla. Když ho ale umístila pod páku, všimla si, že je něčeho vevnitř. Pohlédla proto na dno a zalapala po dechu, když zjistila, proč kolem toho Blaise dělal takové starosti.

„Stalo se něco?" vyhrkla rychle Hermiona, kterou její náhlé uleknutí zaskočilo.

Blaise, který už se mezitím posadil na své místo, prosil blondýnku pohledem, aby jej nepráskla.

„Jen jsem si vzpomněla, že přijede teta a ta si vždy najde něco v čem se rýpat," zamluvila to Emily, i když podle Miina pohledu jí to hnědovláska příliš nevěřila. „A jak jste se vůbec měli v Brazílii?" změnila raději téma.

„V Brazílii jsme se měli přímo skvostně. Tolik dobré kávy jsem snad nikdy neměla," řekla Hermiona a šla se posadit vedle svého přítele.

„To ti věřím," zasmála se Emily, která už se k nim také připojila a každému podala šálek kávy.

„Ovšem ten hlavní důvod, proč byla Brazílie naprosto skvělá, je ten, že jsme to konečně našli!" oznámil jí radostně Blaise.

Emily na ně párkrát překvapeně zamrkala. „Neděláte si teď legraci, že ne?"

„Z něčeho takového bychom si legraci nedělali," řekla s menším zamračením Hermiona.

„Byli jsme samozřejmě zdrženliví, jenže teď už víme, že to fungovalo a má matka už není prokletá, takže je důvod slavit!" informoval ji Blaise, který poočku sledoval hnědovlásku, jak si vychutnává svůj šálek kávy.

„To jsou opravdu skvělé zprávy. Mám z toho takovou radost," prohlásila Emily s úsměvem. Než Hermiona opustila Cambridge, všechno jí vysvětlila, i to, že se budou s Blaisem snažit hledat něco, co by kletbu mohlo zlomit. A o dva roky později se jim to konečně povedlo.

„A možná budeme mít ještě lepší zprávy," ušklíbl se Blaise a nahmatal v kapse od kalhot malou krabičku.

„Budeme?" podivila se Hermiona.

„Hmm, možná. Už máš dopito?"

Hnědovláska se podívala na šálek, který držela v ruce a malinko si povzdechla, když viděla, jak málo kávy jí tam zůstalo. Navíc to vypadalo, že má Blaise opět něco za lubem, a že se tu nezdrží nějak extra dlouho, a tak kávu jedním lokem dopila. Když chtěla hrneček odložit na stůl, něco zaujalo její pozornost. Pár vteřin beze slova hleděla na dno hrnku, než pohlédla na Emily, která se na ni jen uculila. Svůj pohled tedy přesunula na Blaise, který nyní klečel na jednom koleni a v ruce držel krabičku s prstýnkem.

„Tak co říkáš?" zeptal se s lehkým náznakem nervozity.

Hermiona se ještě jednou podívala na dno hrnečku, kde bylo napsáno Vezmeš si mě?, načež se s obrovským úsměvem a slzami v očích otočila na svého přítele.

„Samozřejmě, že si tě vezmu!" vykřikla s radostí a padla mu kolem krku.

„Jak by taky ne, když jsem tak neodolatelný," zamumlal žertovně Blaise.

„Ticho, nebo si to rozmyslím," zasmála se a malinko se od něj odtáhla, aby mu mohla nastavit ruku a on jí mohl navléknout prstýnek, který byl jednoduchý zlatý kroužek s malým smaragdem. Nepochybovala o tom, že se jednalo o rodinný šperk.

„Miluju tě," vydechl, když jí nasadil prstýnek a přitáhl si ji do rychlého polibku.

„A já tebe. Nikdy bych si nemyslela, že z Křiklanova klubu vzejde něco tak dobrého. Děkuji ti, že jsi mi vešel do života, a že jsi to se mnou nevzdal. Děkuji ti, že každý moment v mém životě má díky tobě nějakou cenu. Tvá láska mi dává sílu čelit čemukoli, co mi život přinese," poptáhla Hermiona, která nemohla zabránit slzám.

„Veselé Vánoce, budoucí paní Zabiniová," usmál se, zatímco jí palcem setřel slzy z tváře.

„Veselé Vánoce, Blaisi," usmála se nazpět, než jej políbila.

Emily, která opět upadla v zapomnění, jak už to s těmi dvěma bývalo, je jen v tichosti sledovala. A když je tu teď pozorovala, nechápala, jak jí někdy mohli tvrdit, že jsou jen přátelé. Od samého začátku věděla, že tihle dva skončí spolu.

•••
Konec🥺.
Nevěřím, jak to uteklo. Doufám, že vám to alespoň trochu zpříjemnilo čekání na Vánoce. Budu ráda, když mi napíšete, jestli se vám to líbilo ❤️.

A pokud by někdo chtěl strávit více času s Blaisem a Hermionou, připomínám Pavučinu, kterou jsem vydávala začátkem roku.