Magický podpis

6. Vzkaz

Probudil se s nepříjemnou bolestí za krkem.

Proč u Merlina zase usnul v tom zatraceném křesle?! V klíně hledal knihu, která v takových případech bývala jeho věrným společníkem. Tentokrát však žádnou nenašel.

Otevřel oči a ve své pohovce před sebou uviděl poklidně pochrupující Nebelvírku. S povzdechem se zvedl z křesla a zmizel v koupelně.

Potřeboval ledovou sprchu, která by ho nakopla tím správným směrem. Nic nezajistí celodenní špatnou náladu tak rychle, spolehlivě a bez většího úsilí, jako pořádná ledová sprcha.

O deset minut později se vrátil do pokoje. Vlasy měl opět suché, černý rozevlátý hábit čistý a nepomačkaný. Z pohovky na něj civěl pár oříškově hnědých očí.

Místo dobrého rána jí jen kývl na pozdrav. Dívka zrovna tak, zvláštní - jindy nebyla tak tichá.

Vzpomněl si na včerejší pohrůžku. „Můžete mluvit, je-li to nutné," zavrčel na ni.

„Díky, profesore," pípla Hermiona.

„Řediteli! Kolikrát to potřebujete připomenout?!" štěkl po ní.

„Nepotřebuji, ale jako profesora jsem si vás vážila víc," řekla opatrně Hermiona.

„Oslovujte mě řediteli, říkám vám to teď naposledy!" Byl bílý vzteky.

„Omlouvám se, řediteli," trucovitě odsekla. Otázky, které by včera potřebovala nutně od něj zodpovědět, se jí vykouřily z hlavy. Teď na ně nebyla nejlepší chvíle. „Smím odejít?" zeptala se opatrně.

Snape mrkl na nástěnné hodiny. Za deset minut sedm.

„Ne, ještě ne," zakroutil hlavou. „Ale smíte prověřit své síly cestou a pobytem v koupelně. Vypadáte příšerně."

„Zapomněl jste na riziko, že vám to tam umažu," neodpustila si. „Jsem totiž špinavá mudlovská šmejdka."

Snape mlčel. To nikdy nebylo dobré znamení.

„Buďte tak laskava a nevylévejte si svou zlost na někom, kdo vám prozatím nic neudělal," řekl nakonec. „Ale když o tom sama mluvíte, s tou skutečností počítám a jsem si jí zcela vědom. A vezměte si pak na sebe něco důstojnějšího," mlaskl nespokojeně při pohledu na její roztrhaný hábit, který už více odhaloval, než zakrýval. Mávnutím hůlky jí na křeslo přičaroval nový kolejní hábit.

„Jak pozorné, pane řediteli." Hermiona se opatrně zvedla, popadla uniformu a odkráčela do koupelny. Podle strnulé chůze jasně poznal, že ji každý pohyb nesmírně bolí, ale rozhodně by to před ním nepřiznala.

„Pod umyvadlem je ta hojivá mast, kdybyste měla zájem!" houkl ještě za ní skrz dveře a pak už se o ni více nestaral.

Z koupelny vylezla po půl hodině. Stále tedy zbývalo deset minut do konce zákazu vycházení.

Snape seděl v křesle a četl si knihu.

„Takhle to teď bude pořád?" zeptala se opatrně Hermiona. Snape odložil knihu a tázavě zvedl obočí.

„Někdo mě málem zabije a madame Pomfreyová nebo vy mě dáte zase do pořádku, abych byla připravená na další použití?"

„Výborně, pochopila jste princip nekonečného utrpení," ušklíbl se a znovu zalétl pohledem k hodinám. Pokud ji nechtěl lepit znovu během následujících pár minut, musel jí tu ještě udržet.

„To je jediný důvod, proč jsem teď tady?"

„Úmrtí studenta má tendenci vyvolat mnoho otázek, které vyžadují odpovědi. A toho papírování kolem..."