Magický podpis

20. Soud

Konečně se ocitli před Starostolcem. Harry a Hermiona museli sedět na kraji. Snape se usadil do kamenného křesla pro obžalované. Ministr kouzel Kingsley Pastorek krátce kývl na Snapea, který mu pozdrav oplatil jen upřeným pohledem.

„Můžeme začít," pronesl ministr zvučným hlasem a všeobecné štěbetání utichlo. „Proces, na který jsme čekali více než dva roky. Severusi Snape, jste připraven vyslechnout si činy, ze kterých jste obviněn?"

„Ano jsem," zasyčel Snape a přehodil si nohu přes nohu. Věděl, že ministrův výčet bude dlouhý. A nemýlil se.

„... za vraždu Albuse Percivala Wulfrica Briana Brumbála, přihlížení u vraždy profesorky Charity Burbageové, řízení bradavické Školy čar a kouzel ve jménu Lorda Voldemorta, magického podpisu na tělo zde přítomné slečny Hermiony Jean Grangerové a mnoha dalších činů, které máte na svědomí. Máte k tomu co říct?"

Snape se zhluboka nadechl a společně s výdechem splynula z jeho rtů dvě slova: „Ne, pane."

Znělo to tak klidně. Vyrovnaně. Smířeně!

Hermiona vyskočila ze svého místa. Harry ji ještě stačil chytit za paži a stáhnout zpátky na místo vedle sebe. Pastorek zvednutou dlaní naznačil směrem k nim, že mají být zticha.

„Nemáte nic na svou obhajobu, co byste nám chtěl sdělit?" otázal se ho Kingsley.

„Ne, pane," zopakoval Snape. „Vše jsem dělal bez vlivu kletby Imperio. Tedy z vlastní vůle a plně si vědom trestu, který mi hrozí. A který jsem teď ochoten přijmout." Odděloval pečlivě slova a na každé dal důraz tak, jak to uměl jen on.

On se jim vydal! Hermiona nedokázala věřit svým uším. Chtěla, aby sem šel. Kdyby zůstal u ní, jistě by ho přesvědčila sem jít. Ale ne, aby ho pak zavřeli do Azkabanu do konce života! Bojovala s touhou zakřičet na celou síň, že je přeci nevinný. Kdyby to udělala hned teď, nejspíš by ji nechal Kingsley vykázat. Musela se ovládnout. Prsty zarývala do kamenné lavice. Klouby měla úplně bílé.

„To zní jako jasné přiznání," přerušil znovu štěbetající dav Pastorek. „Je v místnosti ještě někdo, kdo by chtěl k případu Severuse Snapea něco říct?"

Nedokázala se smířit s tím, že její pokus zachránit ho, byl zcela zbytečný. To nemůže připustit. Dluží mu to.

Hermiona si nervózně skousla ret a vstala. Harry nevěřícně zavrtěl hlavou. Věděla, že on to vzdal. I po té době Snapea stále nenáviděl. To se nejspíš nikdy nezmění.

„Já bych chtěla něco říct!" ozvala se. „Severus Snape dělal sice vše ze svobodné vůle, ale od chvíle, kdy ona známá věštba poukázala na Harryho Pottera, přestal být loajálním služebníkem Voldemorta. Místo něj sloužil Brumbálovi. To Brumbál tahal celá ta léta za nitky a manipulovat Snapea. Všichni věděli, že Snape hraje na obě strany. Ale nikdo, opravdu nikdo," zdůraznila, „nevěděl úplně jistě na čí straně vlastně je. Kromě Brumbála.

Jeho vražda nebyla ničím neočekávaný. Vlastně to ani nebyla vražda! Sám ji pro sebe naplánoval! Jak možná víte, v té době už Albus Brumbál umíral a věděl, že mu příliš mnoho času nezbývá! Severus Snape jen pomohl příteli a muži, kterého si vážil! Kdo z vás by udělal něco podobného? Kdo z vás by pomohl příteli zemřít důstojnou smrtí a ne hůlkou mladého, nezkušeného chlapce nebo zuby vlkodlaka?!" Kingsley se musel uznale ušklíbnout. Slečna Grangerová se do toho opravdu opřela.

„Kromě toho získal profesor Snape i plnou důvěru Voldemorta a Smrtijedů. Jak Brumbál doufal, svěřil mu Bradavice a tím mohl dál chránit studenty před Smrtijedy Carrowovými. Nikdo z vás si nedokáže přestavit hrůzy, které se v Bradavicích děly – především studentům z mudlovských rodin.