Magický podpis

19. Na Ministerstvu

„NE! Nedělejte to! Prosím, neříkejte to!" zaslechl její naléhavý a hlavně vyděšený hlas z vedlejšího pokoje. Podle slabého světla pronikajícího skrz žaluzie mohlo být sotva půl páté ráno. Kdo tu teď mohl být? Bystrozorové? Ale to by si ho přeci museli všimnout.

Vymrštil se z pohovky s hůlkou připravenou k obraně nebo útoku – podle toho, co bude potřeba. Několika skoky se ocitl v její ložnici. Kromě dívky zmítající se v peřinách tu nikdo nebyl.

„Prosím, ne!" zanaříkala znovu zoufale. Po tvářích jí tekly slzy. Zamračil se. Jen se jí něco zdálo. Možná by měl...

Váhavě došel až k ní. „Grangerová," promluvil tiše. Jemně se dotkl její ruky, kterou měla položenou vedle sebe. „Slečno Grangerová. Hermiono!"

Konečně otevřela oči. Tolik strachu a bolesti v nich snad ještě nikdy nespatřil.

„Ne!" vykřikla a rychle se posadila. Vzápětí už se tiskla zády ke zdi na opačné straně postele a kolena si tiskla k hrudi. Překvapeně si všiml, že tentokrát dočista zapomněla na svou hůlku. „Prosím," šeptala. „Neříkejte nic."

Snape na ni nechápavě hleděl a mimoděk schoval svou hůlku. „Co nemám říkat?"

„To co vždycky!" vzlykla. „Ale ne, vy to řeknete, vždycky to řeknete!"

„Co řeknu?" nad hákovitým nosem se mu vytvořila hluboká vráska. O čem to sakra mluví?

„Tak už to udělejte! Ať se můžu konečně probudit!" plakala dívka. „Netrapte mě už! Nehrajte si se mnou... Prosím!"

„Jste vzhůru," upozornil ji. Nebo je jeden z nás blázen. „Jen se vám něco zdálo."

Hermiona zmateně zamrkala. Opět tu byl. Znovu na ni mluvil. Ale než stihl říct, co si o ní myslí, něco se změnilo. Oslovil ji jménem. To nikdy neudělal.

Rozpomněla se na předchozí večer.

On tu tentokrát opravdu byl. V jejím bytě. Stál před ní a sledoval ji. Probudil ji. Probudil ji dřív, než její sen skončil.

„Ano, ano máte pravdu," zamumlala nakonec a otírala si slzy. „Jen se mi něco zdálo," slabě se usmála. „Díky."

„Hmm," zamumlal Snape. „Děje se vám to často?"

„Co?" vyhrkla roztržitě.

„Stále se opakující noční můry?"

Neochotně přikývla.

„Proč neužíváte lektvar pro bezesný spánek?" nadhodil.

„Většinou si ho před spaním dávám," odpověděla. „Ale stejně nepomůže vždycky."

„Popište mi postup, podle jakého jej připravujete," vyzval ji a s rukama zkříženýma na prsou napodobil svůj typický učitelský postoj. Jen bílá košile a volně splývající černá vázanka jeho hrozivý dojem trochu podkopávaly.

Hermiona se nadechla a začala podrobně popisovat postup přípravy lektvaru. Donutilo ji to nepřemýšlet nad svým snem a soustředit se na přesnost svého výkladu. Když skončila, Snape pokýval hlavou.

„Přidejte více meduňky a třezalky," poradil jí. „A nezapomeňte ho vždy po pár dnech na chvíli vysadit."

„Jistě, profesore," ušklíbla se Hermiona. Byla ráda, že se neptal na obsah jejích snů. „A díky."

„Hmm," zamručel Snape a vstal. Přešel ke dveřím.

„Uvidíme se ráno!" houkla za ním ještě Hermiona pro případ, že by se hodlal vytratit dřív.