Magický podpis

15. Co nemělo být vysloveno

Jak jsem slibovala, dneska se můžete těšit na dvě kapitoly, tohle je první z nich...

Odmítala si přiznat prázdnotu, kterou v sobě cítila. Rovněž si nepřipouštěla skutečnost, že by její rozpoložení mohlo mít jakoukoli spojitost s koncem trestů. Nepřiznala si, že jí chyběl suchý a často nepříjemný humor ředitele školy, se kterým už se potkávala jen zřídka, a téměř spolu nemluvili. Nebyl důvod.

Mince zůstávala chladná a veřejně se vědělo jen tolik, že tráví ve sklepení téměř každý večer, což automaticky znamená, že její tresty pokračují.

Carrow ji stále mučil – jako by ho nic nemohlo potěšit víc, než pohled na Hermionu svíjející se bolestí na podlaze. Dívka si vždy hořce připomínala, že právě tohle je cena za to, že se jí nikdy více nepokusil dotknout.

Během zimy se stalo, že zůstala po jednom setkání se Smrtijedem bezmocně ležet na chodbě. Bylo jí zle – nemohla se ani postavit, měla ošklivě zlomené pravé zápěstí a rozseknutou levou paži. Nemohla si nijak sama pomoci – kvůli zraněné ruce nemohla použít hůlku a její zásoby lektvarů, které nosila tajně u sebe, jí došly.

Právě sbírala síly, aby se pokusila nějak dostat alespoň na ošetřovnu, když se jí v zorném poli objevily černé naleštěné boty a kousíček nad nimi lem černého pláště.

„Řediteli," pousmála se slabě.

„Jaký máte důvod k této poloze a především umístění, slečno Grangerová?" ozval se odněkud shora jeho chladný přísný hlas.

„Profesoru Carrowovi přišlo velmi příhodné," odvětila namáhavě. „A já považovala za bezpečné tu chvíli zůstat."

„Vstaňte," nařídil jí.

Dívka se pokusila podepřít pravou rukou, což byla chyba. „Ah!" zasténala bolestí a opět se složila na zem. Při druhém pokusu použila levou ruku. Křivila obličej bolestí a na tváři jí perlil pot. Nakonec se jí podařilo zvednout do kleku. Snape ji pak vytáhl za pravou paži na nohy a znechuceně si ji prohlížel.

„Proč jste si nevzala alespoň lektvar proti bolesti, Grangerová?" otázal se jí. „A kostirost?"

„Jak víte-"

„Vždycky poznám, když mi ubydou přísady. A také si všimnu, že je lektvaru méně, než by mělo být z jedné dávky," mlaskl nespokojeně, jako by se z něj právě snažila udělat naprostého idiota. „A také pochybuji, že byste všechny ty cesty do ložnice zvládla zcela bez úhony. Došly vám, že?"

„Jo," odsekla dívka a opírala se zády o zeď, aby vůbec dokázala stát.

Snape sáhl do kapsy hábitu a podal jí tři drobné lahvičky. „Životabudič, kostirost a proti bolesti," odříkal. „Místo jednoho večera stráveného v knihách byste si měla raději uvařit něco, co vám opravdu k něčemu bude," zavrčel. „Ferula," klepl na její ránu na paži, kde se objevily obvazy a řádně jí ruku zavázaly. „Hojivou mast ještě máte?"

Hermiona překvapeně přikývla. Nejen, že celou dobu věděl, že krade lektvary, které vařila pro ošetřovnu, on jí teď nabádal, aby v tom pokračovala!

„Tak si to pak ještě namažte. A vypijte to konečně!" zasyčel na ni.

Odzátkovala lahvičky a jednu po druhé je do sebe nalila. Byly odporné – těžko říct, která více.

„Děkuji, pane," ušklíbla se Hermiona. Konečně získala pocit, že dokáže stát i bez opory. Odlepila se od zdi a pomalu se vydala k severní věži. „Dobrou noc, profesore."