Magický podpis

13. Soužití

„Pojď Hermiono, nebo to nestihneme a budeme tu muset trčet!" pobízela Hermionu zrzka a táhla ji ze schodů do Velké síně. Ginny měla obrovskou radost, když jí Hermiona sdělila, že s ní stráví vánoční prázdniny v Doupěti. Naplánovala jim už program na každičký den.

Ačkoli se Hermiona snažila tvářit nadšeně, věděla, že se jí to příliš nedaří. Stále měla obavu z návratu do reality. „- a alespoň si odpočineš od toho sklepního netopýra! Musí to být hrozné! Vždyť jsi s ním prakticky pořád, Hermiono!"

Dívka jen mlčky přikývla. Právě toho se děsila nejvíce.

Byli už ve Vstupní síni, když se ozval hlas jejich kolejní ředitelky. „Slečno Grangerová," oslovila ji čarodějka. „Mám pro vás vzkaz od ředitele Snapea. Máte se dostavit do jeho bytu," dávala jasně najevo, nakolik jsou jí ta slova nepříjemná. Obě dívky se na ni polekaně podívaly. „Vy na ni, slečno Weasleyová, nečekejte," dodala s nádechem smutku v hlase.

„Chcete říct, paní profesorko," ozvala se Ginny zděšeně, „že Hermiona zůstane přes prázdniny se Snapem?"

„Obávám se, že právě to," přikývla profesorka a ani se nesnažila opravit studentku, že ředitele nijak netituluje.

„Ale to přeci nemůžete dopustit, paní!" ohradila se mladší Nebelvírka. „Jak může Hermioně zakázat odjet?"

„Já nemohu udělat nic," povzdechla si profesorka McGonagallová. „Je ředitel a slečna Grangerová je navíc..." hlas se jí vytratil. Nedokázala to říct. Hermiona poznala, že její kolejní ředitelka se musela dozvědět jak je to s ní a Snapem.

„Co je Hermiona? Jde o to, že je z mudlovské rodiny?" domáhala se Ginny vysvětlení.

„Měla byste rychle vyrazit, slečno Weasleyová, abyste stihla vlak. A vy ostatně také," koukla krátce na Hermionu a pak se opět vzdálila. Kolem dvou postávajících dívek proudili studenti, kteří se už těšili domů.

„Hermiono, o čem to mluvila?" mračila se zrzka. „Co jsi?"

„Jednou ti to snad řeknu, Ginny," přemohla se Hermiona k úsměvu.

„Nemůžeš tam jít," ozvala se Ginny tiše.

„Víš dobře jako já, že nemám na vybranou," povzdechla si zhluboka Hermiona a objala kamarádku. „Neboj se, budu v pořádku! Vyřiď ode mě všem srdečné pozdravy."

Ginny tekly po tvářích slzy a pevně Hermionu držela.

„Dej na sebe pozor!" požádala ji Ginny, než ji dav studentů konečně strhl s sebou.

Hermiona se vymotala ke schodišti do sklepení a vydala se po něm dolů. Prošla celou tou dlouhou chodbou a stanula přede dveřmi ředitelova bytu. Váhavě zaklepala.

„Vstupte!" vyzval ji hlas zevnitř.

Spatřila Snapea sedícího v křesle s knihou. Jak překvapivé! Zavřela dveře a zůstala na něj tázavě hledět. Počkala, než si dočetl stránku a založil knihu prstem.

„Támhle je pokoj, který bude pro tuto dobu váš," ukázal na dveře, kterých si nikdy předtím nevšimla. Mohly se tam objevit až teď? „Zůstanete tady až do začátku vyučování. Žádné chození po chodbách, žádná Velká síň, žádné pozemky, nic! Budete jen a jen tady – pokud neřeknu jinak. Rozumíte?!" neopomněl zdůraznit každé slovo, jakoby mluvil s malým dítětem. Hermiona se nad to tentokrát povznesla a mlčky přikývla. „Svůj kufr máte v pokoji."

„Díky, pane," řekla Hermiona prostě a zamířila ke svému novému pokoji.

„Slečno," zarazil ji hlas, když už měla ruku na klice. „Nerad bych svého rozhodnutí litoval. Ocenil bych tedy, kdyby vaše přítomnost zde nikterak nezasahovala do veškerých mých věcí."