Magický podpis

9. Poznání?

Moc děkuji za všechny komentáře a hvězdičky, dělají mi velkou radost :)
Užijte si další kapitolu :)

Snape se ještě vrátil do učebny – označit dokrvovací lektvar a pak odrázoval do svého bytu. Svlékl ze sebe oblečení, vzal si jen pyžamové kalhoty a zalezl do postele.

Po hodině ležení však spánek stále nepřicházel. V hlavě mu bzučelo jako v úle. Stále mu myslí zněla myšlenka té Nebelvírky. Je vrah. Vrah. VRAH.

Rozčileně vstal a opět se oblékl do černého rozevlátého hábitu. Vydal se chodbou ke Vstupní síni a následně do horních pater hradu. Chtěl se jen projít nočními chodbami. Unavit trochu nohy a snad i otupit mysl.

Ani si to neuvědomil, ale zanedlouho se ocitl poblíž nebelvírské věže.

Náhle se zarazil. Na parapetu jednoho okna seděla drobná postava a dívala ven. Severus se začal pomalu šinout blíž, aby zjistil, o koho se jedná. Podle hřívy hnědých rozježených vlasů v ní spolehlivě poznal Grangerovou.

Zatraceně co dělala na chodbě, když ji poslal přímo do její ložnice?!

„Co tu děláte, Grangerová?" oslovil ji autoritativně, když byl těsně u ní, snaže se potlačit vztek. Podle trhnutí ramen poznal, že ji polekal. Ne, že by ho to mrzelo.

„Čekám, pane," zamumlala dívka tiše a dál hleděla ven.

„Čekáte? A na koho?" ušklíbl se kysele. „Že by další dostaveníčko s profesorem Carrowem?" nemohl si odpustit. Zároveň se odpovědi zvláštním nevysvětlitelným způsobem děsil. Že by neodhadl vážnost situace?

„Ne pane, to už proběhlo," odpověděla dívka klidně. Jeho obava se potvrdila. Snažil se na ní najít známky nějakého zranění, ale nedařilo se mu to.

„A proč jste opouštěla kolejní místnost?!" zasyčel na ní rozzlobeně. Pokrčení ramen. S vypětím všech sil si udržel svou pověstnou chladnou masku a klid.

„Co tu tedy děláte?" zeptal se odměřeně. „Měla byste být na ošetřovně nebo ve své společenské místnosti."

„Jak jsem řekla, pane. Čekám. Až začne působit lektvar proti bolesti," odvětila tiše.

Ostře se nadechl. „Vzala jste si ho sama?" Hermiona přikývla. Stále se na něj odmítala podívat.

Uvědomil si, že dosud neviděl její pravou tvář. Hruběji než zamýšlel, ji vzal za bradu a otočil její obličej k sobě.

Dívka vyděšeně vykulila oči a pokusila se mu vyškubnout. Marně. Alespoň se tedy dívala kamsi za něj, jen aby se mu nemusela podívat do očí.

Bojí se dalšího nitrozpytu, pomyslel si hořce.

Jeho však zaujalo něco zcela jiného.

Na tváři měla rozšklebené řezné rány ve tvaru písmene „A". Nemusel ani dlouho přemýšlet, co to znamená. Ten bastard si ji podepsal.

„Řekl, že když mě tu potká znovu, přibude mi na levé ještě „C"," vysvětlila až překvapivě klidně. „A pak už budu jen jeho," odvážila se přitom podívat Snapeovi do očí.

Řediteli z toho vyschlo v ústech. Nedokázal na to nic říct. Za tohle mohl on. On a jeho pitomé tresty. On a jeho nitrozpyt. On a jeho neschopnost se vcítit do kohokoli jiného. Kdyby věřil Brumbálovi...

„Co ještě vám udělal?" odvážil se nakonec zeptat Snape.

„Jen pár kouzelných kopanců do žaludku a dalších vnitřních orgánů," odvětila opatrně. Zdálo se, že jí dělalo potíže se nadechnout.