Magický podpis

8. Snapeova zjištění

Tak tedy dnes ještě jedna kapitola...

Ozvalo se zaklepání. Snape se zvedl od stolu a otevřel dveře svého kabinetu.

„Pojďte dál, slečno Grangerová," vyzval ji. Dívka se kolem něj opatrně protáhla, aby se ho náhodou nedotkla.

Prvním překvapením pro ni bylo, že jí přišel sám otevřít.

Druhé následovalo, když zcela automaticky odložila hůlku na stůl, ale Snape zavrtěl hlavou.

„Dnes mám pro vás něco jiného," řekl nenuceně a pokynul jí směrem k učebně. „Je potřeba doplnit zásoby na ošetřovnu."

Hermiona vešla dovnitř a na první lavici nalezla připravené kotlíky a seznam lektvarů včetně předepsaného množství várek.

„To vypadá jako na celý rok!" vyhrkla překvapeně dřív, než se stihla zarazit.

„Ale ne na letošní," potvrdil Snape. „Právě tolik bylo spotřebováno od začátku roku."

Hermiona zalapala po dechu.

„Pusťte se do práce," pobídl ji nedůtklivě. „Ošetřovna nesmí zůstat bez zásob."

Jeho poslední slova vyzněla jakoby mu snad i záleželo na tom, zda budou všichni správně ošetřeni.

„Doufám, že jste se během minulého roku, kdy jsem vás neměl na Lektvary, nepropadla na Longbottomovu úroveň a mohu vás tu tedy nechat pracovat samostatně," zvedl tázavě obočí a počkal na Hermionino kývnutí. Pak se vzdálil zpět do kabinetu. Dveře nechal otevřené.

Hermiona se odhodlaně pustila do přípravy kostirostu. Šlo o jednoduchý lektvar, ale vyžadoval velké množství odlišných přísad. Tedy mnoho krájení a míchání.

Asi po hodině byla téměř hotová s první várkou. Lektvar byl v poslední fázi přípravy. Právě se nakláněla nad kotlíkem a míchala jeho obsah, když se jí doslova zatmělo před očima. Ucítila, jak se poroučí k zemi.

Pár vteřin poté jí už dvě silné ruce nešetrně pomáhaly vstát a posadit se. Všimla si, že kotlík je odstavený z plamene a jeho obsah pomalu chladne. Takhle bude celá její práce k ničemu. Rozhodnutá dokončit lektvar se pokusila vstát. Snape ji však přitlačil zpátky do židle. „Seďte," procedil skrz zaťaté zuby a sám se jal kostirost dovařit. Poslechla. Beztak se jí motala hlava, jak se praštila při pádu o zem.

Hermiona ho přitom fascinovaně sledovala při práci. Brzy se jí nechtělo už ani omdlít, ani se tolik nepotila. I dech a tep se jí vrátily do normálu. Jen hlava ji nadále trochu bolela.

„Teď to musí vystydnout," zamumlal spíše sám k sobě. Pak se náhle otočil na Hermionu, až mu plášť zavířil kolem těla, a vybafl na ni: „Co jste u Merlinových vousů dělala?!"

„Udělalo se mi špatně, pane řediteli," zamumlala dívka provinile. „Už se to nestane."

„Jak dlouho jste nic nejedla?" zasyčel.

Hermiona na něj zůstala překvapeně koukat.

„Včera ráno jste nic nesnědla, nemám pravdu? Ptám se, jak dlouho to trvá?!" zeptal se důrazně.

„Od začátku školního roku dostávají děti mudlů na škole ke každému jídlu suchý chleba, jak jistě víte. Od včera je obohacený o plíseň. Vy byste to snad jedl, pane řediteli?"

„Ne," zavrčel. „Já jedl i horší věci." Luskl prsty a zvolal: „Amy!"

S tlumeným prásknutím se v učebně objevila domácí skřítka. Uši měla bázlivě stažené, oči velikosti tenisových míčků vykulené a těkala pohledem ze Snapea na Hermionu. Na ramenou jí visel jen kousek prostěradla, které značilo, že u někoho slouží.