Magický podpis

31. Pod závojem

Snape seděl v Potterově kanceláři a měřil si brýlatého muže před sebou neurčitým pohledem.

„Říkám vám to už poněkolikáté, Snape," zvýšil Harry hlas. „Jediné, co jsem o něm dokázal zjistit je, že pochází z Bulharska, chodil do Kruvalu, jeho matka se jmenovala Soňa Todorov, byla to čarodějka a zemřela před deseti lety. Otec není známý."

„Stále nemohu uvěřit, že zjistit tohle vám trvalo celé dva týdny," vrčel Snape. „Takové základní informace jsou snad otázkou pár hodin, ne?"

„Samozřejmě," odsekl Potter nabroušeně. „Tady jsou ještě jeho školní výsledky. Snažil jsem se zjistit víc, ale bohužel – nic."

Snape hrábl po přistrčené složce. Souboje, černá magie, obranná kouzla, nitrobrana - všechno s vynikajícím hodnocením.

„Potřebuji vědět, kdo byl jeho otec," řekl nakonec Snape a složku opět zaklapl.

„Ale co když to neví ani on sám?" vyhrkl Harry pobouřeně. „A kde to mám asi vzít?"

Snape se nenamáhal slovní odpovědí a jen lhostejně pokrčil rameny. „Kdo je bystrozor? Já neby vy?"

Když však Potter stále vypadal bezradně, nadhodil: „Zjistěte, kde přesně jeho matka žila. Kde se narodil. Jestli nežijí jiní příbuzní. Jestli o něm neví něco někdo z okolí. Najděte fotku jeho matky. Různé fotky! Hlavně buďte nenápadný! Někomu se velice podobá a já bych rád věděl komu."

„Proto vás zajímá? Protože se někomu podobá?" dožadoval se vysvětlení Potter.

„Už to tak bude," zavrčel Snape. „Ale jak jsem řekl, nehodlám dělat ukvapené závěry, dokud si tím nebudu jistý. Možná to tak není..."

„Komu?" přerušil ho Potter.

„Jste opravdu takový idiot nebo se mě jen snažíte rozčílit? Kdybych to s jistotou věděl, nechodím za vámi, nemyslíte, Pottere? Ne – vy vlastně opravdu nemyslíte," ušklíbl se pohrdavě lektvarista.

„Přestaňte mě laskavě urážet v mé vlastní kanceláři!" napružil se Harry Potter.

„Začněte tedy používat mozek," zasyčel Snape, „a dokažte, že si své místo u bystrozorů zasloužíte."

„Tak mě přestaňte zdržovat," odsekl Potter a Snape se pomalu zvedl a zamířil ke dveřím. „Doufám, že tentokrát bude vaše pátrání úspěšnější, nebo alespoň rychlejší."

Než stihl Potter něco říct, zaklaply za profesorem dveře.

Snape se vrátil do Bradavic. Velikonoční prázdniny už skončily. Začínal květen. Dnes večer se měla konat velkolepá hostina oslavující výročí konce války proti Pánovi zla. Velmi se těšil a marně doufal, že jeho osobu Minerva v připraveném projevu nezmíní.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Hermiona seděla u večeře a poslouchala napůl ucha Borisovo plkání. Přitom si velice rozvážně vybírala sousta, která si dá do úst.

Přítomnost profesora Obrany jí začínala být víc než nepříjemná. Vadila jí jeho očividná přetvářka, neupřímnost, podlézavost a navíc se začínal vyptávat na Severuse Snapea. Kdo mu pomohl? Slyšel jsem, že prý málem zemřel po útoku hada patřícího Vy-víte-komu. A jak se dokázal vyhnout Azkabanu? V takových chvílích se snažila něco rychle odseknout, odvést rozhovor jinam nebo využívala Nevilla, když byl poblíž.

„Neville!" zavolala na něj Hermiona jednou, když postávala na chodbě s Borisem a Neville se právě vynořil zpoza rohu. Velmi neochotně se k nim přišoural. Podle jeho výrazu poznala, že už tuší, co přijde. „Zrovna jsem Borisovi vyprávěla, o tom, co jsi udělal při závěrečné bitvě, ale ty to umíš mnohem líp. A já toho mám navíc ještě spoustu..."