Magický podpis

10. Tonoucí se stébla...

Po týdnu tu máme další kapitolu, nechť se líbí :)

Pár desítek minut seděli oba dva tiše a nechávali se pohltit svými myšlenkami.

Bylo to opravdu možné? ptala se dívka sama sebe stále dokolečka. Mohl i tohle udělat na Brumbálovo přání? Mohl i přes to být stále na jejich straně? Pokud ano, pak určitě ještě mají naději! Mají přeci jeho!

Ale co když se ji snažil jen obalamutit? Co když si tohle jen vymyslel, a snaží se ji udržet naživu jen kvůli Voldemortovi? Ale proč zrovna ji? Jen kvůli tomu galeonu? To jistě ne... Nedávalo to smysl.

Kdyby mu uvěřila, třeba jen maličko, co by ztratila?

Probrala si celou situaci v duchu už několikrát a nakonec dospěla k rozhodnutí.

„Dokážete něco udělat s tímhle, pane řediteli," dotkla se konečky prstů pravé tváře a zpříma se podívala na Severuse Snapea.

„A nebojíte se, co tomu řekne profesor Carrow?" zvedl obočí a naklonil hlavu lehce na stranu.

„Dovedu si to představit. Nějaký Cruciatus či jiná bolestivá kletba, možná mě tentokrát i znásilní," odpověděla mu dívka klidně. „Ale nechci chodit po škole s jeho cejchem na tváři."

Snape tiše vstal, přešel k Hermioně sedící na pohovce a přiložil jí hůlku k tváři. Zašeptal hojivé kouzlo a odstoupil od ní. Zbyde jí tam jen téměř neznatelná bledá jizva, kterou uvidí jen tři lidé – oni dva a Amycus Carrow.

„Co je pro vás horší představa, slečno Grangerová? Že vás zneuctí nebo že vás bude mučit?" otázal se a shlížel na ni shůry.

„Samozřejmě to první, pane řediteli," odvětila dívka pohotově a zaraženě na něj pohlédla.

„Dobře," přikývl zamyšleně. „A koho nejhoršího si dovedete, ve zdech Bradavic, k tomuto činu představit? Včetně mě," dodal a pozorně reakci dívky sledoval. Za ta slova se v duchu proklínal, ale potřeboval to vědět.

Během doby, kdy Nebelvírka mlčela, se mu v hlavě totiž zrodil nápad.

Hermiona párkrát naprázdno otevřela a opět zavřela ústa. Nemohla uvěřit, že se jí na takovou věc vůbec ptá! I včetně jeho samotného? Ani si nedokázala představit, že by se právě on – sklepní netopýr – vůbec někdy pokusil dotknout ženy. Ne, to jí k němu prostě nesedělo.

„Carrowa," řekla nakonec dívka tiše.

„Profesora Carrowa?" ujistil se s vysoko zdviženým obočím. Hermiona přikývla, začínala se bát nějaké zrady. Ta trocha důvěry, kterou se rozhodla mu dát, začínala opět silně kolísat. „Možná bych s tím mohl něco udělat."

„A co? Zakážete mu to?" ušklíbla se Hermiona sarkasticky.

Snape jí přestal věnovat svou pozornost a přešel ke své knihovně. Rozvážně z ní začal vytahovat jednu knihu za druhou a skládat je do věžiček vedle svého křesla.

Hermiona ho ostražitě sledovala. Mezi obočím se jí objevila jemná vráska.

„Musím si ověřit pár drobností," řekl jí, jako by tím vše vysvětlil. Hermiona pohlédla na hromadu knih. Drobností, ušklíbla se. Naklonila se, aby si mohla přečíst některé tituly.

„Pokud máte zájem o mou nabídku, ocenil bych, kdybyste se držela dál. Pokud jste něčeho takového schopna, s ohledem na vaši znovunalezenou vlezlou zvědavost," vyjel po ní a dívka se okamžitě stáhla zpátky na pohovku.