Objetivá

26.

Vzbudila jsem se v nějakém pokoji. Viděla jsem rozmazaně. Protřela jsem si oči a pak se rozhlédla po pokoji. Vždyť to je pokoj Toma. Vůbec nevím co tu dělám. Chtěla jsem vstát z postele a jít se podívat po domě jestli tu neuvidím někde Toma. Stejně asi bude zamknuto. Chtěla jsem už vstát, ale silně mě zabolelo ve stehně. Podívala jsem se pod peřinu a zjistila, že mám nohu obvázanou. Pak jsem si jen vzpomněla na Erika jak mi projíždí nožem po stehně. Nic víc si nepamatuju.

Z mého přemýšlení mě vytrhl něčí příchod do pokoje. Koukla jsem se kdo přišel. Je to Kat. Tu jsem zrovna potřebovala vidět. Moje nej kamarádka.

,,Jak se cítíš?"přisedla si ke mě na postel. ,,Šíleně mě bolí noha"odpovím ji na otázku. ,,To se nedivím. Jak jsme tě našli, tak si ležela v bezvědomí celá v krvi"řekne mi. ,,Co se vůbec všechno stalo??"optám se ji. Jsem velice zvědavá. ,,A co Tom? Je na mě naštvaný za to, že jsem utekla s Erikem?"vyptávám se.

Vše mi začala vyprávět. Takže jsem se dozvěděla, že když mě našli v krvi, tak tam za nimi přišel Erik a chtěl mě zastřelit, ale potom přišla Kat jako velká hrdinka a zezadu ho zastřelila. No a potom Tom mě nejspíš odnesl sem do domu. A jestli je Tom na mě naštvaný? Prý ne. Myslí si, že mě Erik unesl. Asi bych zrovna teď nesnesla naštvaného Toma. Čert ví jestli by mi zase něco neudělal.

,,Potřebuju jít na záchod, ale nemůžu se postavit natož chodit"řeknu Kat. ,,Řeknu Billovi ať ti pomůže. Neunesla bych tě a nikdo jiný tu není. Kluci někam šli"zvedne se z postele a jde pro Billa. Ty vole. Radši bych se počurala než aby mi pomohl jít na záchod Bill, ale nic mi nezbývá.

Za chvíli do pokoje přišel Bill. ,,Máš štěstí, že jsme tě včas našli"jde ke mě. ,,Radši bych byla mrtvá než abych musela být tady"řekla jsem potichu, myslela jsem si že pro sebe, ale on mě slyšel. ,,Nebuď drzá nebo tě tu nechám počůrat"řekne dost nepříjemně. Nic na to radši neřeknu.

,,Pojď"sehne se pro mě a vezme si mě do náruče. Mě zabolí ve stehně a proto zaskučím bolestí. Bill jde pryč se mnou z pokoje. Jsme blízko sebe. Obličeje jen par centimetrů od sebe. Vzpomenu si na tu noc kdy jsem se s nim vyspala. Musím podotknout, že se mi to líbilo. Nemysli na to! Nevím proč, ale roztlouklo se mi srdce. Cítím se při něm nervózně. V jeden moment se naše pohledy střetnou, ale jen na malý moment nebo Bill se mnou dojde ke koupelně.

Otevře dveře a opatrně se mnou vejde dovnitř. Posadí mě na záchod. ,,Díky, ale teď už můžeš jít"podívám se na něho. ,,Jo jasně"poškrábe se na zátylku. ,,Budu tě čekat na chodbě, tak až budeš tak volej"odejde a zavře za sebou dveře. Vykonám svoji potřebu, ale ještě delší dobu sedím na záchodě. Vzpomínám si na Billa. Byl jediný na mě hodný. Pak se se mnou vyspal a pak mě ignoroval, ale co když to bylo kvůli toho, že patřím Tomovi a Bill s nim nechtěl mít problém. Jasně Tom by se to mohl dozvědět a proto se Bill ode mě držel dál. Možná to tak je. Snad někdy se na to Billa zeptám. Dnes ne.

Přede mnou se mi vybaví tvář Billa. Černé stíny, hnědé oči, jeho rty a piercing v obočí. Vždycky se mi líbili Bad boys.

Z mého přemýšlení mě vytrhlo klepaní na dveře. ,,Už jsi?"zeptal se Bill. ,,Jo"zavolám na něho. Rychle si natáhnu kalhotky. Mám na sobě jenom velké triko, nejspíš od Toma a kalhotky.

Bill šel dovnitř. Bill si mě chtěl už vzít do náruče, ale já ho zastavila polibkem na jeho rty. Byl to krátký polibek. Cítila jsem se divně. Nevím proč jsem to udělala. Odvrátila jsem od něho hlavu. Bill si mou hlavu rukou otočil zpátky k sobě. Přinutil mě ať se na něho podívám. Pár sekund jsme se na sebe dívali, ale on to přerušil nebo se dravě přisál na mé rty.

Ach bože! Je to jako droga. Nepopsatelný pocit.

Ne já nemůžu tohle není správné. Zase mě bude ignorovat. Nebo... No já nevím.
+++