Proč zrovna on ? - POZASTAVENO

Dovolil sis až až

Z pohledu Jasona :

„Tak jestli ti jde jen o pověst, tak já budu zticha. Nikomu nic neřeknu. Přísahám a nic za to nechci."

„Proč zmiňuješ nějakej dar? Chceš peníze nebo rovnou tu věc? Vypíšu ti šek, jen se nějak musím dostat domů."

„Ne nechci, ale kdybych byl hajzl, tak už si o ty prachy říkám."

„Ne já jen, žes to tak zmínil."

„To se tak říká, že za to nic nechci. Proč jsi říkala, že se jen musíš dostat nějak do domu?"

„No já si totiž zapomněla doma klíče a kdybych byla doma v kolik jsem chtěla, tak bych stihla rodiče."

„Aha, takže teď máme problém. Nemáte zadní vchod nebo nějakej kterým nikdo nechodí?"

„Máme vchod pro psa a ten je u zadního vchodu. Pak tu máme jeden strom a po tom se dá vyšplhat do mojí ložnice, ale jestli mám zavřený okno, tak nám to nepomůže."

„Tak se jdeme podívat," řekl jsem a šel za Wendy. Naštěstí měla okno otevřený. Vážně by se mi nechtělo, abych lezl dovnitř vchodem pro psy. Vylízt po stromě není pro mě problém. Spíš pro Wendy, teda pokud neleze po stromech od dětství.

„Tak já jdu na věc. Polezeš hned za mnou nebo počkáš až budu nahoře."

„No spíš půjdu za tebou, kdyby se ti náhodou něco stalo nebo se stalo něco mě, tak abysme se navzájem zachránili."

„Dobře, tak já teda lezu," řekl jsem a chytl se první větve. Zkusil jsem jestli mě udrží. Dobrý, udrží mě to. Natáhl jsem se pro další a taky byla v pohodě. Další taky a tak to šlo až před její okno. Asi jen jednou by mě větev neunesla, tak jsem se jí vyhnul.

Byl jsem u okna od jejího pokoje a podíval se dovnitř. Pokoj byl vymalován do tmavě fialové a jedna stěna byla popsaná útržky z knih Johna Greena. Vypadalo to hezky. Na stopě měla takové hvězdičky, které ve tmě svítí.

Uprostřed jedné stěny byla obrovská postel s nebesy. Vlezl jsem na parapet, který byl docela dost široký a stabilní. Sedl jsem si na něj a čekal až vyšplhá i Wendy. Když byla nahoře, sedla si vedle mě.

„Máš moc hezký pokoj."

„Děkuji," řekla a usmála se. Koukl jsem se na hodinky a bylo 23:45. Ups.

„Měl bych asi jít už domů. Je hodně hodin a otec by měl nějaký kecy."

„Dobře, děkuju za odvoz," řekla a usmála se. Otočil jsem se k oknu, ještě jednou se na ní podíval a pak jsem slezl ze stromu až dolů.

Nasedl jsem do auta a jel domů. Nemám tak dobrou fotogenickou paměť, abych si pamatoval cestu. To bych nebyl já, kdybych nezabloudil. Musel jsem se asi dvakrát vracet, až jsem se vymotal a mohl jet domů.

Vrátil jsem se v 00:10. Divím se, že mě nikdo ještě neseřval. Šel jsem do pokoje a připravil si do školy. Pak jsem si řekl, že se asi půjdu vykoupat.

Byl jsem už v koupelně, když mi telefon oznámil SMSku. Otevřel jsem jí a bylo tam: Čus bro, kam jste to zmizeli? Styďte se za to, že jste mě tu nechali samotnýho s Lucy. Né, že by mi to nějak vadilo :D ;) Jen to vypadalo trochu divně, když si jí odvedl od toho špatně nalakovanýho maníka. Byl bych rád, kdyby jsi odepsal.
Adam.

„Jasně proč ne?" řekl jsem si pro sebe a usmál se tomu.

Tak ti píšu :D Musel jsem Wendy odvést domů. Zítra ti to všechno vysvětlím. Teda dneska ve škole.
Jason.

Odeslal jsem odpověď a zalezl do sprchového koutu. Kapky vody na mě kapaly a já se začal mít gelem. Opláchl jsem se a trochu se usmál. Po dopadu poslední kapky na mé tělo, jsem vylezl ze sprchy a zabalil se do osušky.

Uvázal jsem si jí kolem pasu a podíval se do zrcadla. Hodil jsem si vlasy na levou stranu a pak jsem se na sebe znovu podíval. Měl bych přestat, než se to zrcadlo kvůli mě rozbije.

Odešel jsem z koupelny a vzal si kraťasy na spaní. Lehl jsem si do postele a koukal na strop. Po pár minutách jsem usnul.

Ráno:

Probudil jsem se na hroznej kravál v kuchyni nebo obýváku. No spíš to byl křik. Koukl jsem se na mobil a můj budík měl zvonit až za půl hodiny. Nevadí, aspoň se pořádně najim a nageluju vlasy, což moc často nedělám.
Seběhl jsem schody a šel, tedy chtěl jsem jít do kuchyně, ale právě z ní se ozýval ten křik.

Koukl jsem se do místnosti a viděl tam mamku s otcem. Řekl bych, že se hádají o tom v kolik jsem přišel. Radši se do toho nechci motat.

„On na mě hodil sušenky, pak mi sebral klíčky od auta a odjel někam pryč."

„Kdyby jsi mu koupil auto, nestalo by se to."

„Takže je to moje vina?"

„To neříkám."

„Ale naznačuješ to."

„Jasně za všechno můžu já. Tak promiň, že tě můj syn nenávidí."

„Proč se mu za to omlouváš?" zeptal jsem se mamky. Ta se rychle otočila, trochu se usmála, ale pak se zamračila.

„Nebuď drzej a radši mi řekni, co tě to napadlo?" zeptala se mamka. Já jsem jen pokrčil rameny a šel jsem si pro mlíko. Naštěstí bylo v ledničce, takže jsem měl o něco lepší náladu.

Vzal jsem si skleničku a nalil si ho. Sedl jsem si na barovou židli a koukal po těch dvou. Pak jsem se zvedl, abych si vzal snídani. Na kuchyňský lince byli koláče, tak jsem si jeden vzal. Sedl jsem si zpátky a začal jíst.

„Mohl bys mi laskavě říct, kam jsi to vlastně jel?" zeptal se mě otec.

„Jel jsem za Adamem, za Lucy a za Wendy."

„To jsou tvoji nový kamarádi?" zeptala se zase mamka.

„Ano mami. Stačí vám to? Nic jinýho se nestalo. Jo a pak jsem Wendy odvážel domů."

„A to ti trvalo 4 hodiny?"

„Tak jsme byli venku no, vadí ti to?"

„Jo vadí mi to, protože jsi jel v mém autě."

„Bože můj, jedinej kdo se toho auta dotýkal, jsem byl já a maximálně zadek a záda Wendy. I pás jsem jí zapínal, jenom kvůli tobě."

„I tak sis dovolil až až."

A je to tady :D Další část je na světě. Tak jak to tu vypadá. Přibývají čtenáři a to je dobře. Co říkáte na to jak se to vyvíjí. Doufám, že se bude líbit.