Proč zrovna on ? - POZASTAVENO

Samé papírování

Tuhle část bych chtěla věnovat @TeikoFarukon .

Z pohledu Wendy:

Štve mě, když nemůžu Jasonovi říct, co mu vlastně je. Vypadá to jako hodně modřin a hodně, hodně škrábanců. Všechny, tedy skoro všechny byly od krve. Jsem si 100% jistá, že je nemá z dneška. Myslím si, že se s někým popral a nedopadl dobře.

Nevím, jestli se ho na to mám zeptat. Moc se mi nechce, ale abych se dozvěděla pravdu, musím něco udělat. Nebo můžu čekat na Joshe. Teď jsem si zase připomněla jednu otázku: „Proč vlastně ho oslovujeme Josh. Jmenuje se přeci Benjamin Josh Carter. Takže bysme mu měli říkat Benjamine nebo Bene. A to mi připadá lepší. Asi mu tak začnu říkat." Takhle záhada mě provází už 4 roky, což je doba co se znám s Benem. To je nezvyk. Nejdřív se ho na to zeptám, pak mu tak budu říkat.

Přišel pár minut po mé úvaze s nějakým kufříkem a já jsem toho mohla hned využít.

„Joshi, proč ti vlastně neříkáme Benjamine?" zeptala jsem se a podívala jsem se na něj. Položil kufřík rychle na noční stolek a koukl se na mě. Jeho pohled byl prázdný a ledový, až mi začala na těle naskakovat husí kůže.

Byl to zvláštní pocit, ale mě zajímala pouze odpověď. Chvíli to vypadalo, že mi neodpoví a odejde z pokoje a pak i z celé vily.

Nakonec se nadechl a řekl: „Protože to jméno mi dali po někom, koho nenávidím."

„A můžu se zeptat kdo to byl?"

„Můžeš, ale teď nemám na povídání čas. Musím se postarat o Jasona," řekl a otevřel kufřík. Vyndal z něj pinzetu a vatičku. Přešel k Jasonovi a pinzetou mu začal něco dělat na zádech. Přešla jsem k němu a koukala mu pod ruku.

„Podej mi tamhletu vaničku," řekl a ukázal na kovovou misku. Poslušně jsem mu ji podala a koukala mu pod ruku dál. Nabral něco do pinzety a hodil to do misky.

Byl tam malý kamínek celý od krve. Překvapivě. Nechápu, jak se tam objevil. Jak jsem o tom přemýšlela a nedávala pozor, tak jsem si ani nevšimla, že Josh přidal do tý misky další 4 kamínky. Kde to pořád bere?

Chtěla jsem se kouknout na Jasovovo tričko, jenže mi to Josh jedním pohledem dal jasně najevo, že ne. Radši budu jenom držet tu misku. Bylo tam pořád víc a víc kamínků.

Přemýšlela jsem jestli se mám Jasona zeptat na ty rány, ale pak jsem ucítila něčí ruku na té mé. Cukala jsem s sebou, ale ruku nechala v jeho. Věděla jsem, že mě drží Jason.

Nedržel mě protože by ho to bolelo, ale asi se chtěl ujistit jestli jsem u něj z dobré strany. Tedy jsem si to myslela. Popřela jsem to hned, jak mi zmáčkl ruku a potichu zasyčel.

Bylo mi ho strašně moc líto. Už jsem se chtěla zeptat na rány, ale celým pokojem se rozezněla písnička Be Somebody od Thousand Foot Krutch.

Sáhla jsem si do kapsy pro mobil, protože tam tu písničku mám, ale nebyl to můj mobil. Byl Joshe. Podíval se na volajícího a řekl: „Vicky? Co mi může chtít. Dneska je s kámoškou."

„Tak se jí asi něco stalo," řekla jsem a vybídla ho k tomu, aby to vzal. Usmál se na mě a zvedl to.

„Ano lásko? Co potřebuješ? ... Co že jsi udělala? Dobře, hned jsem tam," řekl a vyndal poslední kamínek. Odložil pinzetu na stolek a vatičku mi dal do ruky.

„Nalij na tu vatičku desinfekci a lehce mu to vyčisti. Pak to nech oschnout a počkej na mě," řekl a odešel z pokoje.

Položila jsem misku pod stolek a vzala do ruky desinfekci. Najednou přišel Josh a řekl: „Jo a ať se moc nehýbe." Pak odešel a já jsem se nadechla a chytla Jasona za rameno.

„Budu ti to teďka čistit, tak se prosím moc nehýbej. Nechci ti ublížit."

„Dobře, pokusím se. Ale slib mi, že mi pak uděláš kafe."

Zasmála jsem se a odpověděla: „Udělám ti jich kolik budeš chtít."

Začala jsem mu otírat první ránu a zatím se nepohnul, zatím. Asi se s ním začnu bavit a pak zapomene na bolest.

„Můžu se tě zeptat, jak se ti to stalo?"

„To je dlouhý příběh, který ti řeknu zkráceně. Asi před rokem a půl jsem jezdil závodně na motorce. Byl jsem na závodech juniorů a mohl jsem vyhrát první místo, kdyby se mi nestala hodně velká nehoda. Nějak mi přestali fungovat brzdy a já jsem nezvládl zatáčku. Okolo té zatáčky, která byla před cílem, byla postavená tribuna se sklem. Dostal jsem smyk a motorka mě vyhodila přímo do skla. Vletěl jsem do něj a sklo mi pořezalo záda. Máma mi hned zakázala jezdit na motorce, ale já si jí pořád přeju a jednou si ji koupím. Od tý doby se mi ty záda špatně hojí a ještě jak jsem teď spadl do toho štěrku, tak se mi přes tričko dostali kamínky."

„Pane bože to je strašný. Když si chceš koupit motorku, tak si jí kup až budeš mít záda v pohodě, jinak budeš mít problémy... Tak už to máš vyčištěný. Teď ti sundám tričko a dám ti nový," řekla jsem a odložila vatičku do misky.

Sedla jsem si před něj a pomalu mu sundala tričko. Párkrát zasyčel, ale zvládl to. Byl přede mnou polonahý a já jsem nemohla odtrhnout zrak od jeho břicha.

Všiml si mého pohledu a usmál se. Chytl mě jednou rukou za mojí ruku a druhou mi chytil krk. Přitáhl si mě k sobě blíž a já si na něj sedla.

Pustil mojí ruku a dal mi i tu druhou za krk. Olízl si rty a já udělala to samý. Chvíli jsme si navzájem dívali do očí a pak mě políbil. Všechno kolem nás zmizelo, jako bychom byli jediný ve vesmíru.

Byla to taková doba, co jsme se spolu naposled líbali, že jsme si to užívali stejně jako poprvé. Odtáhli jsme se od sebe, protože jsme na chodbě slyšeli kroky. Zvedla jsem se z něj a sedla si ke stolu. Vyndala z něj papíry a začala sepisovat co se stalo. Zítra ve škole budu mít kvůli tomu samý papírování.

Nazdárek lidičky, jsem tu s další částí. Jak už jsem psala na začátku, tato část je věnována @TeikoFarukon . Jsem moc ráda, že mi píšeš jako jediná komentáře. Děkuji <3 ♡

V teto části se objevila další osoba. Bude jich ještě pár, ale nebudou tolik podstatný jako je třeba Wendy nebo Jason.

Tak co říkáte na Weson? Vybrala jsem tuhle zkratku, protože jste se k tomu nějak nevyjádřili. Tak co na to říkáte?