Proč zrovna on ? - POZASTAVENO

První bitka

Z pohledu Jasona:

Když mě trenér pozoroval, předváděl jsem různý triky. Nožičky, hlavičky, centry,  přihrával mi jeden kluk a pak jsem nůžkami chtěl zkusit dát gól. V bráně byla taková obrovská gorila.

Málem jsem to nezvládl, ale gorila se podívala na Nikolase a já dal gól. Tak trochu jsem se zaradoval, ale pak mi někdo poklepal na rameno. Rychle jsem se otočil a před sebou uviděl Nika. Než mi stačil něco říct, přiběhl ke mě Coach - Což jsem stačil zjistit od Adama. To mi připomnělo, že tu ani není. - a začal mi říkat, jak jsem dobrý, že mě přijal do týmu a kdy budu hrát první zápas.

Když odešel, Nik mi řekl, že se Adam pere s Emmetem na menší louce za školou. Nejdřív jsem nevěděl kdo je Emmet, ale když mi to Nik vysvětlil a pak už jsem na nic nečekal a vyběhl jsem z tělocvičny. Za sebou jsem slyšel Nikovi kroky, ale nevšímal jsem si toho. Nejdůležitější bylo aby Adam nedal Emmetovi moc do držky. Horší by to bylo obráceně.
Běžel jsem na tu louku a už z dálky jsem viděl dav stojící v kolečku. Když jsem přiběhl, uviděl jsem Adama, jak se válí na zemi a Emmet do něj mlátí pěstmi. Adam měl roztrženej ret a z něj mu tekla krev. Na nic jsem nečekal, postavil jsem se před Emmeta a vrazil mu pěstí.

Nečekal to a proto trochu spadl, no spíš si sedl. Pomohl jsem Adamovi zpátky na nohy a připravoval se na další útok.

Adam se o mě opřel a pošeptal mi: „Díky bro, bez tebe by mě ten debil zabil. Ještě tamhle drží Wendy ubrečenou Bethy. Chudák."

„Jak to vlastně začalo?"

„Hele to ti řeknu, až to bude za námi." řekl a už chtěl jít za Bethy, ale zarazil jsem ho. K Emmetovi se totiž přidal Jeremy a nějakej další debil.

„Ale ale ale. Copak se tady děje. Vy si neumíte představit jaký to je, když balíte takovou kočandu a najednou vám zavolá Alex a řekne mi, že se Perkins pere s Emmetem a že za to muže Perkins."

„To není pravda, neměl pomlouvat Bethy."

„Já jsem neřekl o Ritsmanový ani slovo. Mluvil jsem hlavně o Cruess. Maximálně jsem na Ritsman trochu ukázal, že je to Cruessový kámoška," obhajoval se Emmet a já jsem zpozorněl.

Wendy se na mě koukala a zakývala hlavou, ať se do toho nepletu. Ale já to jen tak nenechám.

„V tom případě to je vyřešený," řekl Jeremy a chtěl odejít.

„Ne to není. Proč jsi mluvil o Předsedkyni?" zeptal jsem se Emmeta.

„Já už to nehodlám řešit," ozval se zase Jeremy.

„Tak to neřeš, ale  já si to s Emmetem vyřídím," řekl jsem a očividně to Jeremyho nezajímalo a tak se společně s těmi blbci otočil zády ke mě.

Chtěl jsem jim něco říct, ale Wendy mě zastavila. Dala svoji ruku na můj hrudník a druhou mě chytla za ruku.

„Nech to být. On ti za to nestojí a já taky ne. Nebudeš se kvůli mě prát."

„Ale já se za tebe klidně poperu. Nebude tě nikdo pomlouvat a obzvlášť tihle tři magoři."

„Copak?" řekl Jeremy, který to zřejmě zaslechl. Wendy mi rychle pustila ruku a já tu svoji dal do kapsy.

Nadechl se a pokračoval: „Tak ty se začínáš zajímat o Cruess. Celý týden sis jí nevšímal a teď se za ní chceš bít."

„Nepleť se do toho Trywalle," řekla mu Wendy a pustila svou ruku z mé hrudi, ale on se jen usmál.

„A proč bych to měl dělat? Byla jsi moje holka a zajímá mě to."

„Tebe nemá co zajímat s se stýskám nebo s kým chodím."

„Ty s ním chodíš?" zeptal se Jeremy a celý ten dav zatajil dech. Wendy protočila očima a vzdychla.

„Ne nechodím, ale i kdyby, radši s ním než s tebou. Víš jak mi přišlo nechutný, když jsi přišel z tréninku zpocenej a pak si se se mnou chtěl muchlat? Nebo když jsi se mou chtěl jít ven a měl jsi na sobě Nike sandály a v nich ponožky?"

Potom, co to dořekla, jsem se začal smát a i několik lidí z davu se zasmálo. Jeremymu to nebylo moc příjemný. Zřejmě na to není zvyklý.

Koukl se na mě naštvaným a vražedným pohledem. Chvíli vypadalo, že odejde, ale než jsem stihl něco zaregistrovat, už jsem ucítil na tváři Jeremyho pěst.

Trochu jsem ztratil rovnováhu, ale ustál jsem to. Jeremy se usmál a já se připravil na útok. Nejdřív jsem si prokřupal klouby a pak se napřáhl. Vrazil jsem mu pěstí.

Byla trochu větší než jakou jsem dal Emmetovi a Jeremy ztratil plnou rovnováhu. Zasmál jsem se pro sebe a koukal se na to jak se Jeremy pomalu zvedá. Tvář měl červenou a jeho ret byl roztrženej.

„To jsi posral Witfield," řekl mi a utřel si krev o ruku.

„Oko za oko, zub za zub," odpověděl jsem mu na to. Nebyl z toho nadšenej a proto se znovu rozeběhl. Bouchl mě dost velkou silou do břicha a já jsem spadl na zem.

Opíral jsem se o zem a pak jsem vyplivl krev. Wendy si ke mě klekla a pohladila mě po zádech. Děkovně jsem se na ní podíval a ona se zvedla.

„To udělá jen zbabělec. Bouchnout někoho do břicha. Nic jinýho neumíš a to z tebe dělá takovou nicku," řekla Wendy Jeremymu. Ten se jen otočil, přišel k ní blíž a vrazil ji facku.

Všichni utichli a já jsem se zvedl ze země. Koukl jsem se rychle na Wendy a uviděl jak jí z tváře padají slzy. Tohle byla poslední kapka.

Přišel jsem k Jeremymu a bouchl ho znovu do tváře pěstí, pak ještě jednou a nakonec do břicha. Svalil se na zem a já jsem do něj jednou kopl. Udělal bych to víckrát, kdyby mě nezastavila Wendy.

Trochu jsem jí odstrčil a pak jsem si klekl k tomu blbečkovi. Chtěl jsem mu něco říct, ale on sáhl po nějakém velkém klacku a praštil mě s ním do hlavy.

Trochu se mi zamotala hlava a sedl jsem si vedle něj. Usmál se tomu a já se pokusil zvednout. Nešlo to a pak jsem upadl do mdlob. Poslední co jsem viděl, byla Wendyina ubrečená tvář.

Všechny vás zdravím. Tak co jak jste se těšili? Viděli jste krvavý měsíc nebo jste se radši zavrtali do postele a usnuli? Já jsem zůstala vzhůru a vypatlaný mraky ho zakryly.

Pokud máte na mě nějaký otázky, tak se nebojte zeptat. Mě ty otázky potěší a do dne vám na ně odpovím. Muže to být cokoliv, ať už otázky na povídku nebo na moje soukromí. Těším se na Vaše otázky.