Pusť mě!

232 19 2
                                    

Z pohledu Jasona:

Hodiny probíhaly normálně. Jelikož je první den školy, tak jsme se nic neučili, ale jen tak se bavili s učiteli, poslouchali písničky či koukali na film.

Hned druhou hodinu mě naštvala Wendy, protože jsem se jí normálně zeptal, jestli jí tu modřinu pod krkem udělal Jeremy a ona mi  uraženě odpověděla.

Dneska si jí už nebudu všímat, neměla si začínat. Za chvíli bude zvonit na poslední hodinu.

Šel jsem ještě na WC. Když jsem si už myl ruce, vyšel z kabinky Jeremy. Začal si mýt ruce a já jsem se na něj podíval.

,,Potřebuješ něco?" zeptal se mě.

,,Proč si jí to udělal?" zeptal jsem se ho.

,,Nevím, o čem to mluvíš," dělá si ze mě srandu?

,,Ale víš, nedělej blbýho," řekl jsem a netvářil jsem se moc nadšeně.

,,Fakt nevím. Hele, co kdybys mi uhnul z cesty? Rád bych šel zpět do třídy."

,,Ale jistě," řekl jsem a trochu jsem mu uhnul. Chtěl jít, ale já se zase vrátil a napřáhl jsem se. Vrazil jsem mu pěstí.

Jeremy se chytl za tvář a rychle utíkal pryč. Všiml jsem si, že jsem mu tou ránou rozřízl ret a tekla mu krev z pusy. Po chvíli  jsem vyšel z WC a šel do třídy. Šel jsem až do poslední lavice a sedl si k Adamovi. Promnul jsem si klouby na ruce a Adam se na mě se zvednutým obočím podíval.

Už se chystal něco říct, jenže se zarazil, když do třídy přišel Jeremy a všichni se k němu nahrnuli , když si všimli, že mu teče krev z pusy. Wendy, která seděla přede mnou, se na mě otočila, podívala se na moje klouby a pak se na mne podívala rozzuřeným pohledem.

,,Proč jsi to udělal?! Říkala jsem ti ať se do toho nepleteš..."

,,Tak promiň, že se tě zastávám. Chtěl jsem jednou udělat něco dobrýho, ale když ti to vadí, tak už to neudělám," řekl jsem naštvaně a vrazil pěstí do stěny. Z ní spadlo pár kusů omítky, vyšel jsem ze třídy a bouchl naštvaně s dveřmi.

Co to do mě vlezlo? Už zase do všeho mlátím. Po chodbě šla nějaká učitelka a koukala se na mě, jak kdybych zapálil školu. Otočil jsem se ke skřínkám a do jedný jsem bouchl.

,,Ta skřínka za to nemůže," řekla a já jsem se lekl.

,,Chceš, abych měl infarkt? A co tu vůbec děláš? Nemáš být ve třídě?"

,,To si jako všichni myslíte, že když jsem ve studentský školní radě, že musím být slušňáček?"

,,Ne, Wendy, já si to nemyslím, ale měla bys tam být. Neměla bys mě vidět takovýho,  jakej teď sem."

,,Já se tam nechci vracet,"začala se hádat.

,,Běž tam."

,,Nejdu."

,,Wendy, běž do tý třídy."

,,Ne," řekla a tím mě naštvala. Přirazil jsem jí na skřínky, chytl jí za obě ruce a dýchal jsem jí do tváře.

,,Řekl jsem, aby jsi kurva šla do tý třídy."

,,Pusť mě. Bolí to Witfielde," řekla a já jí pustil. Zůstala stát na místě a já kousek od její hlavy znovu bouchl do skřínky. Lekla se a běžela do třídy. Já sem takovej magor.

Z pohledu Wendy:

Otevřela jsem dveře od třídy a ještě jednou jsem se na něj podívala. Teď do těch skříněk kopal. Zašla jsem do třídy a šla na místo. Sedla jsem si a přišla ke mně Lucy.

,,Copak ti je, Wendy?" zeptala se mě svým slabým hláskem.

,,Nic mi není."

,,Ale je, vidím to na tobě."

,,Nic mi sakra není. A vůbec, co se všichni do háje staráte o to, jak mi je? Nepotřebuju vaší lítost. Nechte mě už na pokoji," to už jsem řvala. Celá třída na mě koukala jak na šílence a učitelka měla pootevřenou pusu.

,,Cruess, okamžitě do ředitelny," řekla a já se zvedla ze židle, která s bouchnutím spadla na zem a odešla opět ze třídy. Nezapomněla jsem si třísknout s dveřmi. Rozhlídla jsem se po chodbě a pořád tam byl Witfield.

Otočila jsem se na podpatku a šla do ředitelny. Tam jsem se vyzpovídala ředitelce a ta mi řekla, že mi nemůže dát jiný trest než ten, který budu muset splňovat každé pondělí, středu a jednou za dva týdny i v pátek vždy po škole.

Budu muset chodit do školní knihovny, která je v posledním pavilonu. Nikdo tam moc nechodil. Jen šprti, kteří se učili to, co ještě neuměli, nebo si tam opakovali látku. Jiní, co tam chodili, tam nechodili kvůli knihám, ale kvůli holce, která minulý rok vyšla. Byla prý dost hezká, ale spíš vábila kluky tím, že věčně nosila trička s výstřihem.

Já jen doufám, že když si tam budu odpykávat svůj trest, tak tam nebude ani Trywall ani Witfield.

Zvonilo na konec hodiny když jsem šla z ředitelny. Ředitelka mi rovnou udělala průkazku zaměstnance knihovny. Vážně celá žhavá.

Šla jsem si do třídy pro tašku a pak jsem šla ke svý skřínce. U skřínky byla Lucy a pilovala si nehty pilníkem.

,,Potřebuješ něco?" vyrušila jsem jí z činnosti.

,,Jo, přišla jsem se ti omluvit," řekla, když jsem si dávala učebnice do skřínky.

,,Aha, tak to je od tebe milé, ale já tvojí omluvu nepotřebuju," zabouchla jsem skřínku, hodila tašku přes rameno a kráčela jsem si ven ze školy. Šla jsem ke školní bráně, když mě zastavili něčí ruce.

,,Chyběl jsem ti?" pošeptal mi do ucha.

Je tu další část. YEAH =D Tak co jak se vám to líbí? Doufám, že dost. Pomalu, ale jistě se nám trošičku zvedají čtenáři a to je dobře. Jen tak dál. Potěší koment i vote :) ;)

Proč zrovna on ?   - POZASTAVENO Kde žijí příběhy. Začni objevovat