Proč zrovna on ? - POZASTAVENO

Kdo je to?

Z pohledu Jasona:

„Pane bože ... Ona má tak sladké rty ... Tak dobře do těch mých zapadají ... Ježiši, uklidni se." něco ve mě se asi zbláznilo.

Překvapilo mě to, ale byl jsem z toho tak šťastnej, že jsem začal spolupracovat. Seděli jsme u sebe blízko, jenže jsem ji chtěl mít ještě blíž. Chytl jsem jí za pas a donutil ji, aby si na mě sedla. Nijak neprotestovala a dala svoje ruce za můj krk. Odtáhl jsem se, abych se mohl nadechnout. Dal jsem jí pramínek vlasů za ucho a usmál se.

„Tohle nebylo špatný," řekla a usmála se.

„Tak vidíš. Já jsem tě chtěl políbit už dřív, ale ty jsi protestovala."

„Vždyť se známe dva dny."

„Dva dny ve škole a týden z tábora."

„Jaký týden z tábora?"

„No když mi bylo 14 let, jel jsem někam sem, kousek za Toronto na tábor a byla jsi tam taky."

„Jo to je pravda. Na tábory jsem jezdila dost často. Zvlášť za Toronto, ale proč si tě nepamatuji?"

„Neměl jsem vždycky takhle vypracovanou postavu."

„Počkat, já už vím. Ty jsi byl ten otesánek. S nikým si se tam nebavil a měl jsi na krku pořád tu oranžovou peněženku."

„Jo to jsem byl já," řekl jsem a začal se smát.

Wendy po chvíli taky začala a smáli jsme se dobrých 10 minut. Najednou jsem uslyšel od hlavních dveří bouchnutí.

Koukl jsem se na Wendy a ta zřejmě slyšela to samé. Mohlo být tak půl druhý, ráno samozřejmě. Wendy se zvedla z postele jako první a pomalu otevřela dveře od pokoje. Ukázala mi někam do rohu místnosti a já se tam podíval.

Byla tam stříbrnobílá baseballová pálka. Všiml jsem si, že na ní má podpisy slavných osobností. No pro ni slavných. Měla tu snad všechny podpisy od herců z TEEN WOLF, potom jsem si v rychlosti všiml Stephana Amella, což je představitel Green Arrow. Pak i Red Arrow a Felicity. Dokonce i Barryho Allena z the Flash. Celou bandu z TVD a největší z nich byl od Damona Salvatora - netuším jak se jmenuje celým jménem, nikdy jsem na ten seriál nekoukal a ani nikdy nebudu - a od tý čarodějky, Bonnie se myslím jmenovala.

Přestal jsem si ty podpisy číst a prohlížet, když na mě sykla Wendy. Chytl jsem tu pálku pořádně do ruky a šel pomalu k ní. Otevřela dveře ještě víc, abych mohl projít a pak šla potichu za mnou.

Byl jsem na předposledním schodu a uslyšel kroky v kuchyni. Šel jsem tam pomalu a pak jsem se napřáhl a uviděl dvě osoby ve společenském oblečení. Oba měli v ruce skleničky s džusem.

Nejdřív si mě všimla ta žena. S vykřiknutím se na mě vylekaně podívala a upustila skleničku na zem. Na to se otočil nejspíš její manžel a taky se vyděsil, jen si skleničku z ruky spadnout nenechal.

„Mamko? Taťko? Co tady děláte?" řekla Wendy a vyšla z mého stínu.

„Bydlíme? Teda pokud jsi nás ještě nevystěhovala," řekl její otec s úsměvem a pak se podíval na mě.

„Kdo je to?" zeptala se její máma a kývla hlavou směrem ke mě.

„Ehm ... To je Jason, můj nový spolužák a bude tu spát."

„A proč?" zeptala se paní Cruess.

„Protože mě odvážel na párty a pak mě dovezl domů. A abychom se poznali ještě líp, tak jsem otevřela jednoho Jacka Daniel'se a proto nemůže domů."

„Mohl by ho odvézt taťka."

„Ne to nemohl," řekl s mým překvapením pan Cruess.

„A to jako proč?" zeptala se opět paní Cruess.

„Protože mě nebaví dělat taxikáře," řekl pan Cruess a obrátil se ke mě s nataženou rukou „já jsem Simon Cruess a byl bych rád kdybys mi tykal."

Já jsem mu podal ruku a taky se představil: „Těší mě, já se jmenuju Jason Witfield."

„Taky mě těší. Tohle je moje manželka Mia, moc lidem nedůvěruje, obzvlášť těm cizím."

„Těší mě," řekl jsem a podal jsem k paní Cruess ruku. Ta se nejdřív zamračila, ale pak se trochu usmála a podala mi taky ruku.

„Mia, tykej mi taky," řekla a pak se otočila k Wendy.

„Příště nám oznámíš, když budeš chtít vzít někoho domů."

„Ano mamko, tak jak jste se měli na večírku?"

„Bezvadně, já jsem si zahrál s Jamesem minigolf a tvoje maminka si popovídala s Marií. Byl tam i jejich syn jak ti o něm maminka říkala," řekl Simon a já se tázavým pohledem koukl na Wendy.

„Moje mamka mi chce dohodnout rande s nějakým nechutně bohatým teenagerem."

„Aha a proč na to rande nechceš jít?" zeptal jsem se.

„A proč bych měla?"

„No za zkoušku nic nedáš a vždycky můžeš říct ne."

„Přesně to jí říkám taky, jenže mě nikdy nechce poslouchat," bránila se Mia.

„Tak fajn, jedno rande a poslední. Na další si budu vybírat kluka sama," řekla Wendy a vzala si v kuchyni jablko.

„Proč mám zrovna já tak paličatou dceru?"

„Protože jste mě tak vychovali."

„Já na tom podíl nemám," bránil se Simon.

„No jistě, za všechno můžu já. Ale když něco potřebujete tak jsem vám dobrá co?"

„My tě přece máme rádi, maminko naše," řekla Wendy, Simon ji objal a dal pusu.

Já se jen usmíval a opíral o zeď. Wendy si mě všimla a šla ke mě.

„Tak mi zase půjdeme do pokoje. Kdybyste něco chtěli tak zazvoňte."

„Dobře, tak běžte. Jasone kde hodláš spát?" řekla Mia.

„Já ještě nevím. Doufal jsem, že mi to řekne Wendy," odpověděl jsem.

„No, tak asi u mě. Na gauči je dost místa."

„Dobrá tedy, tak běžte," řekla Mia.

Wendy mě chytla za ruku a táhla zpět do pokoje. Když jsme tam byli, položil jsem pálku zpátky a sedl si na postel. Wendy si taky sedla a jen se na mě koukala.

„Co je?" zeptal jsem se jí.

„Nic jen se tak koukám. Přemýšlím o tom kde budeš spát."

„No na gauči."

„To ne, asi budeš spát se mnou," řekla a za okny se zablesklo. Po chvíli byl slyšet i hrom.

„Ne asi ale určitě," řekla a posunula se ke mě blíž. Chytl jsem jí za ruku a stiskl ji.

„Ty se bojíš bouřky?" zeptal jsem se.

„Jo bojím, proto chci aby jsi mi byl teď na blízku. Ale abych nemyslela na bouřku, tak si pustíme nějaký film."

„Dobře, tak třeba horor?"

„Okay, fajn. Mám to teda pustit?"

„Jo, pusť to," řekl jsem a vzal si ji do svého objetí.

Čauves lidičky. Tak jak jste si užili prázdniny? Už jsem ve škole týden a píšeme malou písemku z chemie. A ještě máme do 14:15, takže dobrý no. Ještě že existují víkendy, jinak bych to nezvládla. Doufejme, že mi ty hodiny začnou odpadat. Ještě je v hodině přísný zákaz mobilů. Děs běs. Nedá se nic dělat, musím to vydržet.
Mějte se hezky a mějte dobrý známky.