Jizvy na duši | drastoria ✔

3. Zbabělost

𝐃𝐑𝐀𝐂𝐎

Bylo to ráno jako každé jiné. Jako obvykle seděl se svou matkou na verandě a za přežvykování croissantu vyhlížel první sluneční paprsky. Začínalo jaro, konečně mohli snídat venku a neplácat svoji magii na bariérové kouzlo, které kolem nich vytvářelo pokojovou teplotu. Cítit na tvářích čerstvý vzduch byl pocit, kterého se Draco nemohl nabažit.

Jeho otec tato rána také miloval, ale toho momentálně po tvářích hladil pouze chlad blížících se mozkomorů.

Nad tou představou se ošil. Cítil, jak se mu nerozžvýkané sousto těžko polklo, a pospíšil si, aby ho zapil pořádným lokem čaje. Ten však nestačil dostatečně vychladnout; Draco jej vyprsknul i s nerozžvýkanými zbytky přímo do výstřihu své matky.

„Šílíš?!" vyštěkla. Zaskočilo ji to. V životě se ale nehodlala omluvit za to, že na něj vykřikla. Bylo to právem. I ji pálilo, když horký čaj přistál na jejím poprsí. Instinktivně sáhla po hůlce a za pomoci pár jednoduchých kouzel se očistila, než se s naprosto nevraživým pohledem zadívala na svého syna. „Můžeš mi to laskavě vysvětlit, Draco?"

Vlídný a starostlivý tón jeho matky byl tatam. Takhle běsnila jen jednou, a to když jí jako malý rozdupal právě vykvetlé narcisky, jelikož si s ním Goyle nechtěl hrát.

„Já – mami – sakra, prom-miň!"

Narcissa Malfoyová byla jedinou osobou, která kdy mohla Draca slyšet koktat. Strach z vlastních matek byl mnohdy srovnatelný se strachem z nejděsivějších černokněžníků všech dob.

„Na co jsi myslel, promerlina?" nechápala Narcissa. Tváře měla načervenalé rozzuřením a pochopení, jaké často skrývala v očích, tentokrát postrádala.

„Zamyslel jsem se a... zaskočilo mi," řekl zcela upřímně. Sám byl touto situací zcela zaskočen.

„A nad čím ses zamyslel?" ptala se klidnějším tónem. Draco už si chtěl oddychnout, že ho tím svým pohledem nakonec nezabije. „Viděla jsem tě mluvit s děvčaty od Castora a Marigold..."

Jakmile zaslechl jména manželů Greengrassových, věděl, že je to všechno špatně. Jak si mohl tak naivně myslet, že by zrovna jeho matce uniklo, že se u madam Malkinové bavil s Daphne a Astorií? Byl takový pitomec.

„– Daphne a ta mladší je..."

„Astoria," dokončil za matku. Další z důvodů, proč byl za pitomce. Chtěla ho nachytat. Moc dobře věděla, jak se sestry Greengrassovy jmenují, kdy se narodily, jaké známky měly při NKÚ, jaké čtou knihy a všechno možné, jelikož ona a jejich matka byly blízké přítelkyně.

„Tak Astoria," spokojeně se usmála. „Hezké děvče, viď?"

„Mhm," zamumlal s plnou pusou. Jakmile zopakovala její jméno, musel tam něco nacpat.

„Taková snacha by se mi líbila," nechala se slyšet. Draco potlačil nutkání se znovu zakuckat, ale tentokrát vyhrál. Vítězný úsměv však na rtech visel pouze Narcisse, která se spokojeně začetla do Denního věštce a beze slov usrkávala čaj.

Draco po snídani raději zmizel do sklepení pod domem, kde trávil čas ve společnosti knih a bublajících kotlíků.

Po válce objevil svou lásku k lektvarům. Jelikož se odmítal vrátit do Bradavic, aby dokončil své vzdělání, začal pozvolna se samostudiem. Vždycky byl jakýmsi typem knihomola, avšak po své osobní srážce s realitou si ke knihám vybudoval jistý typ obsese. Musely být seřazeny podle abecedy a zároveň podle odvětví magie. Knihy s černou magií (všechny dříve patřily Luciusovi) zamkl do truhly, na kterou odkládal veškeré přečtené kousky o dějinách. Ty byly jen všeobecným doplňkem, o který se zajímal pouze v krajní nouzi. Jeho vášní se totiž staly knihy o lektvarech, o jejich přípravách a vychytávkách, o jakých do té doby neměl ani ponětí.