Čtyři roky od konce Druhé kouzelnické války svět nachází první střípky naděje na lepší časy, které však Draco Malfoy v temnotách rodinného panství nevidí. Bojuje s vlastními démony a předpokládá, že čas zahojí jeho rány a ukáže mu cestu z beznaděje...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Musela se zasmát nad tou formalitou. Přesto na Dracův vzkaz hleděla už dobrou hodinu a blaženě se usmívala, přestože za dveřmi její ložnice na ni čekala odporná realita. Během pátečního večera a celého předešlého dne nepromluvila s žádným členem své rodiny a jediný, na koho byla alespoň trochu vlídná a věnovala mu pozdrav, byla jejich služebná Tracy.
Do půl dvanácté zbývala zhruba hodina a Astoria si nehodlala kazit náladu tím, že by svůj pokoj opustila. Rozhodla se vykonat veškeré přípravy mezi těmi čtyřmi stěnami a následně se odtamtud i přemístit, aby se nemusela potkat s těmi otrávenými obličeji jejích příbuzných.
Marigold se sice pokoušela k dceři dostat a promluvit si, ale marně. Astoria nestála o kontakt s nikým z nich.
Věděla, že z hlediska mateřství je nepoužitelná a nepotřebovala to opakovaně řešit. Matka ji sice ujišťovala v tom, že kvůli rodinné kletbě není nikým horším než Daphne, ale Astoria nebyla slepá, aby neviděla ty rozdíly mezi chováním k ní a k její sestře. Toho by si všimnul i naprostý hlupák.
Ona hloupá nebyla. Věnovala veškeré své úsilí pečlivé přípravě při studiu, dokonce během roku absolvovala lékouzelnický kurz, aby se mohla přihlásit o práci u Svatého Munga. O nic takového se Daphne ani nesnažila, ta měla své povolání dcera. Navíc, a tím si byla Astoria jistá, na ni po smrti rodičů měl čekat celý trezor jejich rodiny, jelikož vše jistě Castor odkazoval převážně jí.
A teď Daphne chtěli provdat Malfoyovým. Jako by snad vytušili, že ona po Dracovi pokukovala a chtěli jí překazit to jediné, co možná mohlo dávat v jejím životě smysl. Nehodlala to tak však nechat.
Vstala z neustlané postele a mávla hůlkou, aby usnadnila jejich služebné práci. Během několika vteřin postel vypadala, jako by ji nikdy nepoužila. Odběhla do koupelny, kde si dala pořádnou sprchu v naději, že ze sebe smyje alespoň část toho smutku, který svíral její srdce a tlakoval ho, jako by mělo každou chvílí prasknout.
Po návratu se zahleděla do zrcadla.
Vždyť nejsem ošklivá, hodnotila se při pohledu na svůj odraz. Vlasy měla pevné, lesklé a přirozené rovné. Oči tmavě zelené, připomínající svou barvou smaragd. Paradoxně byl právě tento drahokam ve starověkém Egyptě talismanem pro rodící ženy. Ale v rodině Greengrassových znamenala kombinace uhlově černých vlasů a zelených očí přítomnost rodové kletby znemožňující hladký porod bez následků. Zkrátka paradox.
Rozmrkala několik slz, které si urputně hledaly cestu ven. Nechtěla být slabá, nechtěla uronit jen jedinou slzu, aby sama sobě ukázala, že ji její osud zraňuje. Ať už Morgana s Merlinem tam nahoře plánovali cokoliv, nehodlala se nechat srazit na kolena, musela zůstávat silná i nadále.
