Jizvy na duši | drastoria ✔

13. Zase Potter

𝐃𝐑𝐀𝐂𝐎

Draco nervózně přecházel po obývacím pokoji a nevýslovně tím iritoval svou matku. Narcissa určitě také měla o Astorii strach, ale bylo jí jasné, že ta dívka je dostatečně chytrá, aby nešla smrti naproti a že se jen někde zapomněla. Draco však vypadal, že se každou chvílí zhroutí, pokud se Astoria do pár minut neobjeví.

„Můžeš se posadit?" pobízela ho Narcissa, ale Draco ji nevnímal. Neustále odvracel zrak k hodinám a od nich, jako by snad měl moc ovládat čas. Chtěl docílit hodiny, kdy se Astoria objeví a on si konečně oddychne.

Netušil, kde je, co dělá a s kým co dělá. To ho na tom všem možná dohánělo k šílenství nejvíc. Co když měla rande? Co když ho začala brát jako bratra, když tam teď bydlela? Ale to by mu přece neříkala o tom, že ji může po všem pozvat na rande při měsíčku.

„Draco!" okřikla ho matka, už toho sama totiž měla plné zuby.

„Co je?" štěkl po ní. Narcissa mu věnovala popuzený pohled.

„Uklidni se a jdi spát."

„Ne, dokud se nevrátí," odmítl. „Co když se jí něco stalo?"

„Mohl by ses uklidnit?" žadonila. „Určitě se jí nic nestalo, určitě je jen –"

Sídlem se ozval zvuk připomínající krákání krkavce. Narcissa i Draco zpozorněli a v rychlosti popadli své hůlky, aby s nimi následně vyběhli na verandu, odkud měli výhled k bráně. Ani po válce nehodlali rušit ochranná kouzla, která je upozorňovala na přemístění k jejich pozemku, jakmile nebyli ve střehu.

„To je ona!" rozběhl se kupředu. Seskočil z verandy a pospíchal k bráně, kterou za pomoci kouzla rovnou odemkl.

„Co se děje?" nechápala Astoria. Tváře měla červené a oči jí zářily.

„Kde jsi, promerlina, byla?!" bědoval Draco. Astoria si skousla ret. „Tak kde?"

„Nevěděla jsem, že mám domácí vězení," odpověděla odměřeně. „Byla jsem se projít kolem Temže," zalhala. „Je to problém?"

„Nemohla jsi mi něco říct?"

Nechtěl na ni být zlý, jen o ni měl vážně strach a potřeboval vědět, že je v pořádku. Za tu krátkou chvíli si ji oblíbil stejně tak jako ona jeho, proto nesnesl nevědět, kde je a co dělá. Odvahu říct to nahlas ale nenacházel.

„Byl jsi zaměstnaný péčí o Pansy. Navíc jsem si byla potvrdit svoje domněnky," řekla mu bez zájmu, a aniž by se na něj znovu podívala, prošla kolem něj. Košile na jeho hrudníku se napínala, jak prudce dýchal po tom běhu a ona si prostě jen tak odešla. Byl z toho vytočený.

„Bál jsem se o tebe!" zavolal na ni. Astoria se zastavila v půli kroku, ale neotočila se. „Nevěděl jsem, kde jsi, co děláš, s kým jsi."

Ani po tom, co právě řekl, se neotočila. Netušil, co by měl udělat, jak se zachovat, aby jí ukázal, že to byla pouhá starostlivost, která poháněla jeho prudkou povahu.

„Pila jsem skřítčí víno s Potterem a jeho bandou."

„Cože?"

Zůstal stát jako opařený. Když si představoval Astorii někde ztracenou, nebylo to nic oproti zjištění, že byla s ním – s Vyvoleným, který měl všechnu slávu světa, úspěšnou kariéru a teď dokonce i zájem dívky, do které se zamiloval.

Nechápal to. Zatímco Astoria odcházela k domu, on zůstával stát na místě a v duchu si opakoval větu, kterou mu právě řekla. Nerozuměl tomu. To byl opravdu tak příšerný, že raději trávila večer s nimi a ani se mu neozvala? To ji temnota panství děsila natolik, že raději utekla ven?

Dovnitř zamířil až několik minut po ní. Nenašel v sobě dostatek odvahy, aby za ní šel hned a řekl, jak se věci mají. Raději se vrátil do obývacího pokoje, kde z vitríny vytáhl lahev dvacetileté whisky. Teď ji skutečně potřeboval. Když si naléval první sklenku, soustředil se pouze na sklenici, aby nemusel vidět Narcissin ustaraný pohled.

Se skleničkou poloplnou zlatavé tekutiny došel ke křeslům ke krbu a posadil se. Jako to dělával jeho otec, přehodil si jednu nohu přes druhou a podložil si levou rukou hlavu.

„Tak dobře, Draco," upozornila Narcissa na svou přítomnost, „co se děje?"

Postávala za ním, opřená o parapet a nechávala jarní vánek čechrat její dlouhé blond vlasy skrze pootevřené okno.

Draco neodpovídal. S hraným zájmem sledoval plameny a naslouchal praskání dřeva, jako by na světě neexistovalo nic zajímavějšího. Dokonce se ještě ani nenapil ze sklenice, jen ji držel v ruce a obracel po obvodu klidným pohybem prstů, jako to dělávala Narcissa.

„Draco," oslovila ho znovu.

„Hmm?" protáhl s nezájmem, ani se na ni nepodíval.

„Řekneš mi, co se děje, nebo se mám zajít podívat za Astorií?"

Věděla, kam sáhnout pro odpověď, nebo alespoň pro získání jeho pozornosti. Draco odvrátil pohled od krbu a s bolestným výrazem se na ni podíval.

„Je na mě příliš dobrá," utrousil. Takového svého syna sice znala, ale doufala, že už se takhle ponižovat nikdy nebude. Dokonce i Aurelia v obraze nad krbem si zoufale zabědovala pod nos.

„To je idiot," zkonstatovala bez vyzvání. Narcissa k ní zvedla zrak. „Celý jeho otec."

„Tak, Aurelio!" okřikla ji Narcissa.

„Co? Vždyť se na něj podívej, sedí tu přesně jako Lucius, když se mu něco nepovedlo. Muži Malfoyovic rodu jsou takové padavky!"

Narcissa protočila očima. Někdy svou tchyni nemohla vystát, ale mimo to mívaly hezký vztah. Její upřímnost Narcisse vyhovovala a oceňovala ji, přesto by teď byla radši, kdyby obrazy zůstávaly němé.

„Draco," oslovila ho opět ve snaze získat si jeho pozornost, „žádná pro tebe není příliš dobrá, nepovídej hlouposti."

„Byla s Potterem a jeho přitroublými kamarády," odvětil suše, nereagoval na její slova. Narcissu to však nijak nezaskočilo.

„A to je problém?" ptala se s povytaženým obočím. Draco nemohl uvěřit tomu, že ho nechápala.

„Utekla přede mnou!"

„Promerlina, Draco," zvýšila hlas, „proč by před tebou Astoria utíkala?"

„Jsem ubožák!" oponoval jí stejně hlasitě. „Nemám nic, co bych jí mohl nabídnout. Chce se bavit a užívat si života, ale mnou ji čeká jen nudný život v tomhle temném domě. Nemám prostě nic, o co by mohla stát."

Narcissa toho měla už zjevně plné zuby, neboť prudkým pohybem zavřela okno, rázným krokem přešla až k němu a vytrhla mu skleničku z ruky.

„Tak se seber a udělej se sebou něco, když očividně sám víš, kde je chyba," sesadila ho. Draco to nečekal, proto na ni jen zaskočeně zíral, neschopen slov. „Dovedla jsem ji až sem, ale tím moje snahy končí, Draco. Jestli se chceš konečně stát mužem a ne jen nějakou jeho napodobeninou, zvedni zadek a bojuj o její lásku!"

Několikrát zamrkal. Tak rozčilenou Narcissu ještě nezažil.

„Aurelia má pravdu. Ty, Lucius i tvůj dědeček jste naprosto stejní. Kdybychom my ženy nedělaly první kroky, váš rod by už dávno vymřel," bodla do něj svými slovy ještě jednou, než do krku vyklopila obsah sklenky, vrazila mu ji zpátky do ruky a za zvuku klapání podpatků opustila místnost.

„Tak, tak," ozvala se Aurelia ze svého obrazu, „kdyby tvá výchova závisela jen na ní, jistě by ses stal ministrem kouzel."

--

𝙣𝙤𝙩𝙚∶

Draco je padavka, já vím, je tu na facku, ale mě nehorázně baví ho tak vnímat, protože co si budem, on fňuká rád a často 😂 A ještě víc mě baví, že to ví i jeho matka a už ji to vytáčí 😂