Jizvy na duši | drastoria ✔

11. Celým světem odsouzeni

𝐃𝐑𝐀𝐂𝐎

Netušil, na co by se měl víc soustředit. Buď zahodí veškeré starosti a sblíží se s Astorií tak, jak by si přál. Zahodí postup ve vztahu s Astorií, ale pomůže Pansy zpátky k normálnímu životu. Nebo bude v tichosti pracovat na dokončení Tekutého štěstí a možná ho sám vypije, až půjde na výroční ples. Byl si totiž jistý, že teď už tam vážně bude muset jít, když o něm Astoria mluvila a on řekl, že tam s Narcissou půjde.

Sám pokládal svou hlavu pod gilotinu, jako by mu to bylo příjemné.

Po zbytek dne i během noci nemohl přestat myslet na Pansy. Vypadala vážně příšerně, ale Astoria k ní přistupovala tak vlídně a nabízela pomocnou ruku, až ho to dostávalo do kolen. Měl by snad nechat ji, aby se o Pansy postarala, zatímco on bude bojovat se svými vlastními démony?

Netušil, co má dělat, ale bylo mu jasné, že Astoria to vědět bude.

Jen co vstal, běžel nejprve do sklepení, aby do Tekutého štěstí přidal poslední přísadu a následně jej patnáct minut míchal po směru a tři a půl minuty v protisměru. Konečně byl u konce, lektvar dostával správnou barvu a on měl po dlouhých měsících pocit, že něco dokázal. K čertu s Křiklanem, který ho podceňoval, vždyť sám bez pomoci dokázal namíchat Felixe!

„Gratuluju!" zajásala Astoria, když jí to po snídani řekl. Mířili spolu do knihovny na konci chodby v přízemí, aby si něco ověřila, než se vydají za Pansy. „Věděla jsem, že to zvládneš."

„Napadlo mě, že by pomohl Pansy," nadhodil, „ale nechci do ní cpát něco tak silného, aby nakonec toužila po další dávce."

„Ani já bych to nedělala," uznala zamyšleně. „Myslím, že po téhle noci máme slušnou šanci ji odtamtud dostat, ale..."

„Jestli se chceš zeptat, kam půjde –"

„Nepatří mi to tu. To je čistě tvá volba," pokrčila rameny, ale vypadala, že v duchu doufá.

„Vezmeme jí sem, pokud ti nebude vadit, že jste tu dvě," nechal rozhodnout ji. Astoriiny panenky se rozšířily. „Myslím to tak, že se všichni budeme soustředit primárně na ni a – víš, přece jenom jsi tu teprve druhý den – ani ses nerozkoukala – chápeš –"

Blábolil. Astoria se rozesmála.

„Draco," položila mu dlaně na široká ramena a upřela smaragdový pohled do jeho očí, „nepanikař. Zachránit Pansy je teď tvá priorita a šance sám sobě ukázat, že s koncem války neskončil i tvůj život."

Draco polkl. Astoria složila ruce dolů a ladně pokračovala v cestě ke knihovně. Kráčela před ním jako víla a on se nemohl vynadívat.

„A až bude po všem, můžeš mě pozvat na rande při měsíčku," ohlédla se po něm přes rameno s širokým úsměvem.

Jeho emoce uvnitř těla způsobovaly magický ohňostroj. Zápal pro věc střídalo nadšení, vzrušení a merlinví co ještě. Radostně vykročil směrem za ní, neboť mu právě naznačila, že by přeci jen o jeho společnost ve svém životě stála.

A že by neměli mít děti? Salazar to vem, s ní by byl spokojený i bez nich!

Její celkem nevinná věta způsobila, že se po celou dobu nedokázal soustředit na knihy, o kterých mluvila. Kdyby ano, jistě by ji navedl do třetí řady nalevo, kde se v druhé polici odshora ukrývaly knihy o posttraumatických stavech způsobených válkou. On se ale jen hloupě usmíval, zatímco Astoria poletovala po knihovně a hledala materiál k nastudování.