Jizvy na duši | drastoria ✔

20. Výroční ples

𝐀𝐒𝐓𝐎𝐑𝐈𝐀

Probrala se až před obědem za doprovodu silné bolesti hlavy. Draco vedle ní neležel, ale moc dobře si pamatovala, že usínala na jeho hrudi. Také si naprosto jasně vybavovala svůj pád z brány i moment, kdy Dracovi řekla, že to ona je láskou jeho života. Nestyděla se, ale bylo jí tak špatně, že se raději zachumlala zpátky do peřin a tiše naříkala.

„Zabiju Weasleyovou," šeptala pod dekou. „Merline, mně je zle."

„Ach, ta rána opilcova," ozval se posměšný tón Aurelie Malfoyové z obrazu na konci místnosti. Astoria odhrnula deku a vystrčila hlavu, aby mohla vidět pobavený výraz bývalé matriarchy rodu. Ta, aniž by černovláska dokázala pochopit jak, pomocí kouzla otevřela všechna tři okna v místnosti. „Ještě mi za to poděkuješ," poznamenala, když si ji Astoria zamračeně prohlížela.

„Kolik je hodin?" zajímalo ji, když místo očekávané zimy pocítila jarní vánek s příjemnou teplotou.

„Tři čtvrtě na dvanáct."

„Co?" vychrlila. Ačkoliv se jí hlava motala jako blázen, vyskočila z postele. Na podlaze spatřila své svršky, proto je mávnutím hůlky schovala a pro jistotu se chytila za prsa v podprsence, aby Aurelii nepohoršila. Ta se však jen potutelně usmívala, zatímco sledovala černovlásku, jak utíká do koupelny.

Ledová sprcha pomohla mnohem víc, než otevření oken. Hlava ji sice nepřestávala bolet, ale smyla z kůže všechen ten vypařující se alkohol. To muselo prozatím stačit.

Zatímco si pomocí kouzla sušila vlasy, zacítila vůni vařené zeleniny a masa. Její zdevastovaný žaludek toužebně zakňoural, a tak všeho nechala, oblékla se do obyčejné haleny a kalhot, a pospíšila si za tou dokonalou vůní do jídelny.

Schody raději scházela pomalu – přeci jen ještě nebyla tak docela střízlivá –, ale v chodbě už zase zrychlila, aby co nejrychleji vběhla do jídelny a setkala se s vševědoucím pohledem Narcissy Malfoyové.

„Dobré ráno," pozdravila zahanbeně. Narcissa jistě věděla všechno.

„Dobré poledne, drahá," usmála se blondýnka. Astoria si uvědomila, že vlastně není ráno, a tak raději bez dalších slov zasedla ke stolu, kde na ni čekal zatím jen prázdný talíř. Krom jídla neviděla ale ani Draca. „Je ve skepení, hned přijde," uvědomila ji, jako by jí četla myšlenky. Astoria se toho pocitu zkrátka nemohla zbavit.

„Smím se na něco zeptat?" oslovila ji. Narcissa přikývla, na rtech jí stále pohrával úsměv. „Používáš na mě Nitrozpyt?"

Její úsměv se rozšířil. „Měla bych?"

Když si Astoria představila, co předešlý večer v opilosti říkala Dracovi, raději zavrtěla hlavou.

„Nepoužívám, jen odhaduji, že ho hledáš," přiznala pravdu. „Přeci jen ráno vycházel z tvé ložnice."

„Nic nebylo!" vychrlila Astoria. Narcissa se rozesmála. Hlasitě a úderně.

„I kdyby, je to čistě vaše věc," pokrčila rameny. Nejspíš chtěla ještě něco podotknout, ale to už její pozornost upoutala právě přicházející Elizabeth se třemi talíři.

Astoria zbožně shlédla na lahodně vypadající vepřové maso, k němuž měla na výběr jak brambory, tak i osmažené fazolky. S chutí se pustila právě do nich, třebaže měla počkat na Draca, aby jedli společně. Hlad byl ale bestie, nemohla čekat.

Už si vychutnávala několikáté sousto, když se za ní ozvaly kroky. Samou zvědavostí se otočila, aby spatřila Draca v celé své kráse, jak kráčí přímo k ní s lahvičkou naplněnou tmavě modrým lektvarem. Prvně ji políbil láskyplně na čelo, až se jí rozbušilo srdce, než před ni postavil flakonek.