Jizvy na duši | drastoria ✔

19. Jizvy

𝐃𝐑𝐀𝐂𝐎

Čím déle přemýšlel, tím více na její tváři byla znát nejistota. Nechtěl ji trápit, ale také nechtěl zneužívat její opilosti. V tuto chvíli však působila Astoria natolik vyrovnaně, že by to snad nemohl brát jako pouhé využívání.

„Tak asi nic?" sklopila pohled ke klice, na niž položila ruku.

„Uvidíme se zítra," zašeptal. Viděl, jak se její oči zaleskly, a v duchu zazoufal. Nechtěl ji zklamat, vážně ne. Dokonce se nakláněl, aby ji políbil na čelo, ale Astoria rychlostí blesku zalezla do své ložnice a zavřela mu dveře před nosem. „Do hajzlu," zaklel tiše. To vážně podělal.

Nikam neodešel. Zůstával stát přede dveřmi a v duchu si nadával do největších pitomců na světě. Měl to udělat. K čertu s tím, že by mohli mít druhý den výčitky, měl to prostě udělat!

Bez váhání zaklepal na dveře. Udělá to!

Nic. Ticho.

Zaklepal podruhé.

Dveře se trhnutím otevřely a v nich stála Astoria. „Co je?" štěkla po něm. Jistě stihla pár slz uronit, viděl to podle rozmazaného líčení. Sotva si rozepla knoflíky kabátku a on už ji rušil.

Hop nebo trop. Nic jiného.

Překročil zapuštěný práh, aby překonal vzdálenost mezi nimi a chytil Astorii pod vlasy. Dlouhý krk jako by byl stvořen pro jeho dlaň, neboť do sebe přesně pasovaly. Naklonil se k ní a znovu se odvážil ochutnat její plné rty.

Neodmítala ho, nechávala se unášet polibkem a s vášní sobě vlastní mu ho oplácela stejnou měrou.

Draco si dával záležet, aby nepůsobil příliš horlivě. Měl co dělat sám se sebou a s tím pokušením, které se ho zmocnilo. Pomaličku ji dovedl až k posteli, zatímco ji líbal jako smyslů zbavený, kde ji opatrně usadil. Přestal se naklánět, jako by potřeboval popadnout dech. Astoria ho sledovala zářivě zelenýma očima a vyčkávala na jeho další kroky. Hrudník se jí zběsile zvedal a klesal, jak rychle dýchala a on se opět naklonil, aby jeden po druhém rozepl knoflíky fialového kabátku.

Zkoumal každičký detail jejího těla, zatímco ji zbavoval dalších vrstev. Slabý kabátek, svetřík i tílko skončily na ledové podlaze. Vysoké kalhoty jí rozepínal tak pomalu, jako by stále váhal, jestli to udělá. Astoria se na něj však usmívala a už se natahovala pro další polibek. Tentokrát ona převzala iniciativu celého dění a stáhla ho k sobě. Nohy zkřížila na jeho zádech – snad aby nemohl utéct.

Byla nádherná. V měsíčním světle její bledá pleť působila ještě světleji, ale jiskrné oči dodávaly té mrtvolné kráse život. Nemohl uvěřit svým očím, že před ním ležela jen ve spodním prádle a nechávala se svést. Byl to sen. Byla to ta nejbláznivější tužba, o jaké kdy snil.

Astoriiným pohledem se prohnala dravost. Uchopila límec jeho košile, až látka zapraskala, a prudce ho otočila na záda. Vyskočila do jeho klína a podívala se na něj shora. Dlouhé vlasy ho šimraly na odhaleném hrudníku. Chtěl se posadit, aby na ni lépe viděl, ale Astoria mu položila na hruď svou ledovou dlaň.

Viděl v ní bojovnou lvici, jaké se doposud nevšiml. A on chtěl být lovcem, proto se silou zapřel a znovu se pokusil posadit. Své nenasytné rty směřoval k jejímu krku a ruce přesunul na záda. Krátce ji líbal od ucha dolů, když vtom na zádech nahmatal jakési nedokonalosti.

Zvědavost mu zastínila mysl. Cítil, jak se Astoria napjala a srovnala své zběsilé dýchání, zatímco on se pokoušel nahlédnout přes její ramena na místo, kam zrovna sahal.

„Nekaž to, Draco."

Její slova byla zbytečná. Draco už si všiml několika zhojených jizev, linoucí se přes celá její záda.

„Jak se to stalo?"

Jeho všímavost narušila celou tu vášnivou atmosféru, jaká Astoriinu ložnici naplňovala. Černovláska z něj slezla a posadila se o kus dál s pohledem upřeným kamsi do peřin.

„Říkala jsem, abys to nekazil," šeptala zlomeně. Draco nahmatal její studenou ruku a pevně ji stiskl.

„Chci tě poznat, než to udělám. Na tom přeci není nic zlého," domníval se. Astoria lehce přikývla.

„Přesto ses mohl zeptat až nad ránem."

„To by vypadalo, jako by mi na tobě nezáleželo," vysvětloval svou pozornost. „Chci vědět, co se stalo, abych náhodou neudělal něco, co by ti připomínalo nějakou nešťastnou událost v tvém životě."

Připadalo mu to zcela logické. Sám se cítil podivně, kdykoliv si představil, že by měl před Astorií odhalit své předloktí. Proto chápal i její zranění a chtěl o něm vědět, co nejvíc. Astoria vypadala, že tomu rozumí. Zhluboka se nadechla a s pohledem stále upřeným k peřinám vydechla.

„Ty i já máme stejné jizvy na duši, Draco," spustila. Nic neřekl, jen poslouchal. „Oba jsme se snažili být v očích našich otců lepší a dělali jsme vše, co se po nás chtělo, ale mě to přestalo bavit o něco dřív než tebe. Ty jsi musel okusit hořkost svých činů, zatímco já se vzepřela a protestovala."

Sledoval její skleněný pohled. Slzy se draly ven a on odolával potřebě je utřít. Nechtěl však narušovat její vyprávění, proto jen tiše vyčkával.

„Před třemi lety jsem utekla z domova. Už mě to štvalo, jak otec neustále opěvoval jen Daphne a matka neřekla proti němu ani slovo. Zkrátka jsem se sebrala, vyzvedla Romildu Vaneovou a vydaly jsme se na mudlovský koncert ve Wembley Areně. Otec zuřil, když to zjistil. Ztřískal mě jako prašivého psa jen proto, že jsem byla v blízkosti mudlů a že jsem se opovážila bavit."

Jeho obličejem se rozlil hněv.

„Daphne se mi od té doby samozřejmě směje, že jsem mudlomilka, ale... ona sama chodí s Blaisem na rande do mudlovského letního kina! Chodí tam totiž spoustu kouzelníků, kteří objevili kouzlo filmů! Ale jakmile jdu někam já a užívám si života, tak mě za to čeká večer s rákoskou!"

„Astorio..."

Zavrtěla hlavou, jako by chtěla své slzy setřást i s pochmurnými myšlenkami.

„Ale to je jedno. Mnohem horší jizvy, než jsou ty na zádech, jsou ty, které mi tím udělal na duši. Zničil mě tím, jak mi ukazoval svoji lhostejnost. On mě dokonce ani nenáviděl, byla jsem mu ukradená. To je... to je..."

„Mnohem horší," dokončil za ni. Věděl, že nemá, co na to říct dalšího, proto pustil její ruku a přitáhl si ji k sobě blíž. „Je to dobré, už se tam nevrátíš."

Astoria se nechala přivinout do jeho náruče a popotáhla. Objala ho kolem pasu a hlavu položila na jeho hrudník, který se pomaličku zvedal a zase klesal. Tak mu to připadalo správné; nezneužil její opilosti, místo toho poznal část jejího života, o které mluvit nechtěla. Proto, když se položili a ona začala usínat, byl šťastnější než kdy jindy.

Ty i já máme stejné jizvy na duši, Draco.

Opakoval si její slova, dokud i na něj nepadla únava. Měla pravdu, přesto na okolní svět působila, jako by ji nic nedokázalo zlomit. Užívala si života každým okamžikem a nenechala se těmi špatnými událostmi a vzpomínkami zviklat. Nakonec v ní neviděl jen kombinaci Zmijozelu a Mrzimoru, ale také nebelvírskou statečnost, o jaké si se svou povahou mohl maximálně tak nechat zdát.

--

𝙣𝙤𝙩𝙚∶

I kdyby mi někdo držel hůlku u krku, tak já prostě spicy scénky psát NE-BU-DU! 😂 (Pozn. tohle jsem sem napsala před cca měsícem, ale Hansy mě přesvědčilo o opaku, takže jsem to tu nechala...) Ostatně proto si Draco musel všimnout Astoriiných jizev a zachránit mě. Ti dva samozřejmě někdy své poprvé mít budou, ale pokud nebudu pod vlivem nějaké omamné látky, nenapíšu to. Ne s vážností, to prostě nedávám. Snad mi to odpustíte... 😁