Jizvy na duši | drastoria ✔

5. Radši k čertu, než k Malfoyovi

𝐃𝐑𝐀𝐂𝐎

 Draco bez jediného zaváhání vystartoval za Astorií. Nezajímalo ho, že jeho matka slaví narozeniny a že by měl být během večera po jejím boku. Po tom, co Castor prohlásil, by ho musel zabít, kdyby zůstal u stolu.

Vyběhl ze salonku. Ani ji nemusel hledat; opírala se na konci chodby o vytapetovanou zeď a rozdýchávala slova svého otce.

Nevěděl, co by jí měl říct, ale pociťoval v sobě potřebu ji alespoň vyslechnout a uklidnit svou přítomností. Netušil, zda jí to vůbec pomůže, přesto si pospíšil k ní.

„Astorie, poslyš, tohle –"

„Má pravdu," řekla prudce. Ani se na něj nepodívala, stála tam s pohledem upřeným ke stupínku naproti sobě, na němž se tyčila socha hrozivého hada. Upínal na ni svůj prozíravý zrak.

„Jak to myslíš? Jste přece sestry!" připomínal jí.

„To sice jsme, ale naprosto odlišné," sdělila mu očividné. Toho si Draco stačil všimnout, kdyby ne, musel by být naprosto slepý.

„Na tom přeci nic není. To, že nemáš stejnou barvu vlasů..."

Zarazil se uprostřed věty. Napadlo ho, že Astoria mohla být adoptovaná, proto se tak lišila od zbytku rodiny, proto byla tolik odlišná. Došlo mu, že o tom by určitě mluvit nechtěla. Ne s ním.

„Rodová linie Greengrassů je prostě... rozbitá," spustila tichým a slabým hlasem, který ani trochu nepřipomínal ten její přísný a autoritativní tón. „Když otec řekl, že má pouze jednu dceru vhodnou pro sňatek, měl pravdu, Draco," pohlédla mu do očí. Tajemná zeleň se vpíjela do jeho pohledu s touhou o pochopení. „Nejsem jako ona, ani zdaleka ne. Schytala jsem rodinné prokletí, které se Daphne pro její štěstí vyhnulo. Netuším, jak a proč se to stalo, ale jsem to já, koho nikdy rodiče nezaslíbí."

„Ale proč? O jakém prokletí to mluvíš?"

„Je prostě vadná," zaslechl v dálce hlas Astoriiny sestry. Daphne se opírala bokem o futra s rukama zkříženýma na hrudi.

Draco se na ni otočil jen krátce, za chvíli už se obracel zpět k Astorii, aby viděl bolest v jejích očích. Vypadala, že trpí a slova Daphne ji akorát více a více zraňovala. Draco si byl stoprocentně jistý, že Daphne zdědila více než polovinu své povahy právě po otci.

„Nemůže mít děti. Proto chtějí provdat mě a ne ji," pokračovala Daphne dál bez vyzvání. Draco zaskřípal zubama, jako by tím snad chtěl blondýnku odradit. „Ale já si nehodlám vzít někoho, jako jsi ty, takže se hodlej postarat o to, abych si o tebe nemohla opřít ani koště. I když," odrazila se od zdi a přešla blíž k nim, „co tak vidím, stačí, abys byl dál sám sebou. Ustrašeným Dracem Malfoyem," sykla.

„Jdi k čertu, Daphne," ucedila Astoria.

„Radši k čertu, než k Malfoyovi," opáčila sladkým tónem, než se otočila na podpatku a za zvuku jejich klapání odešla zpět do salonku.

„Lituju tě, jestli si ji budeš muset vzít," řekla ještě polohlasně, než se sama vzdálila z jeho blízkosti.

„To radši dobrovolně půjdu do cely vedle svého otce, než abych s ní trávil zbytek života," ujišťoval ji. Astoria na jeho slova ale nereagovala, dokonce ani neodbočila k salonku. Pokračovala po naleštěných parketách dál chodbou, aby posléze zmizela v záři měsíčního světla.

Draco se ke své nelibosti do salonku vrátil, ale po zbytek večera jediným pohledem nezavadil ani o jednoho z členů rodiny Greengrassových. Neposlouchal jejich slova, ignoroval jakékoliv výhodné nabídky sňatku. Pouze seděl po boku své matky a podporoval ji do poslední chvíle. Oba si však oddychli až ve chvíli, kdy Greengrassovi opustili jejich panství.

Narcissu našel Draco před půlnocí sedět na křesle u krbu v salonku. V ruce držela sklenku od whisky a obracela ji po obvodu, jako by hledala nedokonalou práci jejich služebné. Draco beze slov přešel až k ní, s pohledem upřeným k plamenům.

„Nevezmu si ji," oznámil bez jediného zaváhání. I kdyby se neměl v životě oženit, prostě to udělat nehodlal.

Narcissa se na něj podívala, ale on stále sledoval oheň v krbu. „Sama bych to nedovolila, Draco."

Překvapeně na ni pohlédl.

„Nemysli si, že jsem snad slepá nebo hloupá. Kdybych hloupá byla, na Castorovu nabídku bych kývla. A kdybych byla slepá, nevšimla bych si, žes po celou dobu sledoval Astorii."

Draco ani nedutal. Chtěl, aby pokračovala.

„Problém je v tom, že Castor nechce svou mladší dceru provdat. Nejraději by se jí zbavil jen proto, aby se nemusel stydět za to, kým je. A ano, vím o tom," potvrdila, když se mu rozšířily zorničky zájmem. „Marigold mi před sedmnácti lety plakala na rameni, že se její dcera narodila s vlasy černými jako uhel. To se totiž v rodině Greengrassových stávalo jen zřídkakdy, avšak nebylo to ojedinělé. Ženy z toho rodu jsou proklety."

„Nemůžou mít děti," doplnil ji Draco. Astoria mu to přece říkala.

Narcissa k jeho údivu zavrtěla hlavou. „Děti mít může, ale hrozí, že je buď nedonosí, nebo zemře krátce po porodu. Astoria si nejspíš váží svého života natolik, aby se ho vzdávala kvůli dítěti."

Draco přemýšlel nad jejími slovy. Váhal, jestli by se měl zeptat na její názor na Astoriin postoj nebo raději začít nadávat na nespravedlivost osudu.

„Netoužím po vnoučatech, Draco," promluvila k jeho překvapení. Ta slova ho pohladila na duši a on se zmohl jen na vykulení šedivých očí, jako by do poslední chvíle nevěřil, že to Narcissa vážně řekla. „Chci, abys byl šťastný s někým, s kým toužíš být. Pokud by to měla být právě Astoria, jsem ochotna ji v panství přivítat jako plnohodnotného člena rodiny."

„Mami, já..."

„Pošli jí sovu, Draco," pobízela ho. „Nenech ji ani na vteřinu pomyslet, že je pouhou schránkou rodinné kletby."

Draco ani na vteřinu neváhal. Nechal svou matku o samotě s horkými plameny a rychlým krokem došel ke schodišti, které vybíhal po třech, aby se co nejrychleji dostal do své ložnice.

Zapomněl vyvětrat. Místnost byla cítit vydýchaným vzduchem. V první řadě tedy musel otevřít všechna tři okna dokořán a nechat jarní vánek, aby pracoval, zatímco hledal nepopsané pergameny v šuplíku stolu z mahagonového dřeva.

Jakmile měl připravený pergamen i brk s inkoustem a seděl u stolu, došlo mu, že vlastně neví, co by měl Astorii napsat. Nepamatoval si, že by psal dopisy někomu jinému, než své matce a otci, takže netušil ani jak ji oslovit.

Několikrát začal psát, ale pokaždé zakončil první slovo tím, že jej přeškrtal, pergamen zmuchlal a zahodil. Bylo to nervy drásající nevědět, co dělat. Ale zapřísáhl se, že do rána na to přijde.

--

𝙣𝙤𝙩𝙚∶

Dnešní kapitola je krátká, ale za mě víc slov nepotřebovala. Co mělo být řečeno, bylo. Dracovi se dostalo prvních informací o kletbě rodiny Greengrassových a vysvětlení, proč Castor nechce provdat Astorii. Také se tu ukazuje milující Cissa, které záleží pouze a jen na štěstí jejího syna 💚

Co si myslíte o její reakci? A napíše Draco Astorii nebo to nechá být?