Jizvy na duši | drastoria ✔

10. Reparo

𝐀𝐒𝐓𝐎𝐑𝐈𝐀

Astoria trpělivě vyčkávala na Dracovu reakci. Nenapadlo by ji, že to na něj Narcissa tak vypálí, takže tím zaskočila oba přítomné. Astorii však pohlcoval strach z jeho reakce. Nepřehnala to? Neměla nejprve útěk z domova probrat právě s ním? Sakra, Astorio, cos to udělala? V duchu si nadávala, zatímco Draco se tvářil, jako by ho právě polili studenou vodou bez varování.

Připadalo jí to jako celá věcnost, než se Dracův pohled opět setkal s tím jejím a jeho oči se mírně přivřely, když se usmál.

„V tom případě vítej doma, Astorio."

Kámen, který jí spadl ze srdce, musel roztříštit podlahu pod nimi. Astoria si oddychla tak hlasitě, že už to horší být nemohlo, ale nedalo se nic dělat. Zkrátka se do poslední vteřiny bála, že se Draco urazí a nebude ji tam chtít. Přesto si někde v zádi své mysli pohrávala s myšlenkou, jestli neudělala tak velký krok příliš brzy.

„Už má dokonce vyzdobenou ložnici a Aurelia je konečně spokojená s tím, jak vypadá."

Draco překvapeně svěsil koutky. „Babička Aurelia že je spokojená?" nemohl uvěřit svým uším. Narcissa však přikývla, stejně tak Astoria.

„Ukážu ti to, jestli chceš," nabídla se černovláska.

Neváhal ani na vteřinu. Astoria vyskočila na nohy a s ladností sobě vlastní opustila obývací pokoj, snad aby mohla Draca provést po jeho vlastním domě. On však zůstával stát a pomalu se otočil k Narcisse.

„To ty?" zajímalo ho. Jeho hlas zněl neutrálně, takže se Astoria za rohem nemusela děsit. Přesto zpozorněla a vyčkávala.

„Poděkovat mi můžeš později. A teď běž, Astoria přinesla do našeho domu světlo," pousmála se.

Draco poslechl a vyrazil za ní. Nemusel ji dohánět, čekala na něj v chodbě, kde se k ní připojil.

Během cesty mu popisovala svůj dopolední bojový úkol, kdy se pokoušela jen přidávat veselejší prvky do místnosti, aby nepůsobila tak opuštěně. Také se mu svěřila, že původní vybavení chtěla zachovat, ale Aurelia trvala na tom, aby předělala všechno. Kdyby mu tohle řekla a on neměl danou místnost vidět, nejspíš by nevěřil tomu, že se s Aurelií vůbec bavily. Ale říkala mu to Astoria, té věřit přeci musel.

Když ho dovedla do své ložnice, málem mu spadla brada k nohám. Místnost nepoznával. Jako by nepatřila do jejich panství, přesto tam byla.

Astoria mu svolila vstoupit a nechala ho nahlédnout do každého zákoutí. Jako první ho však zaujaly brky, jež měla vyskládané na pravé straně stolu.

„Sbírka?" ukázal na ně.

Astoria přikývla. „Tetička Cassioppeia mi je posílala každý rok do Bradavic."

Draco přesunul pohled zpět k nim a všiml si, že jejich počet není úměrný k počtu odchozených ročníků.

„Zemřela na dračí spalničky pár dní po smrti Brumbála, proto jsou jen čtyři," vysvětlila, aniž by se ptal. Draco nepatrně přikývl a dál se rozhlížel po místnosti, jako by ji mapoval a pečlivě zkoumal každý detail. „Líbí?" ptala se.

„Je to tu jiné," zkonstatoval. Astorii to zklamalo, ale na druhou stranu nemohla od muže čekat nic lepšího. „Líbí se mi, že tu je světlo. Skoro to působí, jako bych nebyl u sebe doma."

„Také jsi u mě doma," rýpla si hravě.

„Vtipné," prohodil kousavě, ale i on to myslel pouze jako vtip.