Jizvy na duši | drastoria ✔

12. Vílí prach a skřítčí víno

𝐀𝐒𝐓𝐎𝐑𝐈𝐀

Musela jít pátrat na vlastní pěst. Nemohla se jen domnívat a čekat na potvrzení, musela udělat několik důležitých kroků, aby se přiblížila k odpovědi, protože přesně tak to dělávala.

Věděla, že Daphne s Blaisem mají výročí. Pamatovala si ho lépe než samotný Blaise, což nebylo nikterak podivné. Se svou sestrou sice neměla během posledních let tak vřelý vztah, ale vždy ji poslouchala a věděla o jejím románku všechno. Proto také věděla, že mají v plánu se tajně vydat do mudlovského letního kina kousek od Temže. Ač to tam neuvěřitelně páchlo, Daphne to místo milovala a vždy si kolem sebe dokázala vykouzlit bublinu, kam se zápach z kanálů nemohl dostat.

Toho podvečera přehrávali jeden z hitů předešlého roku – Deník Bridget Jonesové –, který merlinví proč Daphne zbožňovala. Astoria musela ten film sledovat s nimi a pozorovat u toho, jak se Blaise raději otráveně dívá jinam. Oceňovala však jeho snahu být své milé po boku.

Když film skončil a plátno zůstalo zase jen bílé, mudlové začali odcházet. Astoria si pospíšila, aby mezi nimi dohonila sestru a Blaise, ale nemohla odolat pohledu na zhruba stejně starou dívku, jež nasedala na jakousi pojízdnou věc.

Astoria, jako by jí přeskočilo a zapomněla na zákon o utajování kouzelníků, na ni zavolala.

„Hej ty!" křikla. Netušila, že se na tohle oslovení dívka otočí, ale zabralo to.

„No?" houkla na ni nazpět blondýnka.

„Co to máš za věc?" zajímalo ji. Blonďaté děvče si ji prohlíželo, jako by pocházela z jiné planety a na Zemi přistála jen omylem.

„Kolo?"

„Kolo, aha. A co to je?"

„Prostě kolo, nech mě na pokoji, úchylačko!" zavřeštěla dívka a rychle dupla na šlapku, aby se za střídavého zvedání kolen odpravila pryč. Astoria se za ní ještě chvíli dívala, než zavrtěla hlavou a raději hledala v davu Daphne.

Ta si jí všimla okamžitě, proto postávala s Blaisem u nějakého auta a čekala, až k nim Astoria přijde.

„Co ty tady, Tori?" zajímalo Daphne. Tvářila se uraženě, možná proto, že jí Astoria o svém odchodu z domova neinformovala.

„Jsem tu... pracovně," zaonačila ve zkratce. „Viděli jste teď někdy Pansy? Hlavně tedy ty," podívala se na Blaise. Ten se usmíval, dokud nezaslechl její jméno.

„Jo. Včera večer mě přepadla, když jsme s máti večeřeli," řekl prostě jen tak. Astoria přikývla.

„Jinak se máme dobře," zkonstatovala Daphne s kyselým obličejem. Astoria se na ni pohrdavě podívala.

„Nic jiného bych ani nečekala, proto se neptám. Takže," otočila se zpět k Blaisovi, „co po tobě Pansy chtěla? Vílí prach?"

Blaise se zamračil. Ani před mudly o tom nejspíš nechtěl mluvit a už vůbec ne s ní. K jeho štěstí ho však Daphne začala tahat pryč.

„Kašli na ní. Ať si táhne za Malfoyem," domlouvala mu. Blaise stejně nevypadal, že by chtěl zůstávat.

„Vzkaž jí, ať už za mnou neleze," houkl ještě na Astorii, než zmizeli v davu.

Astoria nafoukla tváře a dlouze vydechla. Nečekala, že jí setkání s Daphne tak rozhodí. Chyběla jí bezstarostnost a vlastní bláhovost, když si myslela, že tu pro sebe budou navzájem až do konce jejich životů. Dokonce ještě před cestou k letnímu kinu přemýšlela, že by přeskočila tu propast mezi nimi, ale Daphne o to pravděpodobně stejně nestála. Bylo to zbytečné.