Stín minulosti [ ONC2024]✅

5.

Mallirion nepromluvil od chvíle, kdy se posadili do auta. Rostor by rád věděl, co se detektivovi honilo hlavou, ale u elfů nebylo tak jednoduché poslouchat myšlenky. Když se však zamyslel, dokázal i bez magie odhadnout příčinu Mallirionova zachmuření.

„Kate zase mluvila víc, než by měla, že? Vyslechl jste si přednášku na téma nebezpečí?“ zeptal se na rovinu mág a podle elfova výrazu poznal, že se nemýlil.

„Nechtěl byste mi třeba sám vysvětlit, proč mě upozorňovala? Rád bych alespoň věděl, co mě čeká,“ odvětil celkem nepříjemně detektiv a vyvolal Rostorův údiv. Nejspíše byl opravdu příliš dlouho pryč z běžného světa, protože kam jeho paměť sahala, elfové vždy byli klidní, přívětiví a mírní. Ovšem Mallirion se choval jako kterýkoliv obyčejný člověk a nebýt jeho nezvyklé krásy a špičatých uší, těžko by v něm někdo poznal elfa.

„Nevím, co vám Kate řekla nebo co přesně vás zajímá, Mallirione. Domnívám se, že nemáme tolik času, abych vám popisoval historii archivu a mágů,“ klidně odpověděl mág a čekal. Předpokládal, že detektiva bude zajímat, co bude jeho úkolem v archivu.

„Co přesně znamenal společník pro mága?“ vypálil otázku Mallirion a Rostor šokovaně vytřeštil oči. Tak tohle tedy neočekával.

„Ze všech možných otázek vás zajímá ta nejméně důležitá?“

„Nejméně důležitá pro koho?“ ušklíbl se detektiv. „Kate říkala, že společník nebyl jen tak někdo a že vy, Rostore, jste prvním mágem, který žádného nemá. Jsem v jejím týmu sedmdesát let a ještě nikdy mě na nic neupozorňovala bezdůvodně.“

„Není to důležité ani pro vás ani pro mě. Kate to za důležité považuje, protože byla několikrát svědkem toho, když mi otec a bratr vyčítali, že jdu proti pravidlům,“ pronesl Rostor, ale detektiva neodradil.

„Stejně to chci vědět.“

„Mallirione, co si vy myslíte, že společník znamenal?“

„Podle těch pár informací, které mám, se domnívám, že společník plnil účel podpůrné magie v situacích, které byly pro mága nebezpečné,“ odpověděl detektiv a překvapeně se podíval na Rostora, který se začal smát.

„Odvykládal jste to hezky, detektive. Úplně jako podání policejního hlášení, ale upřímně by mě zajímalo, jak by to jako fungovalo? Že bych napsal esemesku a můj společník by přišel? Dnes a za situace, že bychom obývali stejné město, by to bylo teoreticky možné, ale dříve taková technologie nebyla. Ne, Mallirione, tohle společník neznamenal. Společník, to byl někdo, kdo byl s mágem za každé situace, v dobrém i zlém. Byl to životní partner, který mága provázel ze své vůle a neotočil se k němu zády, ale mág se taky nikdy neotočil zády ke svému společníkovi. Jednalo se o sňatek za pomocí mocného magického rituálu, který prověřoval nejen magickou sílu společníka, ale taky čistotu srdce. Naneštěstí pro mágy, víly dokázaly projít rituálem, i když měly nekalé úmysly. A ano, jsem jediný mág, který si společníka nevybral. Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by mě v tomto smyslu zaujal a ani jsem nepovažoval za důležité někoho takového hledat. Doufám, že takto vám to stačí, detektive.“

Mallirion mlčel. Věděl, že spousta elfů byla s mágy ve sňatku, ale nikdy netušil, že to mělo takovýto význam. Neočekával, že by jednoho dne zjistil, že se nejednalo o obyčejné sňatky. Trochu mu však bylo líto Rostora. Byl vlastně sám a kdyby se něco dělo, neměl nikoho, kdo by mu pomohl.

„Opět jsem o něco chytřejší,“ pronesl po chvilce ticha a konečně se zeptal na to podstatné: „A v archivu se ode mě tedy očekává co?“