Stín minulosti [ ONC2024]✅

10.

Na místo činu dorazil jen minutu před Rostorem. Zajímalo ho, jak mohl mág vědět, že došlo k další vraždě? Nikdy neslyšel, že by byl jasnovidec, i když…vlastně toho o Rostorovi nikdy moc neslyšel.

Stál u pásky ohraničující místo vraždy, když Rostor přijel. S určitou nervozitou ho sledoval jak vystupuje z auta a nebyl sám! Zamračil se na tvora, který mága následoval. Celé tělo bylo ptačí jen hlava měla místo zobáku lidský obličej.

„Tak se na to podíváme,“ pronesl Rostor a chystal se podlézt pásku. Vypadal unaveně, ale detektiv si toho ani nevšiml. Stále pohledem propaloval tvora, který mága doprovázel.

„Kdo je to?“ zeptal se a reakcí byly dva vyděšené pohledy směřující na něj.

„Cože?“

Rostor si detektiva prohlížel s takovou hrůzou, že si Mallirion nebyl jistý, zda náhodou nezemřel a nestal se z něj duch.

„Ptal jsem se, kdo je tahle osoba, dá-li se to tak nazývat. Nemůžu k případu pustit někoho, o kom nic nevím.“

„V-vy mě vidíte?“ ozval se tvor pisklavým hlasem a Mallirionovo obočí vystřelilo vzhůru.

„Samozřejmě, že vidím. Nebo bych snad neměl?“ uchechtl se nervózně detektiv. Tohle už přece jen nebylo úplně normální.

„Mistře! Tohle není možné!“ vyhrkl tvor a vytřeštil na mága oči.

„Nech to být, Noro, máme důležitější věci na práci,“ pronesl mírně Rostor, ale stále nevypadal zrovna klidně. „Detektive, toto je Nora, jedna z posledních žijících archiryjí. Jedna z vlastností, kterou archiryje vynikají je schopnost vycítit a stopovat teleport, proto jsem ji vzal s sebou a také proto jsem věděl o další vraždě ještě dřív, než jste mi stihl zavolat. Pokud vás zajímá její důvěryhodnost, pak můžete být v klidu. Archiryje jsou jedinou rasou na kterou se nevztahuje mezidruhová smlouva, protože jsou podřazení výhradně mágům. S Norou spolupracuji už tak dlouho, že ji mohu klidně nazývat rodinou.“

Teprve v tu chvíli si Mallirion všiml, jak unaveně mág vypadal. Neměl ani ponětí, co jsou archiryje zač nebo proč jsou podřazené mágům, ale věřil, že by Rostor neohrozil vyšetřování. Proto jen přikývl a nechal mága i Noru pokračovat k mrtvole. Pokud jim přítomnost tohoto záhadného tvora mohla pomoci, nemělo smysl cokoliv namítat.

Následoval je za pásku a jakmile spatřil mrtvolu, okamžitě pochopil Rostorovu peprnou nadávku. Bylo to ve své podstatě ještě dítě, mladé vlče. Podle vzhledu soudil, že dívka mohla mít nějakých patnáct let. Drápy na rukou byly směšně malé, to ukazovalo na nezkušené štěně.

Rostor stál a v tichosti pozoroval Noru. Několikrát zamávala svými křídly, ale žádný poryv větru, který Mallirion očekával, se nedostavil. Jako kdyby vzduch procházel skrze křídla a nenarážel na žádnou překážku. Znamenalo to snad, že archiryje měly ptačí podobu, ale ne anatomii?

„Mám to,“ řekla vzápětí a její hlas se diametrálně lišil od pískotu, který prve předvedla.

„Běž, ale buď opatrná. Vrah může stále být na konci portálu,“ odvětil Rostor s obavami.

„Já vím, mistře. Budu v pohodě,“ usmála se Nora a jako lusknutím prstů zmizela. Mallirion však viděl, že odletěla tak vysokou rychlostí, že ji běžné oko nedokázalo postřehnout.

„Už jsem volal bývalému armádnímu patologovi, zda by dočasně nenahradil Mistena. Můžete klidně zavolat tým z forenzního, ale předpokládám, že opět nic nenalezne. Sice si tím nejsem zcela jistý, ale domnívám se, že byla zabita stříbrnými kulkami napuštěnými vlkodlačím morem. Samotné stříbro by nezpůsobilo vysunutí drápů a tesáků. Nemá u sebe žádné doklady, takže vlastně nevíme o koho se jedná, každopádně byla vlkodlak a byla zaslíbená,“ oznámil Rostor detektivovi po krátkém pohledu na tělo.