Stín minulosti [ ONC2024]✅

14.

Kate rázným krokem kráčela k budově policejní stanice. Konečně měla pevnou půdu pod nohama. Zde nebyla ženou vůdce smečky ani klidnou policistkou, která se všemi mluvila mírně a s respektem. Tady byla velitelkou, tady byla doma.

„Smím vás o něco požádat?“ zeptal se upír, kráčející vedle ní.

„Ano?“ pohlédla na něj s přísným výrazem.

„Byl bych rád, kdyby vaši lidé nevěděli, kdo jsem. Prostě jsem přijel navštívit starého přítele Rostora. Myslím, že i v rámci bezpečnosti by bylo rozumné zatajit mou identitu.“

„Souhlasím. V tom případě omluvte mé budoucí chování. Nemohu s vámi mluvit s náležitým respektem, mí podřízení mě znají a okamžitě by poznali, že něco není v pořádku,“ odvětila Kate a v duchu se modlila, aby se jí tohle chování jednou nevymstilo.

„Samozřejmě. Mluvte se mnou jako s přítelem, Kate,“ pousmál se na velitelku Iles a ta se nahlas zasmála.

„Jste muž mnoha tváří, lorde.“

„Ilesi, Kate, jsem pouze Iles. A ano, mám mnoho tváří. Jsem starý a musel jsem se naučit měnit své chování jako chameleon. Ale mám-li být upřímný, chovat se jako obyčejný muž, bez postavení a povinností, je nejbližší tomu, jaký opravdu jsem. Kdyby bylo po mém, vzdal bych se všech privilegií a jen tak cestoval po světě. Bohužel, ještě jsem nepotkal upíra, který by byl natolik dobrý, aby převzal mou pozici.“

„To zní docela namyšleně, Ilesi. Bezpochyby jste nejlepším vůdcem covenů, jakého historie pamatuje, ale nemůžete říct, že někdo jiný by nemohl být stejně dobrý,“ odvětila Kate, zatímco stoupala po schodech ke vchodu do budovy.

„To ano, ale stále jsem nepoznal upíra, který by mír a přátelství postavil před své vlastní potřeby tak, jak to celé roky dělám já. Nepředám své místo někomu, u koho si nebudu jistý, že vyznává stejné hodnoty. Nehodlám zahodit tolik let míru jen proto, abych si konečně mohl užít dovolenou,“ promluvil vážně lord a Kate se zastyděla. Byla to pravda. Iles dokázal sjednotit coveny a postarat se o mír s ostatními druhy.

„Omlouvám se, takto jsem se nad tím nezamyslela,“ lehce sklonila hlavu na projev pokory a otevřela dveře.

„Velitelko!“ postavil se do pozoru strážník, který měl službu na vrátnici. Byl to stejný mladík, kterého poslala za Rostorem.

Kate mu odpověděla mávnutím ruky, ale Iles si ho dlouze prohlížel. Nedokázal určit co, ale něco se mu na tom mladíkovi nezdálo. Možná za to mohly jeho nezvyklé oči nebo přílišné nadšení, se kterým je vítal. Bude se na něj muset později velitelky zeptat.

„Pokud budete mít jakékoli otázky nebo poznatky, neváhejte se ozvat. Pracujeme tady trochu jinak, než bývá zvykem. Dá se říct, že o všem diskutujeme takovým hodně volným způsobem bez ohledu na postavení. A věřím, že každý vám bude více než ochoten odpovědět na cokoliv se zeptáte,“ promluvila Kate k upírovi. Věřila, že má spoustu zkušeností a jistě by mohl mít důležité poznatky.

„Tento váš způsob je nejspíše efektivní, vaše policejní stanice drží už dlouhé roky prvenství v počtu vyřešených případů,“ konstatoval Iles s úsměvem a následoval Kate do kanceláře, kde seděl u stolu starší muž.

„Tak co pro mě máš, Hanku?“ pronesla Kate a přešla ke svému stolu. Iles se usadil do křesla u okna a tiše si muže prohlížel.

„Jsem rád, že jsi zpátky, šéfko. Poslední obětí je vlkodlačí dívka. Podle pitvy jí bylo sedmnáct let a zabita byla střelnou ranou. Kulky měly stříbrný plášť a byly napuštěny vlkodlačím morem. Totožnost zatím neznáme, neměla u sebe žádné doklady,“ odvětil muž, aniž by zvedl zrak od počítače.

„Musím tě opravit, Hanku,“ ozval se mužský hlas ve dveřích. „Jmenovala se Monica Brownová, bylo jí devatenáct let a pracovala ve stejném baru jako Jackson.“

„M-mistře?“ zakoktal Hank a překvapeně pohlédl na mága, který vešel do místnosti. „Jak to víte?“

„Jen jsme se cestou z archivu zastavili na kávu a v baru pohřešovali jednu ze zaměstnankyň. Stačilo pár otázek a hned jsme zjistili, že se jedná o naši oběť,“ odpověděl Rostor a posadil se na židli vedle Hanka. „Koukám, že jsi přivedla další pomoc, Kate. Jaké nečekané překvapení,“ dodal s pohledem upřeným na Ilese.

„Požádal jsem velitelku, zda bych ji mohl doprovodit. To víš, je to už hodně let a ty sám bys mě nenavštívil. Rád tě vidím, příteli,“ odvětil upír, ale nedíval se na mága, nýbrž na detektiva, který se tiše posadil na své obvyklé místo. Už nevypadal jako šťastný mladík, kterého si Iles pamatoval. I na něm dávné události zanechaly své stopy, jen si to sám neuvědomoval.

„Já tebe taky,“ ušklíbl se mág. „Teď, když máme srdceryvné přivítání za sebou, rád bych se přesunul k informacím, které jsme získali. Kate, musím uznat, že ve svém týmu máš poklad. Detektiv během pár hodin a s minimem informací dokázal nalézt místa, kde by mělo dojít k dalším vraždám.“

„Opravdu, Malle?“ vyhrkla Kate a Hank jen překvapeně na svého kolegu vytřeštil oči. Věděl, že je špičkovým detektivem, ale takový pokrok přece jen neočekával.

Mallirion se napřímil a konečně promluvil: „Ano, je to tak. Jak jsem ti říkal do telefonu, vrah své oběti přesunul pomocí teleportační magie na místa, kde jsme je nalezli. Mág za pomoci archiryje nalezl správná místa činu a sdělil mi jejich souřadnice. Po zakreslení do mapy jsem si uvědomil, že místa nálezů jsou náhodná, zatímco místa vražd mají systém. Jestliže vrah používá teleportační magii, tak ji může používat i na jiné věci, jako například k rituálům. Obětní rituály využívají znak pentagramu. Zakreslil jsem ho do mapy podle vzorce, který tvořily naše oběti a získal pravděpodobná místa dalších vražd. Rostor mě upozornil, že se může jednat i o obrácený pentagram, takže jsme získali celkem čtyři místa. Od Mistena již víme, že mág by měl být poslední a nejdůležitější obětí, která bude umístěna uprostřed pentagramu. Vrah zabil člověka, upíra a vlkodlaka, zbývá elf a víla.“

„Wow,“ vydechl Hank, „jsi ještě lepší, než jsem si myslel.“

„Výborně, Mallirione,“ pochválila ho Kate. „Nic menšího bych od tebe ani nečekala. Mistře, jak dopadla vaše návštěva archivu? Zjistili jste nějaká vodítka?“ obrátila pozornost k Rostorovi.

Mág se nehezky ušklíbl a pohlédl na Ilese, který na odpověď čekal stejně netrpělivě jako Kate. Jediný, kdo se netvářil zvědavě byl detektiv. Zjevně byl v myšlenkách někde úplně jinde.

„Samozřejmě, snad si nemyslíš, že bychom se vrátili s prázdnou,“ řekl chladně Rostor. „Je skvělé, že jsi přivedla mého starého přítele, třeba bude mít odpověď na to, jak je možné, že někdo, koho přímo před ním roztrhali vlkodlaci na kusy, je živ a zdráv. Nejen, že žije, ale také vede skupinu zvanou Merlinovi potomci, jejíž cílem je vyvolat válku a následně si podrobit všechny rasy.“

Zraky všech přítomných se stočily na lorda Winsleyho. Kdyby to bylo možné, upír by jistě zbledl překvapením. Jeho pohled však říkal, že naprosto přesně rozuměl, o čem mág mluvil.

„Kendal.“

1108 slov