Stín minulosti [ ONC2024]✅

20.

„Všechny zraněné odvezly sanitky. Naštěstí nikdo nebyl zabit a zdá se, že ani zranění nejsou příliš vážná, velitelko. Jak máme postupovat dál?“

Kate neodpovídala. Byla si vědoma toho, že teď už vlastně neměli jak Mallirionovi pomoct. Museli jen trpělivě čekat na znamení. Věřila detektivovi a věřila Rostorovi a Ilesovi, přesto měla obavy. Neznala detaily nového plánu, takže si nedokázala ani odvodit rizika. Děsila ji myšlenka na to, že Mallirion bude proti Kendalovi stát úplně sám. Byli tým, ale tentokrát pro něj nemohla nic udělat.

„Velitelko?“

„Na všech čtyřech místech zůstanou hlídky, kdyby se Kendal vrátil. Dej jim příkaz, že kdyby se objevil, za žádnou cenu se s ním nesmí pouštět do boje a musí si zavolat posily. My se vydáme na místo, kde by mělo dojít ke střetu a budeme tam jako podpora. Více toho aktuálně udělat nemůžeme.“

„Rozumím,“ odvětil policista a okamžitě se vydal vyplnit její rozkaz. Kate se mezitím rozešla k autu. Cestou si vzpomněla na své první setkání s Rostorem.

„Tati, proč musíš jet pryč? A proč se o mě nemůže starat Lisa jako vždycky? To opravdu musím k němu?“

„Taky nemám radost z toho, že pojedu tak daleko a na tak dlouho, ale nemám na výběr. Ten vílí muž zabil spoustu vojáků a jediný, kdo dokáže vystopovat jeho pach jsem já. Musí být potrestán a musíme zabránit tomu, aby znovu zabíjel, tomu přece rozumíš, ne?“

„Já vím,“ povzdechla si smutně. „Kdybych aspoň mohla zůstat s Lisou.“

„Lisa už brzy projde obřadem a bude mít vlastní rodinu, není vhodné, abys tam zrovna teď byla. Rostor se ti bude líbit a naučí tě spoustu věcí. Aby to nakonec nedopadlo tak, že od něj nebudeš chtít odejít,“ zasmál se táta a Kate se zachmuřila. Neuměla si představit, že by se jí u mága mohlo líbit. „Přestaň se mračit a pojď, už tam budeme.“

Po chvilce stanuli před domem, který si navzdory svým předchozím obávám, na první pohled zamilovala. Byl tolik podobný domu ve kterém žili před máminou smrtí!

„Briane! Už jste tady?“

Kate si zvědavě prohlížela muže, který k nim kráčel úzkým chodníkem. Vypadal o dost mladší než táta a mile se na ně usmíval.

„Zdravím, Rostore! Nedorazili jsme moc brzy? Cesta byla rychlejší než jsem předpokládal.“

„Vůbec ne. Od rána jsem vás vyhlížel, to víš, moc návštěv nemívám,“ usmál se Rostor znovu a Kate si říkala, že nevypadá tak špatně, jak čekala.

„Dovol, abych ti představil svou dceru, Kate. Věřím, že si budete rozumět.“

Rostor si Kate chvíli prohlížel a pak k ní napřáhl ruku: „Kate, krásné jméno. A silné. Vyroste z tebe úžasná žena a silný vlkodlak. Rád tě poznávám, Kate.“

Kate se za volantem usmála. Rostor se pro ni stal tím jediným, co po otcově odjezdu měla. Jako mistr ji učil vše, co se jí v životě mohlo hodit, jako otec se o ní staral a jako přítel při ní vždy stál. Byl prvním, za kým běžela, když měla problém, ať už ve škole nebo v osobním životě. Obdivovala ho a vzhlížela k němu. Trvalo dlouhých čtyřicet let, než se její otec vrátil a ona zůstala Rostorovi nadosmrti vděčná za vše, co pro ni udělal. Dokonce ji doprovázel při obřadu, když se spojila se svým manželem. A teď, když znala jeho příběh, mohla ho jen obdivovat více než dřív. Všem pomáhal, byl spravedlivý a laskavý a přitom si sám nesl rány, které ani čas nedokázal zahojit.