Stín minulosti [ ONC2024]✅

27.

„Mateřství ti evidentně sluší, Kate,“ usmál se Iles a objal vlkodlačí ženu. „Nemusí náhodou Horn odhánět fronty nápadníků?“

„U mě ne, ale začínám se bát o budoucí nápadníky naší dcery. Hlídá ji jako oko v hlavě, nechci vidět, co bude dělat, až přijde puberta. Je jí teprve pět a už podezírá každého hocha, který se k ní přiblíží,“ zasmála se Kate a posadila se vedle něj. „A co u vás nového? Horn říkal, že vaše stanice stále drží prim v úspěšnosti řešení případů.“

„To ano, Mallirion pokračuje v tom, cos ty začala. Zavedl pár novinek, ale jinak se tam toho moc nezměnilo. Pokud se nemýlím, měli by každou chvíli s Rostorem dorazit,“ odpověděl lord. Nikdy ho nenapadlo, že se někdy bude účastnit něčeho takového, jako byly rodinné oslavy. Ve většině případů se vždy slušně omluvil a takovýmto akcím se vyhýbal. Ovšem od chvíle, kdy začal pracovat s Kate a poté zůstal v týmu pod Mallirionem, se najednou stal součástí každoročních oslav všeho druhu.

„Taky jsem slyšela, že máte na oddělení hodně elektrických výbojů,“ mrkla na něj Kate a Iles se smíchem přikývl.

„Vypadá to, že si Rostor s Mallem k sobě po letech znovu našli cestu, ale jelikož jsou oba ve své podstatě stejní, tak to je s nimi někdy k nevydržení. Na druhou stranu to díky nim na stanici opravdu žije. Troufám si tvrdit, že jsem dlouho nezažil při práci tolik zábavy jako s těma dvěma. Ale jsem vážně zvědavý, jestli se dokopou i k rituálu nebo alespoň nějakému oficiálnímu svazku.“

Kate si vzpomněla, jak byla nešťastná, když slyšela, že jejich příběh nebude mít šťastný konec. Byla za oba nesmírně šťastná. Po všem, čím si prošli si zasloužili kousek štěstí.

„…nemyslím si, že to je nejlepší nápad, Rostore. Nezapomeň, že je to holka. Nevím, ale terč a luk s šípy mi nepřijde jako ten správný dárek.“

„Je to dcera Kate a Horna. Věř mi, že ani jeden z těch dvou si v dětství nehrál jako běžné děti. Horn už v šesti vrhal nože na terče a o Kate je škoda mluvit. Všechny zbraně jsem musel mít zamčené a když se nedostala ke zbraním, tak mi sebrala různé magické mastičky a léky a snažila se je smíchat. Ta holka si rozhodně nebude hrát s panenkami, možná s nějakou herní konzolí, ale určitě nebude mít typické holčičí zájmy. Neměla to po kom zdědit.“

Kate s Ilesem se otočili za hlasy a spatřili mága s elfem při jejich vášnivé debatě.

„To jsi opravdu dělala?“ zeptal se Iles.

„Jo. Rostor na to přišel, když jsem namíchala tak silnou žíravinu, že udělala díru skrze patro,“ odpověděla smrtelně vážně a dál pozorovala své dva přátele. Nevšimla si, jak se od ní upír odsunul a díval se na ni s hrůzou v očích.

„Tak co kdybychom se vsadili? Když ji dneska zaujme více moje hračka, zítra vaříš ty.“

„A když ji bude více zajímat luk?“

„Tak stejně vaříš ty, ale nebudu si vybírat, co chci jíst.“

Rostor neměl ani čas odpovědět, protože Mallirion mu jednoduše stiskl ruku a vydal se za Kate.

„Čau, šéfko,“ krátce ji objal a kývl na Ilese. Nemuseli se zdravit, ještě před pár hodinami byli spolu v kanceláři.

„Kdy přestaneš s tou šéfkou ty uličníku?“ zasmála se Kate a přivítala se i s Rostorem, který stále vypadal překvapeně ze sázky, do které byl zcela nečekaně zatažen. Ať už však chtěl říct cokoliv, byl přerušen nadšeným výskotem.

„Strejdo!!!“

Otočil se a už se mu kolem krku pověsila dívka s krásně zelenýma očima a kudrnatými vlasy. Lehce zavrávoral a nijak nekomentoval Mallirionovo ušklíbnutí.

„Ahoj oslavenče!“ zacuchal jí vlasy a dívka naštvaně nafoukla tváře, čímž Rostora rozesmála. I s malou Laurou se opatrně posadil vedle Malliriona, který se s Katinou dcerou nadšeně přivítal.

„Nechci vám kazit radost, pánové, ale myslím, že sázku nevyhraje ani jeden z vás,“ ušklíbla se na ně Kate.

„LAURO! JE ČAS ROZBALIT DÁRKY!“ ozvalo se ze zahrady hlasité volání a dívka okamžitě zapomněla na oba návštěvníky, které okupovala a vyběhla ven.

Všichni hosté ji následovali na zahradu zalitou sluncem a s lehkým úsměvem sledovali její dětské nadšení. Nebylo pozvaných mnoho lidí, přesto se zahrada velmi rychle zaplnila. Dívka rozbalovala jeden dárek za druhým a nedalo se určit, který se jí líbil více, protože jásala nad vším.

Rostor s Mallirionem stáli kousek od ní a ani jeden nedokázal říct, kdo z nich vyhrál. Pak si velitel všiml dárku, který nebyl úhledně zabalený jako všechny ostatní a začal se smát.

„Kate měla pravdu, ani jeden z nás nevyhraje,“ zašeptal k mágovi, když svůj smích trochu uklidnil.

„Proč myslíš?“

„Vsadím svůj post, že tam, v té velké krabici je zvíře. To naše dárky určitě překoná.“

„Ty jednomu dokážeš pokazit náladu,“ zamručel Rostor.

„Ber to pozitivně, nemusíš vařit.“

„Takže máme zítra dietu? Protože těstoviny mi lezou i ušima.“

„To nebylo zrovna vtipné,“ utrousil Mallirion. „Mohl bych něco objednat, když ti tedy těstoviny nechutnají.“

„To jsem neřekl, jen je vaříš tak často, že se mi o nich i zdá,“ odpověděl mág. „Myslím, že bych přece jen raději měl uvařit.“

Mallirion nedostal se k tomu, aby odpověděl, protože Laura konečně otevřela poslední dárek. Elf se nemýlil. Dívka dostala štěně. Malá chlupatá koule se s Laurou hnala přímo k nim. Mallirion si dřepl a okamžitě se se psem začal mazlit.

„Asi už vím, jaký dárek dostaneš na narozeniny,“ pobaveně se uchechtl Rostor, ale neodolal a taky si štěně pohladil.

Na druhé straně zahrady scénu pozorovala Kate se svým mužem a Ilesem.

„Vypadáš zamyšleně,“ pousmál se Horn a pevně ji objal kolem pasu.

„Mýlili jsme se, já a Iles. Některé příběhy se smutným koncem se přece jen mohou proměnit v pohádky a končit šťastně. Stejně jako příběh těch dvou i nás ostatních. Myslím, že jsme se nějak přenesli do pohádky se šťastným koncem.“

Iles nadzvedl udiveně obočí, ale souhlasil s Kate. To, co se zdálo být nešťastným příběhem se změnilo v pohádku se šťastným koncem. Jejich úkolem teď bylo to štěstí držet a nepouštět.

985 slov
Celkový počet slov: 32353