Stín minulosti [ ONC2024]✅

24.

„V žádném případě! Je mi jedno, kdo z vás to vymyslel, ale rozhodně nebudu pracovat pro policii! Jsem spokojený -.“

„- tak, jak žiju právě teď a nehodlám na tom nic měnit. To už jste jednou říkal, Rostore. Tentokrát vás nežádám kvůli nějakému náročnému případu, ale protože s vámi jednoduše chceme pracovat,“ přerušil mágův výstup Mallirion.

„Taky jsem říkal, že se chci vrátit ke svému stereotypu a byl bych rád, kdybyste to laskavě akceptoval. Nijak zvlášť netoužím lézt ven mezi lidi!“

„Opravdu?“ nadzvedl pobaveně obočí lord Winsley. „Měl bys vědět, že jsme tě našli krátce po tvém odchodu. Celou dobu jsme věděli, kde jsi a sledovali, zda je pro tebe opravdu vyhovující být odříznutý od světa tak, jak tvrdíš, abychom se rozhodli, zda tě kontaktovat nebo ne. Zvláštní, že se nechceš zajímat o svět za zdmi svého domu, ale kdykoliv se někde něco dělo, tak se objevil anonymní dárce, který posílal peníze na pomoc a naprostou náhodou všechny tyhle platební příkazy pocházely z IP adresy registrované na tomto místě. Byla taky náhoda, že při několika vážných nehodách se objevil muž, který okamžitě začal léčit raněné a s příjezdem záchranných složek záhadně zmizel. Život v ústraní ti nevyhovuje tak, jak se nám snažíš namluvit, Rostore.“

„Dělám pouze to, co se ode mě, jako od občana, očekává. Vidíte v tom něco jiného, než co je pravda. Rád jsem vás viděl a vám, Mallirione gratuluji k povýšení, ale myslím, že jste sem vážili zcela zbytečnou cestu. Nejspíše byste svou energii a čas měli věnovat hledání vhodného kandidáta někde jinde,“ stál si za svým Rostor. Mallirion pohlédl na své dva společníky a ukázal hlavou ke dveřím. Iles jeho náznak okamžitě pochopil.

„Noro, myslím, že bychom měli jít,“ pronesl k židli na které se domníval, že sedí archiryje. Stále si nedokázal zvyknout na to, že ji viděli jen Mallirion s Rostorem, ale musel uznat, že vzít ji do týmu, byl od detektiva skvělý tah.

„Rozumím,“ povzdechla si archiryje a následovala upíra. Přede dveřmi se otočila a pohlédla na mága. „Ráda jsem vás viděla, mistře. A děkuji, že jste mě odpoutal. Práce na policii mě opravdu baví.“

„To jsem rád, Noro. Dávej na sebe pozor.“

Rostor přesunul svou pozornost k Mallirionovi, který se stále neměl k odchodu. Elf okamžitě pochopil, co se mágovi honilo hlavou a promluvil: „Nebojte se, nezůstal jsem proto, abych vás přemlouval. Jen bych vám rád sdělil několik informací o které jste byl svým odchodem ochuzen.“

Mág si ho prohlédl přimhouřenýma očima, ale nakonec přikývl a posadil se proti Mallirionovi.

„Nebudu to protahovat, vidím vám na očích, že se těšíte až vypadnu,“ pronesl detektiv na což se Rostor nehezky zamračil. „Chtěl bych vám poděkovat za záchranu života, už podruhé. Tedy spíše za oživení. Byl jsem mrtvý, mé tělo žilo jen díky přístrojům, ale na to jste možná již přišel, protože už nemám žádnou barvu magie. Taky děkuji za Noru, je opravdu důležitým členem týmu a mám ji vážně rád. Pro vás důležitou informací by mohlo být, že status věštby o posledním mágovi se v archivu změnil na zrušený, Marina byla tak laskavá a oznámila mi to. Ovšem stále tam jsou nějaké další, takže by nejspíše nebylo na škodu, kdybyste se na ně podíval. A ano, to je důležité! Nemusíte již mít obavy jít do archivu sám, protože poslední mág nesmí být uvězněn. To je pro vás jistě dobrá zpráva, nemusíte se nadále obtěžovat s mou osobou.“

Rostor měl po Mallirionově slovech spoustu otázek, ale detektiv už byl na cestě ke dveřím. Než je otevřel a definitivně opustil Rostorův dům, znovu se ozval: „Málem bych zapomněl na jednu věc. Díky tomu, že jste mě vyléčil ve chvíli, kdy má mysl byla vlastně mrtvá, tak to mělo nečekaný následek. Vrátili se mi všechny vzpomínky a to i ty, které byly skryty magií. Jednoduše si pamatuji úplně všechno.“

Opustil dům dříve, než se Rostor vzpamatoval a nasedl do auta, kde na něj již čekal Iles s Norou.

„Vůbec mě jeho odmítnutí nepřekvapilo,“ konstatoval upír, když se rozjeli. „Co myslíš, změní názor?“

Mallirion se podíval do zpětného zrcátka a spatřil Rostora, který stál mezi dveřmi a sledoval jejich odjezd.

„Nevím, ale dal jsem mu dost podnětů k přemýšlení,“ odvětil detektiv a ušklíbl se. Za posledních pár let se naučil jednat se svým okolím tak, aby dosáhl svého a dařilo se mu to. Věřil, že i Rostora navedl na správnou cestu.
„Předpokládám, že velmi brzy navštíví archiv, aby zjistil o čem jsou další věštby. Marina ho nepustí bez pořádného rozhovoru a rozhodně mu dá další důvody, díky kterým bude o svém rozhodnutí pochybovat. Věřím, že dřív nebo později se Rostor objeví.“

„Je to pro jeho dobro. Je nesmrtelný, nemůže zbytek života strávit zavřený v jednom domě. Byla by sranda s ním pracovat. A nemohl by mi rozkazovat!“ plánovala Nora a Iles s Mallirionem se zasmáli.

„No tak, Noro! Říkala jsi, žes s Rostorem ráda pracovala, tak co ten postoj?“

„Ale s tebou pracuju radši, šéfe! Mistr byl vždycky hodný, ale taky byl strašně přísný. To ty nejsi,“ pronesla archiryje a Mallirion jen zakroutil hlavou.

„Dávej si pozor, abych nezačal. Třeba mě jednou naštveš a budu na tebe stejně přísný jako Rostor.“

„To bys mi neudělal! Lord by tě nenechal být na mě přísný, že jo, lorde?“ žádala o podporu Winsleyho, který se neustále usmíval.

„To nevím, Noro. Nezapomeň, že i já jsem člen týmu a musím poslouchat.“

Mallirion je poslouchal a byl spokojený. Byl rád, že je měl v týmu. Nebýt toho, že Iles se na policejní stanici setkal s Bandirem, který ho svými názory i vystupováním zaujal, neměl by sebemenší šanci ho přemluvit ke spolupráci. Naštěstí pro detektiva se Bandir ukázal natolik schopným, že mohl ve spoustě věcech lorda zastupovat a jak se zdálo, Iles byl rád, když se mohl zapojit do běžného života. Ke štěstí Mallirionovi zbýval jen Rostor. Byl si vědom toho, že nemůže vrátit minulost, přesto chtěl mít mága nablízku. To mu ke spokojenosti stačilo.

979 slov