Stín minulosti [ ONC2024]✅

2.

Ring, ring!

Mallirion se snažil identifikovat ten otravný zvuk, který narušoval jeho spánek. Poslední dny byl téměř neustále vzhůru, aby nalezl alespoň nějakou stopu vedoucí k Jacksonovu vrahovi, ale bezvýsledně. A když se konečně rozhodl, že se trochu vyspí, něco se ho snažilo vzbudit!

Ring, ring!

Se sebezapřením se posadil a otevřel oči. Jeho pohled padl na noční stolek na kterém svítil telefon. S povzdechem se natáhl a zvedl ho.

„Mallirion, slyším,“ potlačil zívnutí, které se dralo na povrch.

„Omlouvám se, že vás budím, detektive, ale máme další vraždu. Tentokrát se jedná o upíra,“ pronesl hlas na druhém konci a elf byl okamžitě vzhůru. Seskočil z postele a telefon přepnul na reproduktor, aby mohl mluvit a zároveň se oblékat.

„Jste si jistý, že se jedná o vraždu? Upíři jsou nesmírně silní a neumím si představit protivníka, který by je mohl zabít. Našli jste dřevěný kolík?“

„Ne, detektive. Někdo nebo spíše něco, mu urvalo hlavu od těla.“

Prsty zapínající knoflíky košile se zastavily a Mallirion nevěřícně pohlédl na telefon.

„Urvalo hlavu?“

„Ano, detektive. Hlava je pohozena vedle těla a rána rozhodně nevypadá na řeznou. Velitelka je již na cestě, okolí jsme zabezpečili, abychom neznehodnotili stopy.“

„Dobře. Pošlete mi adresu, hned vyrazím.“
Mallirion zavěsil a rychle se dooblékal. Popadl zbraň a klíče a vydal se do podzemní garáže. Kdyby chtěl, mohl se na místo činu dostat pěšky za stejně dlouhou dobu jako autem, ale on nechtěl. Své schopnosti používal pouze k práci, zbytek si obstarával jako obyčejný člověk. Dělala to tak většina magických bytostí, byl to takový ústupek, jak se nepovyšovat nad lidi.

Na místo dorazil ve stejnou chvíli jako Kate a na první pohled poznal, že je pořádně naštvaná. Předpokládal, že důvodem nebyla jen vražda, ale i fakt, že byl pátek. V pátek v noci se vracel Katin manžel z práce a ona se na něj vždy snažila čekat.

Z auta vystoupil přímo do velké, bahnité louže a peprně zanadával, když viděl jak se jeho bílé tenisky zbarvily do tmavě hněda. Na mokré ponožky raději ani nemyslel. Následoval velitelku k policistovi, který hlídal okolí místa činu.

„Velitelko, detektive,“ pozdravil je s uctivou poklonou a pokračoval: „Mrtvý je Max Collen, upír. Podle chybějícího tetování na zápěstí nepatřil k žádnému z třinácti covenů. Z dokladů jsme zjistili, že pracoval na stavebním úřadě zde, v Doomsbury. Věk je uveden čtyři sta patnáct let.“

„Díky, Ralfe,“ poděkovala Kate a podlezla pásku chránící místo činu. Mallirion šel za ní, tentokrát si však dával pozor, aby nešlápl do další kaluže.

„Byl mladý, stejně jako Jackson,“ konstatoval tiše elf.

„Ano, na upíra byl mladý, ale nepřekvapuje mě to. Je jednodušší zaútočit na mladé a nezkušené,“ odvětila velitelka a Mallirion jí musel dát za pravdu. To dávalo smysl.

Když dorazili k mrtvole, konečně plně pochopil význam slov urvaná hlava. Nebyl nejmladší, ale něco takového nikdy v životě neviděl. A pak si všiml stop. Stejně jako on předtím, i útočník musel šlápnout do bláta.

„Podívej,“ ukázal svůj objev Kate. Okamžitě se ke stopám sehnula, aby se pokusila zachytit vrahův pach. Po chvilce se opět narovnala.

„Obávám se, že tu vraždu má na svědomí stejný vrah, který zabil Jacksona. Ty stopy náhle mizí, jako kdyby vzlétl a zase tady není žádný pach, kterého bych se mohla chytit. A ten způsob vraždy,“ zakroutila nešťastně hlavou a podívala se na detektiva.

„U Jacksona to na první pohled ukazovalo na upíry, tady to zase odpovídá vlkodlakům. Měl jsem za to, že dneska už mají všichni vlkodlaci odstraněny zabijácké geny stejně jako upíři,“ odpověděl na její tázavý pohled elf a zblízka si prohlížel ránu na krku.

„Mělo by to tak být, ale tohle ukazuje pravý opak. Ale není úplněk, jen mezi Staršími jsou natolik silní vlkodlaci, aby se dokázali přeměnit i mimo dobu úplňku.“

Mallirion přešel k tašce, kterou mrtvý upustil a povzdechl si.

„Měl rodinu, Kate. Pravděpodobně z Programu, když byl upír, ale to na věci nic nemění. Někdo to bude muset oznámit jeho ženě.“

„Myslíš z toho Programu, kde jsou dobrovolníci, kteří se chtějí stát vlkodlaky nebo upíry?“ ujistila se Kate.

„Myslím, že ano. V té tašce má lidské jídlo a dětské potřeby a jak oba víme, upíři děti mít nemohou. Rozhodně ne přírodní cestou. Kdo tam půjde?“

„Pošlu Hanka, s lidmi to umí nejlépe.“

„Dobře. Hned zavolám na patologii, aby si pro tělo přijeli a začali okamžitě pracovat na pitvě i tým z forenzního, není možné, aby nic nenašli,“ vytahoval z kapsy telefon a hledal příslušná čísla.

„A já to zajedu oznámit na vedení. Budou na nás tlačit, Malle.“

„Já vím, Kate. Dělám, co se dá, ale bez vodítek mi ani moje schopnosti nepomohou. A bohužel nejsem kouzelník,“ odvětil vážně a odstoupil od těla.

Netrvalo dlouho a na místo přijeli z forenzního i z patologie. Mallirion rozdal rozkazy a nasedl do auta. Nezbývalo mu než čekat na výsledky a skládat střípky informací, které zatím měl. A těch bylo zoufale málo.

Měl za sebou už tři kávy ze zdejšího automatu a venku již svítalo, když začal vyzvánět telefon na jeho stole.

„Mallirion,“ ozval se krátce a obrátil stránku ve spise.

„Detektive, tady Misten, právě jsem dokončil pitvu a myslím, že byste se na něco měl podívat.“

„Hned jsem tam,“ zavěsil detektiv a vyběhl na chodbu. O pět minut později vycházel z výtahu ve sklepení policejní budovy, kde se nacházela pitevna.

„Tak co pro mě máte?“

„Rychlý jako vždy, detektive,“ ozval se patolog s úsměvem a pokračoval: „Porovnal jsem zranění se všemi dostupnými informacemi o vlkodlačích způsobech zabíjení a nenašel jsem žádnou shodu. Co víc, na těle nejsou žádné stopy po drápech nebo zubech. Všechno jsem vám sepsal do spisu, ale tohle byste měl vidět na vlastní oči.“

Přešel ke stolu na kterém ležela zakrytá bezhlavá mrtvola a ukázal na obnažená ramena.
„Upírům se nedělají modřiny jako všem ostatním, protože jejich krev již v těle nekoluje ani nemá původní hustotu a schopnost srážlivosti. Ovšem po silném nárazu se přece jen objeví otlaky, které samozřejmě díky jejich schopnosti samoléčení, záhy mizí. Zde, na ramenou oběti jsou otlaky jasně viditelné a při několikanásobném zvětšení se dají rozeznat stopy po podrážce. Jelikož nezmizely, tak musely vzniknout pár vteřin před smrtí. Totéž platí o tomto,“ otočil doktor tělo na bok a ukázal oděrky na zádech mrtvého. „Můj předpoklad je ten, že vrah naši oběť zabil na zemi. Musel mít neskutečnou sílu, přesto si pomohl nohama, kterýma se zapřel o nebožtíkova ramena a následně utrhl hlavu od zbytku těla.“

Mallirion bedlivě sledoval vše, co mu doktor ukazoval a jeho tvář se stávala stále zachmuřenější.

„Když to nebyl vlkodlak, tak kdo tedy?“

„Jsem patolog, ne vyšetřovatel, detektive,“ odvětil lékař. „Ovšem obávám se, že tohle bez pomoci mága nevyřešíte.“

„Skvělý nápad! Můžete mi nějakého doporučit?“ optal se s notnou dávkou sarkasmu Mallirion a popadl složku ze stolu a otočil se k odchodu.

„Samozřejmě, stačí přesvědčit Rostora ke spolupráci,“ uchechtl se patolog a detektiv se překvapeně otočil.

„O Rostorovi nikdo přes sto let neslyšel, pravděpodobně je po smrti. Kdyby byl naživu, jistě by nám sám nabídl pomoc, zažil válku a nechtěl by, aby se to opakovalo,“ pronesl vážně a konečně opustil pitevnu.

„Stejně jako vy, že ano,“ řekl doktor k zavřeným dveřím s úsměvem. Jako jeden z mála znal tajemství detektiva Malliriona.

1187 slov