Stín minulosti [ ONC2024]✅

23.

Deset let po Kendalově smrti

„Markham se po měsíci konečně vzpamatoval ze série tornád a bouří, které si vyžádaly spoustu obětí. Za pomocí elfské a vílí magie se podařilo v rekordním čase zrekonstruovat zbořené domy a umožnit obyvatelům vrátit se zpět do města. Máme zde starostu Markhamu, pana Wiflibga. Pane starosto, co nám k celé situaci můžete říct?“

„V prvé řadě bych rád všem pozůstalým znovu vzkázal upřímnou soustrast. Přišli jsme o úžasné obyvatele města a přátele, ale věřím, že v našich srdcích zůstanou dál. Příroda nám opět ukázala svou sílu a připomněla nám, že se jí nemůžeme rovnat a musíme ji respektovat. Chtěl bych poděkovat každému, kdo přišel na pomoc. Takovou vlnu solidarity jsem opravdu neočekával, ať už se jednalo o pomoc při opravách, dary pro obyvatele, kteří přišli o střechu nad hlavou nebo o psychickou podporu, všichni přijeli a byli tady pro nás. Velký dík také patří neznámému dárci, který poslal ohromnou částku, díky které jsme mohli téměř okamžitě nakoupit materiál na opravy a zajistit ubytování a stravu našim obyvatelům.“

Rostor zprávy poslouchal jen na půl ucha. Zatím tam neříkali nic, co by ještě nevěděl. Občas uvažoval, zda vůbec mělo smysl vlastnit televizi. Program byl tristní a ve zprávách se málokdy dozvěděl něco zajímavého.

„Ovšem náš největší vděk patří policejní stanici v Doomsbury. Téměř všichni ze stanice v čele s velitelkou Kate a detektivem Mallirionem přijeli sem a okamžitě začali pomáhat. Jednoznačně odvedli největší kus práce a věřím, že budu mluvit za všechny obyvatele, když řeknu, že na jejich pomoc nikdy nezapomeneme a budeme první, kdo, v případě potřeby, přispěchá Doomsbury na pomoc.“

Překvapeně zvedl hlavu a zadíval se na obrazovku. Naposledy o Mallirionovi slyšel před devíti lety. Byl to článek v novinách o úspěšném odhalení vílí zločinecké organizace, které měl na svědomí právě detektiv. Byl rád, že se mu dařilo dobře. Občas si říkal, že se s ním a s Kate mohl aspoň rozloučit, ale vždy tyhle myšlenky rychle vyhnal z mysli.

„A v Doomsbury zůstaneme. Policejní stanice zcela nečekaně změnila vedení a naši reportéři se účastnili veřejného prohlášení, které vedení policie uspořádalo. Nyní se podíváme na jeho záznam.“

Rostor se napřímil. Změna vedení? Proč? Vždyť Kate byla bezesporu nejlepší!

„Dobrý večer, vážení spoluobčané! Jsem velmi ráda, že jste přišli! Nebudu svou řeč protahovat, protože jak všichni víte, není to zrovna moje parketa, ale ráda bych vám vysvětlila důvody svého odchodu. K prvnímu květnu letošního roku opouštím svůj post velitele policejní stanice v Doomsbury a přestupuji jako řadová policistka na stanici ve Samstormu. Byla jsem velitelkou více než dvě stě let a to je opravdu dlouhá doba. Svou práci mám ráda a vždy jsem se snažila pro obyvatele města udělat to nejlepší, abyste mohli žít v bezpečí a beze strachu a domnívám se, že se mi to dařilo. Jistě si všichni pamatujete na sérii útoků před deseti lety, kdy se několik osob spojilo, aby rozvrátilo naší společnost a způsobilo mezidruhovou válku. V té době nás všechny od smrti dělil opravdu malý kousek a nebýt detektiva Malliriona, těžko bychom zde dnes stáli. Během vyšetřování jsem se naučila spoustu nových věcí, zjistila nečekané informace a uvědomila si, že je ještě hodně věcí, které bych ráda v životě udělala. Bude mi tři sta let a to je na vlkodlaka stále málo, ale myslím, že je to správný věk k tomu, abych se posunula dál. Můj otec i můj mistr mě vždy učili, že rodina by měla být na prvním místě, jenomže já dlouhou dobu za svou rodinu více považovala kolegy na stanici než svého manžela. Nikdy nemůžeme vědět, co dalšího nám přinesou následující dny a zda naše blízké ještě někdy uvidíme. Viděli jsme to nedávno v Markhamu. Jeden den se spolu rodiny společně procházely a další den tytéž rodiny přišly o rodiče, děti i přátele. Odcházím, abych založila rodinu a trávila s ní každou volnou chvíli. Dalším důvodem je, že znám někoho, kdo bude ještě lepším velitelem než já. Dovolte mi, abych vám představila nového velitele policejní stanice v Doomsbury, detektiva Malliriona.“

Rostor se zatajeným dechem sledoval Malliriona, který se objevil na obrazovce. Vypadal pořád stejně a přesto na něm bylo něco jiného. Jeho vystupování mnohem více připomínalo císaře Celluriana než detektiva Malliriona, přestože…

„Dobrý večer! Snad mi odpustíte, že jsem si nepřipravil žádný proslov, ale řečnění mi nikdy nešlo. Budu se snažit, aby policejní stanice fungovala stejně dobře jako doposud a abyste se i nadále mohli v našem městě cítit bezpečně. Děkuji.“

…se v některých ohledech vůbec nezměnil.

„Měl bys zapracovat na svém vystupování, Istedire,“ pronesl k televizi a vypl ji. Měl z detektiva radost. Zjevně na něm souboj s Kendalem a Rostorova následná léčba nezanechali následky. S úsměvem přešel do kuchyně, kde málem dostal infarkt.

„Noro! Co tady sakra děláš?! A jak ses dostala dovnitř?!“

Jeho zrak spočinul na visačce, kterou měla archiryje kolem krku. Znal ji moc dobře. Byla to policejní identifikace.

„Úplně jednoduše. Bylo odemčeno. Vůbec nedbáte na svou bezpečnost, Rostore.“

Když za svými zády slyšel stejný hlas, který ještě před chvílí poslouchal v televizi, myslel si, že se zbláznil. Dál zíral na Noru a odmítal se za hlasem otočit.

„Šéf má pravdu, mistře. Je nezodpovědné nechávat odemčené dveře. Nikdy nevíte, kdo vás přijde navštívit,“ usmála se sladce archiryje a Rostor se prudce otočil.

„Šéf?“

„Myslím, že dnešek se zapíše do dějin, Noro. Mág Rostor nemá slov! Takovou reakci jsem upřímně nečekal. Přesto jsem rád, že vás po těch letech vidím,“ pronesl Mallirion a zjevně se dobře bavil.

„Já taky. Jsem opravdu rád, že jsi mě vzal s sebou, Mallirione.“

Rostor se hbitě otočil za dalším hlasem.

„Ilesi?“

Znovu si je všechny prohlédl a šok v jeho tváři vystřídal vztek.

„CO TU KURVA VŠICHNI DĚLÁTE?“

939 slov