Stín minulosti [ ONC2024]✅

8.

Rostor rozrazil dveře pitevny a pohledem spočinul na doktorovi, který se zrovna smál něčemu, co si přečetl na displeji telefonu. Ten se překvapeně otočil za hlukem, který ho vyrušil a jeho obličej ztratil veškerou barvu.

„P – plukovníku?“

„Mallirione, nestůjte mezi dveřmi,“ pronesl mág nespouštěje oči z patologa. „Buď udělejte krok zpátky do chodby nebo dva kroky ke mně.“

Nepřemýšlel nad svým jednáním a přistoupil k Rostorovi. Dveře za jeho zády se s prasknutím zavřely a všude kolem něj vířila magie. Její síla byla ohromná, mnohonásobně větší než jakou kdy poznal.

„Doktore, je to už řádka let, co jsme se naposledy viděli,“ usmál se mág. Jeho oči však zůstávaly stále stejně chladné. „Taky bych se rád zasmál,“ dodal a doktorovi vyletěl telefon z ruky a přistál rovnou v Rostorově otevřené dlani.

„Copak to je, doktore? Vyhrál jste v loterii?“ podal telefon detektivovi a ten vykulil oči na cifru, která byla Mistenovi připsána na účet.

„Není to tak, jak si myslíte, plukovníku!“ vyhrkl doktor a vystrašeně sledoval každý krok, který k němu mág udělal.

„Opravdu? Nemáte moc času, doktore,“ nadále se usmíval a udělal další krok. „Víte, že jakmile dojdu až k vám, je konec!“

„Dobře, dobře, všechno vám řeknu, jen prosím nechoďte blíž!“ vypískl Misten a Rostor se zastavil.

„Tak mluvte, my čekáme.“

Mallirion neměl odvahu se k mágovi přiblížit, tak pouze poslouchal, aby mu nic neuniklo.

„Nevím, kdo to je, plukovníku! Kontaktoval mě před pár lety, nabídl mi slušnou částku za to, že jsem občas některá úmrtí označil za nehodu. Před nedávnem mi dal přesné instrukce, co mám do zprávy napsat a co říkat detektivovi. Víc vážně nevím!“ kňučel doktor a vytřeštil oči, když se Rostor znovu pohnul.

„Nesměl jsem zaznamenat přemístění těl ani operaci toho upíra a měl jsem Malliriona utvrzovat v tom, že jste poslední mág. Měl jsem ho navést na vaši stopu,“ blekotal dál doktor a mág se znovu zastavil.

„Proč?“

„Protože teprve po vaší smrti zůstane poslední mág a začne válka!“

„Válka? Takže vy tohle všechno děláte i když víte, že bude válka?“ ozval se Mallirion a přešel k Rostorovi.

„Jistě, že to vím! A vy budete jejím spouštěčem!“ odpověděl okamžitě doktor, jako kdyby si snad ani neuvědomoval v jak špatné situaci se nacházel. Nebo možná právě proto. Neměl už co ztratit.

„Já?“ vydechl nevěřícně detektiv.

„Ano vy! Momentálně jsou poslední dva mágové v téhle místnosti, detektive. Nebo bych vám měl raději říkat Istedire? Plukovník Rostor nemá bez společníka šanci a těžko nějakého schopného rychle sežene a po jeho smrti budete vy posledním žijícím mágem a před svým osudem neutečete!“

„Neposlouchejte ho, Mallirione. Snaží se vás rozhodit, je to jen štěkání psa zahnaného do kouta. Co když mám společníka? Není mou povinností hlásat do světa, že jsem se oženil,“ odsekl Rostor nevrle.

„Nemáte, plukovníku. Neexistuje elf, který by v dnešní době něco takového dobrovolně podnikl a vy nejste z těch, kteří by usilovně hledali svého společníka. Pamatuji si vaše slova: ,Jen blázen by mě miloval a i takového blázna bych raději odmítl, než abych ho vystavil životu v nebezpečí.‘! Čtyři sta let pro vás není natolik dlouhá doba, abyste změnil svůj názor,“ uchechtl se doktor a bylo to poslední, co toho dne učinil, protože vzápětí se sesul v bezvědomí k zemi.