Stín minulosti [ ONC2024]✅

25.

Kdyby duše archivu Marina měla obličej, její momentální výraz by byl jistě k popukaní. Během posledního roku Rostor a Mallirion střídavě navštěvovali archiv a ona si tak nemohla stěžovat na samotu. Mallirion si s ní velmi rád povídal a občas se věnoval studiu. Zato s Rostorem to nebylo tak jednoduché. Neustále zkoumal pravdivost věštby a diskutoval s Marinou, jaké by měly být jeho další kroky, ovšem ani duše archivu mu nemohla říct, co dělat dál. Mohla radit a projevovat svůj názor, ale tím její možnosti končily.

„Co když tu věštbu špatně interpretujeme? Třeba znamená něco jiného.“

„Rostore, nad touto otázkou přemýšlíš při každé své návštěvě a já ti odpovídám vždy stejně. Není žádný jiný výklad. Znám tě od tvého dětství a nepamatuji si, že bys kdy tolik váhal jako nyní. Pokud se věštbou nechceš řídit, je to tvé rozhodnutí, ovšem není jisté, že to v budoucnu nepřinese nějaké potíže. Každá věštba, která kdy vznikla, měla za úkol udržovat svět v míru, každá odkazovala na rizika, která mohou nastat. Jsem si jistá, že se to týká i této věštby. Určitě je nějaký důvod, proč bys měl spolupracovat na ochraně obyvatel zrovna s Istedirem. O tom, že mluví zrovna o vás, není pochyb. Syn magické krve a syn krve císaře. Ta slova mohou odkazovat pouze na vás dva. Neustále se mnou diskutuješ o tom, co bys měl dělat, ale řekni mi, proč tolik váháš? Kam se poděl mág, který se se všemi svými nedostatky popral po svém a vždy si tvrdohlavě šel svou cestou? Celé ty roky jsi dokázal vyvažovat slabou magii ostatními vlastnostmi a nikdy jsi neváhal, tak proč teď? Proč celý rok přemýšlíš, co bys měl dělat dál, když odpověď leží přímo před tebou?“

Rostor se díval na knihu věšteb položenou na stole a jeho mysl mlčela. Pravdou bylo, že znal důvody své nerozhodnosti, ale jakmile by je vyslovil, byť jen v mysli, musel by je přiznat sám sobě. A z toho měl strach.

„Neváháš kvůli věštbě samotné, ale kvůli Istedirovi, že ano?“ ozvala se znovu duše archivu a Rostor se zamračil. Byla Marina snad jasnovidec? Nebo mu prohledávala mysl? Nakonec ale mohlo být prospěšné, že jeho myšlenky odhadla, přestože je pečlivě skrýval.

„Když jsem s Mallirionem mluvil, řekl mi, že si pamatuje vše, co kvůli přerušení rituálu zapomněl. Je to pravda?“

„Ano, to je. Přerušení rituálu ty vzpomínky nevymaže, pouze je překryje silná magie, která se smrtí zruší.“

„Jenomže já ty vzpomínky nemám, jak bych pak mohl s Mallirionem spolupracovat?“ zeptal se mág a zavřel knihu věšteb. Marina měla pravdu, nemělo smysl neustále hledat další význam věštby, když měla jen jeden.

„A ty si myslíš, že ty vzpomínky měly vliv na to, že ti Istedir nabídl spolupráci? Istedir nebo spíše velitel Mallirion zde trávil celkem dost času, stejně jako ty a často jsem s ním rozmlouvala a v mnohém mě překvapil. Neohlíží se na minulost, ale dívá se do budoucnosti. Pro něj jsou ty vzpomínky důležité, ale stále je nechává v minulosti. Nenechává se jimi ovlivnit a ani to není důvodem k tomu, že s tebou chce pracovat.“

Rostor mlčel. Neměl nic, co by na Marinina slova řekl. Detektivovu žádost odmítl, protože nechtěl jeho týmu a celému světu přidělat problémy. To bylo vyřešeno tím, že věštba byla zrušena a on tak nebyl více nebezpečím pro svět. Proč však Mallirion zdůraznil, že si všechno pamatuje, když to nemělo na jeho žádost vliv?

Povzdechl si a opustil archiv. Musel se rozhodnout. Buď se může znovu pokusit zmizet nebo se sebere a začne s detektivem spolupracovat. Netušil, která možnost byla správná, přesto nastartoval auto a vydal se do Doomsbury. Možná by bylo nejlepší zeptat se přímo detektiva na důvody, které ho k jeho nabídce vedly.