Láska & Nenávist/ Yzomandias

55.

Sedla jsem si do obýváku, ale Dominik tam nebyl. Vytáhla jsem telefon a byla na instagramu. Asi za 3 minuty tam došel Kuba, který si sedl za mnou na gauč a přitulil se ke mně. Já se usmála a projela ho pohledem, on se na mě jen podíval a usmál se. "Asi bych pomalu vyrazila, ať tam jsme na čas"řekla jsem a vstala. Kuba kývl na souhlas a vstal, popadl klíče od auta a čekal na mě. Já jsem k němu došla a vzala si mikinu na zip. "Můžeme?" Zeptal se Kuba a já kývla na souhlas. Vzali jsme si boty a mohli jsme vyjít k autu. Já jsem pouze celou cestu s autu přemýšlela, zda nám to s Kubou vydrží, jelikož to občas bylo už na pokraji rozpadnutí. Jsme spolu už tři měsíce, začli jsme spolu chodit v dubnu, akorát jsme měli měsíc od té hádky pauzu. Já Jakuba strašně miluju, ale občas své chování bez jeho vědomí přehání. Ale v poslední době, je vše v normálu jako tehdy. Jsem strašně ráda, že se to mezi námi urovnalo a za pár měsíců budeme tři. "Baru, tak mě napadlo, jestli by jsi někam nechtěla na dovolenou" zeptal se s úsměvem a já mu úsměv vrátila. "Noo můžeme, když si sedneme doma, tak to můžem probrat" řekla jsem s úsměvem a on se uculil. Došli jsme k autu a oba do něho nasedli. Já jsem seděla na místě spolujezdce a Kuba na místě řidiče. Nastartoval motor a mohli jsme vyjet směrem k nemocnici. Já jsem koukala z okna auta a Kuba se věnoval řízení. Ucítila jsem jeho ruku na ném stehně, jak mi pomalu sjíždí výš. Já jsem jen pouze tiše vzdychla a on se věnoval dál řízení. Když jsem koukala před sebe, tak jsem z dáli viděla nemocnici. Nad tím jsem se pouze usmála a Kuba se též usmál. "Jsi nervózní?" Zeptal se mě, když začal hledat volný místo na parkování. Já se nad tím pouze pousmála a zakroutila na nesouhlas. "Ne nejsem" řekla jsem s úsměvem a on se nad tím též usmál. Já jsem se jen podívala na nemocnici a dlouze se nadechla. Zaparkovali jsme a já si vzala potřebný věci. Vystoupila jsem z auta a Kuba ihned za mnou, zamkl auto a mohli jsme se vydat dovnitř nemocnice. Já se jen podívala na ceduli pater a Kuba to začal pouze studovat. "Takže teď musíme do druhýho patra" řekl a já pouze kývla na souhlas. "Já už to ale dávno vim Vlček" řekla jsem s úsměvem a on se jen na mě podíval. "To si mi to nemohla říct dřív" zamumlal a šel přivolat výtah, který konečně fungoval. Já k němu došla a výtah zrovna dorazil. Nastoupili jsme do výtahu a já zmáčkla tlačítko druhého patra. Stáli jsme tak ve výtahu a z ničeho nic si mě k sobě Kuba přitáhl. Já jsem ho jen sledovala a mlčela. "Co máš v plánu dneska?" Zeptal se mě s úsměvem a já se jen zamyslela. "No asi nic, jenom zařizovat věci na oslavu, protože se mi to už pomalu blíží" řekla jsem a on se jen usmál. "Takže dáme netflix a chill?" Zeptal se s úsměvem na tváři. "Ale jestli tim myslíš mrdání u netflixu, tak na to rovnou zapomeň" zamumlala jsem a zrovna se otevřeli dveře od výtahu v druhém patře. Kuba si něco pro sebe zamumlal a vystoupil z výtahu hned po mně. Já jsem si šla sednout do čekárny, kde bylo poměrně dost slečen. Kuba si sedl vedle mě a všechny ty holky se na něho začli ihned dívat. "Že by Yzomandias čekal s tamtou dítě?" Zašeptala jedna z nich té druhé a já se jen podívala na Jakuba. "Buď v klidu tohle sem zažil víckrát, že si o mně povídaj" zašeptal mi do ucha a pouze se nad tim usmál. Já se pousmála a opřela si o jeho rameno hlavu. Čekárna se pomalu, ale jistě začla vyprazdňovat a ani ne během 20 minut přišla řada na mně. "Slečna Andreasová" zvolala sestřička mé jméno a já se začla zvedat. Kuba se zednul hned po mně a šel se mnou ke dveřím ordinace. Sestřička ho jen projela pohledem a Kuba se na ní snažil mile usmát. "Promiňte, ale vy jste kdo?" Zeptala se dvakrát ne moc příjemným hlasem. "Já jsem partner tady slečny Andreasové" řekl Kuba a já kývla na souhlas. "Dobře, tím pádem můžete dále" řekla a pustila nás dovnitř. Zavřela za námi dveře a my šli dovnitř orfinace, kde na nás čekala paní doktorka. "Dobrý den" řekla jsem s milým úsměvem a paní doktorka mě ihned zaznamenala. "Dobrý den slečno Andreasová" řekla s úsměvem a podívala se pouze na Jakuba. "Dobrý den" řekl s úsměvem Kuba a doktorka mu úsměv oplatila. "Takže slečno Andreasová, dnes tu jste na kontrole že?" Zeptala se a já kývla na souhlas. "Ano jsem" odpověděla jsem s úsměvem. " A je tu s vámi váš přítel, pokud vidím dobře" zeptala se a Kuba se jen usmál. "Jsem Jakub Vlček, těší mě" řekl s úsměvem a podal jí ruku. Ona ruku přijmula a usmála se. "Hádám, že vy budete asi i otec tím pádem" zeptala se a začla něco zapisovat do počítače. "Dal by jste mi prosím vaši občanku, abych zapsala údaje?" Zeptala se Kuby a ten jí občanku podal. "Děkuji" řekla a začla tam zapisovat údaje. Já tam jen seděla a ucítila jeho ruku na mém stehně. Já se jen na něho podívala a mrkl na mě. Já se nad tim pouze usmála a dala ruku pryč. "Tady vám vracím občanku pan Vlček" řekla doktorka a vrátila mu občanku. "Teď vám udělám ultrazvuk, abych zjistila či je vše v pořádku" řekla doktorka a já si šla lehnout na lehátko. Doktorka ke mně došla a vyhrnula mi triko. Namazala mi na břicho gel a začla přejíždět po břiše přístrojem na ultrazvuk. Já jen sledovala monitor a viděla na něm toho drobečka. Já se nad tím jen usmála a Kuba se přišel taky podívat. Začal se usmívat a stekla mu slza. "Konečně ho vidím" řekl s úsměvem a dál se díval. "Teď jste ve třetím měsíci, pohlaví ještě zjistit nemohu, ale počítám tak kolem 4-5 měsíce" řekla s úsměvem. "My bychom to chtěli asi jako překvapení" řekl Kuba a já se usmála. "Dobře, tím pádem to bude vše, všechno je v pořádku a dítě též" řekla s úsměvem a utřela mi gel. Já se zvedla a pobrala věci. "Za měsíc, za dva se stavte" řekla s úsměvem a my kývli na souhlas. "Nashle" řekla jsem a odešla z ordinace. Kuba se též rozloučil a mohli jsme jet konečně domů.

Další část🫶🏼